Medaile

Medaile (z latinského metallum = kov) jsou mincím podobné ražby nebo odlitky, které na rozdíl od mincí nemají platební hodnotu a slouží jako upomínkové předměty k různým příležitostem. Tyto umělecké artefakty, ražené či lité ze zlata, stříbra, bronzu a dalších materiálů, dokumentují významné historické události, osobnosti a výročí od antického Říma přes české korunovační medaile až po současné olympijské ražby.

Historie

První medaile byly zhotovovány již v antickém Římě, kde se nazývaly medailony nebo kontorniáty a měly darovací charakter. Tyto bronzové, stříbrné či zlaté ražby většího průměru než běžné mince sloužily jako dary císařů významným osobnostem nebo k oslavě vojenských vítězství. Ze 4. století pochází řada medailonů oslavujících římského císaře Constantina I. Velikého, které již nesly typické medailové charakteristiky - monumentální portrét a oslavné nápisy.

Středověk nepřinesl v oblasti medailí významný rozvoj, protože umělecká pozornost se soustředila na církevní umění. Určitou výjimkou byly některé tlustší groše s výrazným reliéfem, jako například husté groše Vladislava II. Jagellonského (1471-1516) s obrazem sv. Václava, které již měly medailový charakter. Tyto ražby stály na pomezí mezi funkční mincí a pamětní medailí.

Skutečný rozmach medailí nastal v renesanci, především v Itálii 15. století. Pisanello (Antonio Pisano) vytvořil v roce 1438-1439 první novověkou portrétní medaili byzantského císaře Jana VIII. Paleologa. Jeho technika lití bronzových medailí s realistickými portréty a alegorickými reversy se rychle rozšířila po celé Evropě. Renesanční medaile se staly prestižním uměleckým médiem, které si objednávali panovníci, šlechtici i bohatí měšťané.

V českých zemích začaly první skutečné medaile vznikat v 16. století. Jáchymovské medaile nesoucí náboženské výjevy představovaly specifický typ protestantské propagandy. Hojně rozšířené byly morové tolary - medailové ražby s biblickými motivy a ochrannými modlitbami proti moru. Tyto "pestilenzthaler" byly nošeny jako amulety a představovaly zajímavou kombinaci umělecké, náboženské a pověrečné funkce.

Barokní období přineslo rozvoj korunovačních medailí. Tyto luxusní ražby ze zlata a stříbra byly vytvářeny k příležitosti korunovačních obřadů panovníků. Známé jsou například medaile k české korunovaci Ferdinanda III. (1627), které v hodnotách dukátů a tolarů sloužily jako reprezentativní dary. Korunovační žetony z méně ušlechtilých kovů byly rozházovány mezi lid během slavností.

V 18. a 19. století se ražba medailí demokratizovala. Již je nenechávali razit pouze panovníci a vysoká šlechta, ale také města, cechy, univerzity, spolky a sdružení. Vznikaly medaile k nejrůznějším příležitostem - intronizační při nástupu do úřadu, svatební, jubilejní, výstavní nebo školské. Rozvoj průmyslové výroby umožnil masovou produkci levnějších medailí z bronzu, cínu nebo zinku.

Za první Československé republiky dosáhlo medailérství vysoké úrovně. Medaile byly raženy nejen ve státní mincovně v Kremnici, ale také v soukromých ražebnách jako F. Anýž, Karnet & Kyselý, L. B. Pichl, Triga nebo Plastika. Významní sochaři jako Otakar Španiel, Josef Šejnost nebo Otto Gutfreund vytvářeli medailové návrhy, které patří k vrcholům evropského medailérství 20. století.

Současné české medailérství navazuje na bohatou tradici. Česká mincovna v Jablonci nad Nisou a soukromé firmy jako Kronika produkují medaile k různým výročím, sportovním událostem nebo jako sběratelské předměty. Moderní technologie umožňují použití nových materiálů a technik - barevný tisk, hologramy, selektivní zlacení nebo kombinace různých kovů vytváří medaile nevídané estetické kvality.

Technologie výroby a materiály

Výroba medailí využívá dvě základní techniky - ražbu a lití. Ražba na mechanických nebo hydraulických lisech je rychlejší a ekonomičtější pro větší série. Razidla vyrobená redukcí z velkého sádrového modelu vytlačují reliéf do kovového střížku. Lití do forem umožňuje vytvoření vyššího reliéfu a složitějších tvarů, je však nákladnější a pomalejší.

Materiály pro medaile se volí podle účelu a hodnoty. Zlato (900-986/1000) pro nejvýznamnější osobnosti a instituce, stříbro (925-999/1000) pro jubilejní a pamětní účely. Bronz (slitina mědi a cínu) je nejčastější materiál pro běžné medaile. Moderní medaile využívají tombak (slitina mědi a zinku), alpaku (měď-nikl-zinek) nebo dokonce nekovové materiály jako porcelán, sklo či plasty.

Vojenské medaile představují specifickou kategorii s vlastními tradicemi. Záslužné medaile, řády a vyznamenání podléhají přísným faleristickým pravidlům. Jsou zavěšovány na charakteristických stuhách v národních barvách a jejich nošení se řídí protokolem. Sbírání a studium vojenských medailí - faleristika - je samostatným oborem numismatiky.

Zajímavosti

• Nejtěžší česká medaile - zlatá 10kilogramová ražba České mincovny z roku 2020 má hodnotu přes 20 milionů korun
• Jáchymovské tolary s vyobrazením hada na kříži byly v 16. století považovány za mocné amulety proti moru
• Korunovační medaile Marie Terezie z roku 1743 patří k nejkrásnějším českým barokním ražbám
• Olympijské medaile z Nagana 1998 obsahovaly kousky kamene z chrámu Zenkoji starého 1400 let
• Československá medaile "Za zásluhy o obranu vlasti" byla nejčastěji udělovaným vyznamenáním - získalo ji přes 300 000 osob
• Svatební medaile renesančních měšťanů často obsahovaly erotické motivy na rubu jako symbol plodnosti