Margareta Rakouská
Margareta Rakouská (kolem 1416–1486), česky též Markéta Habsburská, byla saská kurfiřtka, manželka Fridricha II. Saského a sestra císaře Fridricha III. Jako vdova vládla z Altenburgu a v mincovně Colditz pro ni vznikaly groše s písmenem M, zvané Margarethengroschen.
| Úmrtí | 12. února 1486, Altenburg |
|---|---|
| Rodiče | Arnošt Železný a Cimburgis Mazovská |
| Postavení | Saská kurfiřtka z habsburského rodu |
| Manžel | Fridrich II. Saský, sňatek roku 1431 |
| Bratr | Císař Fridrich III. |
| Synové | Arnošt a Albrecht, představitelé wettinských větví |
| Vdovské sídlo | Altenburg; další majetky zahrnovaly Colditz |
| Numismatický odkaz | Colditzské Margarethengroschen, včetně společných grošů |
| Mincmistr v Colditz | Peter Schwabe, 1456–1477, značka dvojitý kříž |
Historie
Margareta se narodila kolem roku 1416 v Innsbrucku jako dcera rakouského vévody Arnošta Železného a jeho druhé manželky Cimburgis Mazovské. Brzy po nástupu Fridricha II. Mírného na saský trůn roku 1428 byla ve Vídeňském Novém Městě zasnoubena s mladým kurfiřtem a 3. června 1431 se s ním v Lipsku provdala. Stala se tak saskou kurfiřtkou a míšeňskou markraběnkou. Manželé měli osm dětí; dcera Amálie se provdala za bavorského vévodu Ludvíka IX., Anna za braniborského kurfiřta Albrechta Achilla a nejvýznamnějšími z nich se stali synové Arnošt Saský a Albrecht III. Saský.
Margareta se aktivně podílela na vládě. V saské bratrské válce pomohla usmířit manžela s jeho bratrem Vilémem III. Saským, s nímž se Fridrich přel o dělení wettinských zemí. Rodinu však nejvíc zasáhla událost z noci ze 7. na 8. července 1455: rytíř Kunz von Kaufungen tehdy unesl z altenburského hradu oba nezletilé prince, Arnošta a Albrechta. Únosce dopadli u českých hranic a oba chlapci se vrátili domů. Příběh vešel do německých dějin jako altenburská loupež princů (Altenburger Prinzenraub).
Fridrich II. zemřel 7. září 1464. Margareta pak získala rozsáhlé vdovské zaopatření – město a panství Altenburg, zámky v Lipsku a Liebenwerdě a města Colditz a Eilenburg. Až do smrti sídlila v Altenburgu a vykonávala tam zeměpanská práva. Roku 1468 zřídila na altenburském zámku sýpku, kterou roku 1868 zničil požár. Roku 1478 finančně podpořila přeměnu augustiniánského kláštera u Crimmitschau v kartouzu.
Za jejího života, roku 1485, si synové Arnošt a Albrecht rozdělili otcovské dědictví. Z tohoto lipského dělení vzešly dvě wettinské linie – ernestinská a albertinská. Margareta zemřela 12. února 1486 v Altenburgu a pohřbili ji v tamním zámeckém kostele.
Margarethengroschen a mincovna Colditz
Roku 1456 zřídil Fridrich II. pro manželku mincovnu v Colditz jako náhradu za její vysoké vdovské zaopatření. Razit se v ní mělo podle stejné hmotnosti a ryzosti jako ve Freibergu a Lipsku; na rozdíl od nich však v Colditz neměl podíl na ražebném zisku Fridrichův bratr Vilém III. Mincmistrem byl v letech 1456–1477 Peter Schwabe, jehož značkou byl dvojitý kříž.
Groše s přidaným písmenem M se nazývají Margarethengroschen. Na prvních štítových groších z roku 1456 stálo Margaretino písmeno před kurfiřtovým (M F), ačkoli mincovní právo ještě neměla. Vilém III. proti ražbě úspěšně protestoval, a tak se na mečových groších let 1457–1463 pořadí obrátilo na F M a za mincovního pána platil kurfiřt. Líc grošů nese liliový kříž ve čtyřlistu, rub míšeňského lva se štítem Landsberské marky; písmeno M stojí na začátku nebo uvnitř opisu. V září 1463 jí manžel Fridrich II. za sebe i za oba syny udělil doživotní mincovní právo v Colditz a iniciála M se vrátila na první místo. Vedle grošů vznikaly i colditzské duté feniky a haléře.
Po manželově smrti razil v Colditz od roku 1465 Vilém III. společně s Margaretinými syny a s ní. Na špičatých groších (Spitzgroschen) z let 1475 a 1477 stojí iniciály vévodů E W A (Arnošt, Vilém, Albrecht) doplněné písmenem M; ročník 1477 nese místo dvojitého kříže značky trojlístku a půlrůže nových mincmistrů.
