Mince
Mince je standardizovaný kus kovu, obvykle kruhového tvaru, který slouží jako platidlo, investiční nástroj nebo sběratelský předmět. Jde o jeden z nejstarších finančních nástrojů lidstva, který se v různých formách používá již více než 2600 let. Na rozdíl od primitivních platidel má mince přesně definovanou hmotnost a složení, je obvykle vydávána státní autoritou a nese oficiální symboly a označení hodnoty. Mince jsou vyráběny ražbou z různých kovů – od drahých (zlato, stříbro, platina) po běžné (měď, nikl, zinek, hliník a jejich slitiny). V průběhu historie mince fungovaly jako základní stavební kámen měnových systémů a dodnes tvoří významnou část oběživa, přestože jejich role byla částečně převzata papírovými a elektronickými penězi.
Historie
Historie mincí začíná v 7. století př. n. l. v oblasti Lýdie (dnešní západní Turecko), kde vznikly první standardizované mince vyrobené z elektra (přirozené slitiny zlata a stříbra). Lýdský král Alyattes je považován za prvního panovníka, který zavedl oficiální ražbu. Tyto rané mince měly jednoduchou podobu – nesly pouze symbol lva (znak lýdské královské dynastie) a byly označeny pouze puncováním na jedné straně. Během 6. století př. n. l. se koncept mincí rychle rozšířil do řeckých městských států, kde došlo k významnému zdokonalení techniky ražby. Řekové začali používat dvoustranné mince s propracovaným uměleckým zpracováním, které často zachycovaly symboly města (athénská sova, korintský Pegas) nebo místní božstva. Římská říše dále rozvinula mincovní systém, zavedla hierarchii nominálů od drobných bronzových a měděných mincí po stříbrné denáry a zlaté aurey. Římský systém se stal vzorem pro evropské mincovnictví na staletí. Po pádu Západořímské říše a během raného středověku (5.-10. století) nastal částečný úpadek mincovnictví v Evropě, přestože Byzantská říše zachovala tradici kvalitních zlatých solidů. Islámský svět vyvinul vlastní mincovní systém založený na zlatých dinarech a stříbrných dirhamech. Znovuoživení evropského mincovnictví přišlo ve vrcholném středověku (11.-13. století) se stříbrnými groši a zlatými florény a dukáty. Novověk (16.-19. století) přinesl strojovou ražbu, která nahradila ruční výrobu, a standardizaci mincí v rámci národních měnových systémů. 20. století bylo svědkem přechodu od mincí z drahých kovů k levnějším slitinám a vytvoření globálního finančního systému, kde mince představují spíše drobné nominály doplňující papírové peníze a elektronické platby.
Z technického hlediska jsou mince vyráběny procesem ražby, který zahrnuje několik fází. Nejprve jsou připraveny mincovní střížky (plíšky kovu správné velikosti a hmotnosti), které se získávají vystřihováním z kovových pásů nebo odléváním. Tyto střížky jsou následně upraveny (žíhány, čištěny, někdy galvanicky pokovovány) a poté raženy mezi dvěma razidly (matricemi) nesoucími negativní obraz finální mince. Tradiční ruční ražba, používaná po tisíciletí, byla v 16. století nahrazena mechanickými lisy a později hydraulickými a elektrickými stroji, které umožnily masovou produkci identických mincí. Moderní mincovny používají vysoce automatizované linky schopné vyrazit až 750 mincí za minutu. Z hlediska struktury má mince několik standardních částí: Avers (líc) – hlavní strana mince, obvykle nesoucí portrét panovníka, státní znak nebo jiný hlavní motiv; Revers (rub) – druhá strana mince, často s vyznačením nominální hodnoty nebo doplňujícími motivy; Hrana (lem) – okraj mince, který může být hladký, vroubkovaný nebo nést nápis (tzv. ražba hrany); Pole – hladká plocha mince; Relief – vyvýšené části mince tvořící motivy a nápisy; Opis – text umístěný po obvodu mince; Exergue – oddělený prostor (obvykle ve spodní části mince) pro letopočet, značku mincovny nebo jiné informace. Materiálově se mince historicky vyráběly především ze zlata, stříbra, mědi a jejich slitin. Moderní oběžné mince využívají především nikl, mosaz, bronz, zinek, hliník a jejich kombinace, často ve formě vícevrstvých slitin nebo plátovaných mincí (ocelové jádro potažené vrstvou jiného kovu).
