Ludvík XVIII.
Ludvík XVIII. (1755–1824) byl bourbonský francouzský král, který vládl za restaurace v letech 1814–1815 a 1815–1824. Bratr popraveného Ludvíka XVI. strávil 23 let v exilu a na trůn se vrátil po pádu Napoleona. Ponechal frank jako měnu, ale vrátil na mince královský portrét a lilie.
| Narození | 17. listopadu 1755, Versailles |
|---|---|
| Úmrtí | 16. září 1824, Paříž (palác Tuileries) |
| Dynastie | Bourboni |
| Francouzský král | 1814–1815 a 1815–1824 |
| Titulární král v exilu | od června 1795 |
| Ústava | Ústavní charta ze 4. června 1814 |
| Nástupce | bratr Karel X. |
| Opis na mincích | LOUIS XVIII ROI DE FRANCE |
| Pětifrank | 25 g, stříbro 900/1000 |
Historie
Ludvík Stanislas Xavier, hrabě z Provence, se narodil 17. listopadu 1755 ve Versailles jako čtvrtý syn dauphina Ludvíka. Roku 1771 se oženil s Marií Josefínou Savojskou; manželství zůstalo bezdětné. Po nástupu bratra Ludvíka XVI. na trůn roku 1774 mu jako nejstaršímu královu bratrovi náležel tradiční titul Monsieur. V červnu 1791, současně s nezdařeným útěkem královské rodiny do Varennes, uprchl do Rakouského Nizozemí a připojil se k emigrantským princům v Koblenci.
Po popravě Ludvíka XVI. v lednu 1793 se sám prohlásil regentem za synovce Ludvíka XVII., vězněného v Templu. Když synovec v červnu 1795 ve vězení zemřel, prohlásili jej emigranti králem Ludvíkem XVIII. Exil strávil ve Veroně, v Blankenburgu, v Jelgavě (Mitavě) v Kuronsku, ve Varšavě a nakonec v Anglii na zámcích Gosfield Hall a Hartwell. Roku 1803 se jej Napoleon pokusil přimět, aby se vzdal nároku na francouzský trůn; Ludvík odmítl.
Po vstupu spojeneckých vojsk do Paříže a Napoleonově abdikaci v dubnu 1814 se král 3. května 1814 vrátil do Paříže a 4. června vydal Ústavní chartu. Ta zaručila rovnost před zákonem a náboženskou snášenlivost při katolictví jako státním náboženství a zavedla dvoukomorový parlament. Při Napoleonově návratu během sta dní opustil Paříž 19. března 1815 a uchýlil se do Gentu; po bitvě u Waterloo se 8. července 1815 vrátil na trůn.
Po druhé restauraci propukl takzvaný bílý teror proti bonapartistům, který se král snažil tlumit. Ultraroyalisté v čele s jeho bratrem, hrabětem z Artois, požadovali návrat ke starým pořádkům. Zavraždění královského synovce, vévody z Berry, roku 1820 obrátilo politiku restaurace výrazně doprava. Ludvík XVIII. zemřel 16. září 1824 v paláci Tuileries; trpěl dnou a gangrénou. Nastoupil po něm bratr Karel X., kterého roku 1830 svrhla červencová revoluce.
Ludvík XVIII. a restaurační mincovnictví
Restaurace ponechala frank jako měnu, ale na mince vrátila královský portrét s opisem LOUIS XVIII ROI DE FRANCE. Na rubu pětifrankové mince je korunovaný štít s liliemi mezi dvěma vavřínovými ratolestmi, hodnota a letopočet. Pětifrank vážil 25 g stříbra ryzosti 900/1000 a na hraně nesl nápis DOMINE SALVUM FAC REGEM. Ze zlata se razily mince v hodnotě 20 a 40 franků; čtyřicetifrank (12,90 g, zlato 900/1000) pochází z let 1816–1824.
První typ s oděnou bystou krále, ražený v letech 1814–1815, nahradila za druhé restaurace hlava bez oděvu podle rytce Augusta-Françoise Michauta. Mince se razily ve třinácti mincovnách, které rozlišuje písmenná značka – od Paříže (A) přes Rouen (B) a Lyon (D) po Lille (W).
