Maxmilián II. Habsburský

Maxmilián II. Habsburský (1527-1576) byl český a uherský král od roku 1564 a římsko-německý císař, prvorozený syn Ferdinanda I. a Anny Jagellonské, jehož vláda představovala období náboženské tolerance a neúspěšných pokusů o kompromis mezi katolíky a protestanty. Jeho sympatie k reformaci vzbuzovaly naděje na náboženskou svobodu, ale politický pragmatismus mu zabránil provést skutečné reformy, což vedlo ke ztrátě důvěry všech stran a připravilo půdu pro konflikty jeho nástupců.

Historie

Maxmilián II. se narodil 31. července 1527 ve Vídni jako nejstarší syn budoucího císaře Ferdinanda I. a Anny Jagellonské, dcery českého a uherského krále Vladislava II. Toto dvojí královské dědictví po matce předurčilo jeho budoucí vládu nad českými zeměmi. Od mládí byl vychováván ve Španělsku na dvoře svého strýce Karla V., kde získal široké humanistické vzdělání, ale také pochopení pro náboženskou různorodost.

V mládí projevoval Maxmilián II. překvapivé sympatie k protestantismu. Četl spisy Luthera a Melanchtona, tajně přijímal večeři Páně pod obojí a udržoval kontakty s protestantskými teology. Jeho dvorním kaplanem byl evangelický kazatel Johann Sebastian Pfauser. Tyto sklony vyvolávaly vážné obavy u jeho otce Ferdinanda I. a zejména u španělských příbuzných, kteří hrozili, že ho vydědí.

Zlom nastal v roce 1548, kdy si Maxmilián II. vzal svou sestřenici Marii Španělskou, dceru Karla V. Podmínkou sňatku bylo jeho formální přihlášení ke katolicismu. Ačkoliv veřejně vystupoval jako katolík, soukromě si zachoval tolerantní postoj k protestantům. Tato dvojakost charakterizovala celou jeho vládu - snaha o kompromis, která nakonec neuspokojila nikoho.

Když byl Maxmilián II. v roce 1549 jmenován místodržícím ve Španělsku, odmítl tam odjet a raději zůstal ve střední Evropě. Od roku 1548 byl oficiálním nástupcem svého otce v českých zemích, ale Ferdinand I. mu nedůvěřoval natolik, že v letech 1547-1567 nechal Čechy spravovat svým druhým synem, arcivévodou Ferdinandem Tyrolským. Toto uspořádání vytvářelo napětí a komplikovalo správu země.

Po smrti Ferdinanda I. dne 25. července 1564 se Maxmilián II. konečně ujal samostatné vlády v Čechách a říši. Jeho příjezd do Prahy v roce 1567 vzbuzoval mezi protestanty velké naděje. Čeští stavové očekávali potvrzení kompaktát a rozšíření náboženských svobod. Maxmilián však překvapivě prosadil zrušení kompaktát, což bylo vnímáno jako zrada utrakvistických nadějí, ačkoliv fakticky to znamenalo určité uvolnění, protože kompaktáta již byla překonaná.

Vrcholem náboženské politiky Maxmiliána II. byl český sněm roku 1575. Po dlouhých jednáních dal císař ústní příslib náboženských svobod podle České konfese, dokumentu sjednocujícího protestantské církve. Současně však vydal tajný mandát zakazující Jednotu bratrskou. Když měl písemně potvrdit ústní sliby, odmítl to učinit. Tato nerozhodnost a porušování slibů vedly ke ztrátě důvěry na všech stranách.

V říšské politice se Maxmilián II. snažil udržovat rovnováhu mezi katolickými a protestantskými knížaty. Na augsburském sněmu 1566 potvrdil augsburský náboženský mír. Jeho vláda byla poznamenána tureckými válkami - v roce 1566 zemřel sultán Sulejman Nádherný při obléhání Szigetváru, ale Turci zůstali hrozbou. Maxmilián raději platil tribut než riskoval otevřenou válku.

Maxmilián II. zemřel náhle 12. října 1576 v Řezně během říšského sněmu. Jeho smrt ukončila období relativní náboženské tolerance. Nástupcem se stal jeho syn Rudolf II., který zpočátku pokračoval v otcově tolerantní politice, ale postupně se stal zastáncem tvrdé rekatolizace. Maxmiliánova snaha o kompromis tak paradoxně připravila půdu pro ostré konflikty, které vyvrcholily českým stavovským povstáním.

Mincovnictví za Maxmiliána II.

Mincovní systém za Maxmiliána II. zpočátku pokračoval v zlatníkové měně zavedené jeho otcem Ferdinandem I. roku 1561. Základem byl rýnský zlatý (60 krejcarů), který se dělil na menší nominály. Mincovny v Praze, Kutné Hoře, Jáchymově, Vratislavi a od roku 1569 také v Českých Budějovicích razily tuto měnu do roku 1573.

Zásadní změna nastala v roce 1573, kdy Maxmilián II. po dohodě s říšskými stavy zavedl návrat k tolarové měně. Nový systém stanovil: 1 tolar = 70 krejcarů (později 72 krejcarů). Současně byl zaveden nový nominál - bílý groš v hodnotě 3 krejcarů. Tato reforma sjednotila měnový systém v habsburských zemích a usnadnila obchod.

Významnou numismatickou památkou jsou korunovační medaile Maxmiliána II. z roku 1564. Ražba zlatých dukátů byla za jeho vlády velmi omezená kvůli nedostatku zlata a ekonomickým potížím. Kvalita drobných mincí postupně klesala kvůli snižování obsahu stříbra, což vedlo k inflaci a nespokojenosti obyvatelstva. Tyto měnové problémy předznamenaly ekonomickou krizi za vlády jeho syna Rudolfa II.

Zajímavosti

• Maxmilián II. tajně vlastnil protestantskou modlitební knihu, kterou schovával před španělskou manželkou
• Mluvil plynně sedmi jazyky včetně češtiny, kterou se naučil od své matky Anny Jagellonské
• Jeho knihovna obsahovala zakázané protestantské spisy, které četl potají v noci
• Odmítl podepsat České konfesi údajně proto, že mu v den podpisu bolela ruka
• Kutnohorské tolary s jeho portrétem z roku 1573 patří k nejkrásnějším českým ražbám 16. století
• Na smrtelné posteli odmítl poslední pomazání a přijal pouze prostou hostii