Význam pro investory a sběratele
Pro investory představují mince dvě hlavní kategorie možností: Investiční mince (buliónové mince) jsou raženy z drahých kovů (zlato, stříbro, platina, palladium) v standardizovaných hmotnostech a vysoké ryzosti. Jejich hodnota je odvozena především od obsahu drahého kovu a sleduje jeho tržní cenu s mírnou prémií. Mezi nejznámější patří American Eagle, Canadian Maple Leaf, Wiener Philharmoniker a Krugerrand. Tyto mince nabízejí fyzickou investici do drahých kovů s výhodou globální rozpoznatelnosti a likvidity. Numismatické investice zahrnují historické, vzácné nebo sběratelsky cenné mince, jejichž hodnota výrazně převyšuje hodnotu obsaženého kovu. Tato kategorie vyžaduje odbornější znalosti, ale může přinést nadprůměrné zhodnocení nezávislé na cenách drahých kovů. Pro sběratele nabízejí mince neomezenou různorodost specializací – od starověkých mincí přes středověké ražby, koloniální platidla, moderní oběžné mince až po současné pamětní a příležitostné ražby. Sběratelství mincí (numismatika) kombinuje historické bádání s estetickým požitkem a investičním potenciálem.
Příklady
Mezi nejvýznamnější a nejhodnotnější historické mince patří athénská tetradrachma (5.-4. stol. př. n. l.) s hlavou bohyně Athény a sovou, římský aureus – zlatá mince používaná od 1. stol. př. n. l. do 4. stol. n. l., středověký benátský dukát (od 13. století) – první standardizovaná evropská zlatá mince po pádu Říma, a španělský osmireal (pieces of eight) – stříbrná mince ražená od 16. století, která se stala prvním globálním platidlem. Z moderních investičních mincí vynikají American Gold Eagle, Canadian Maple Leaf, South African Krugerrand a Austrian Philharmonic ve zlatě, a American Silver Eagle, Australian Kookaburra a Chinese Panda ve stříbře. Mezi nejcennější sběratelské mince světa patří Flowing Hair Dollar z roku 1794 (první americký stříbrný dolar), Double Eagle z roku 1933 (prodán za 18,9 milionu dolarů v roce 2021) a Brasher Doubloon z roku 1787 (první americká zlatá mince).
Zajímavosti
- Slovo "mince" pochází z latinského "moneta", což bylo přízvisko římské bohyně Juno, v jejímž chrámu byla umístěna první oficiální římská mincovna.
- Nejstarší dosud fungující mincovna na světě je Monnaie de Paris (Pařížská mincovna), založená v roce 864 n. l., která nepřetržitě razí mince již více než 1150 let.
- Největší zlatá mince na světě byla vyražena Perth Mint v Austrálii v roce 2012 – váží neuvěřitelných 1000 kg čistého zlata, má průměr 80 cm a nominální hodnotu 1 milion australských dolarů.
- Termín "face value" (nominální hodnota) pochází z faktu, že na většině historických mincí byla zobrazena tvář (face) panovníka, a proto se vyznačená hodnota přeneseně nazývala "hodnotou tváře".
- Některé mince mají nečekaně dlouhou životnost – průměrná americká mince zůstává v oběhu 30 let, zatímco některé římské a řecké mince byly používány po staletí, často i daleko za hranicemi říší, které je vydaly.