Mince

Mince je kovový platební prostředek obvykle kruhového tvaru s vyraženými obrazy a nápisy, který po tisíciletí slouží jako základní forma peněz a prostředek směny. Mince představují nejstarší kontinuálně používaný typ platidla v dějinách lidstva, přičemž jejich vývoj od prvních ražeb v Lýdii před 2700 lety až po současné investiční a sběratelské exempláře odráží ekonomický, politický a kulturní vývoj civilizace.

Historie

První mince v pravém slova smyslu vznikly kolem roku 650 před naším letopočtem v maloasijském království Lýdie za vlády krále Gýga. Tyto primitivní ražby z elektra, přírodní slitiny zlata a stříbra nacházející se v řece Paktólos, nesly jednoduché symboly - lví hlavu jako znak královské moci. Lýdský král Kroisos kolem roku 560 př. n. l. zavedl revoluční inovaci - oddělené ražby čistě zlatých a stříbrných mincí s pevně stanoveným kurzem 1:13, čímž vytvořil první bimetalický měnový systém. Lýdské statéry se rychle rozšířily po celém východním Středomoří a staly se vzorem pro řecké městské státy, které začaly razit vlastní mince s charakteristickými motivy - Athény sovu, Korint pegasa, Aeginu želvu.

Řekové povýšili mincovnictví na uměleckou disciplínu. Jejich tetradrachmy a dekadrachmy ze 5. a 4. století př. n. l. patří k vrcholům antického umění. Sicilské město Syrakusy razilo dekadrachmy s portrétem nymfy Arethúsy od rytce Kimóna, které jsou považovány za nejkrásnější mince všech dob. Alexandr Veliký vytvořil první mezinárodní měnu - jeho tetradrachmy s Héraklem a Diem se razily ve 26 mincovnách od Makedonie po Babylón v jednotném standardu, což usnadnilo obchod napříč jeho říší. Po Alexandrově smrti helénistické království zdokonalily portétní umění - první realistický portrét živého panovníka se objevil na mincích Ptolemaia I. v Egyptě roku 305 př. n. l.

Římané přenesli masovou produkci do mincovnictví. První římské mince, těžké bronzové assy zvané aes grave, se razily od roku 280 př. n. l. Stříbrný denár zavedený roku 211 př. n. l. se stal páteří římské ekonomiky na následujících 450 let. Julius Caesar byl prvním žijícím Římanem vyobrazeným na minci roku 44 př. n. l., což bylo dříve vyhrazeno pouze bohům. Císař Augustus vytvořil systematický propagandistický program využívající mince k šíření politických poselství do všech koutů říše. Římské mincovny v Římě, Lugdunu, Antiochii a Alexandrii produkovaly miliony mincí ročně. Technologie ražby dosáhla takové úrovně, že některé císařské portréty jako Hadriánův nebo Marca Aurelia konkurují renesančním medailím.

Pád západořímské říše znamenal úpadek mincovnictví v Evropě. Byzantská říše zachovala tradici kvalitních zlatých solidů, které se staly mezinárodní měnou středověku. Arabský chalífát vytvořil vlastní systém založený na zlatém dináru a stříbrném dirhemu s kufickými nápisy místo obrazů. Karolínská renesance přinesla obnovu západoevropského mincovnictví - Karel Veliký zavedl roku 794 nový denárový systém, který se stal základem středověkých měn. Denáry se razily ve více než 50 mincovnách napříč říší s jednotnou váhou 1,7 gramu stříbra.

České mincovnictví začalo za vlády Boleslava I. kolem roku 960 ražbou prvních českých denárů podle bavorského vzoru. Břetislav I. centralizoval ražbu do Prahy a zavedl monopol panovníka na ražbu mincí. Za Vratislava II., prvního českého krále, se razily denáry s nápisem REX místo DUX. Významný rozvoj nastal za posledních Přemyslovců - Přemysl Otakar I. začal razit brakteáty, jednostranné mince z tenkého stříbrného plechu. Václav I. zavedl pravidelné obnovy mincí, kdy staré mince byly povinně vyměňovány za nové s fiskálním ziskem pro panovníka. Tato praxe vedla k postupnému zhoršování kvality mincí a nespokojenosti obyvatel.

Převratnou reformu provedl Václav II. v letech 1300-1305 zavedením pražského groše. Tato mince o váze 3,95 gramu a ryzosti 15/16 stříbra se razila v centrální mincovně v Kutné Hoře a stala se nejstabilnější středoevropskou měnou na 250 let. Pražský groš s českým lvem a královskou korunou se stal vzorem pro polské, uherské a rakouské groše. Karel IV. rozšířil systém o zlaté florény české ražby a potvrdil kvalitu groše. Jeho Zlatá bula obsahuje detailní ustanovení o ochraně mincovního regálu. Jan Lucemburský a Václav IV. museli čelit krizi způsobené nedostatkem stříbra, což vedlo k prvním devalvacím.

Husitské války přinesly chaos do českého mincovnictví. Různé strany razily vlastní mince často ze znehodnoceného kovu. Zikmund Lucemburský se pokusil obnovit pořádek, ale jeho reformy byly neúspěšné. Stabilizace přišla až za Jiřího z Poděbrad, který obnovil ražbu kvalitních grošů. Jagellonci pokračovali v tradici, ale rostoucí nedostatek stříbra vedl k dalším devalvacím. Zásadní změna nastala s objevem bohatých stříbrných rud v Jáchymově roku 1516. Štěpán Šlik začal razit velké stříbrné mince zvané jáchymovské tolary, které daly název dolaru a staly se mezinárodní obchodní mincí.

Za Habsburků došlo k postupné unifikaci mincovních systémů. Ferdinand I. zavedl roku 1559 říšský mincovní řád s jednotným systémem tolar - krejcar. Leopold I. provedl roku 1693 reformu zavádějící konvenční měnu. Marie Terezie roku 1750 zavedla konvenční tolar, který se razil v nezměněné podobě až do 20. století a dodnes je oblíbenou investiční mincí. Její mincovní reforma sjednotila ražby v celé monarchii včetně zavedení měděných krejcarů pro drobný obchod. Josef II. zrušil mnoho lokálních mincoven a centralizoval výrobu do Vídně, Kremnice a Prahy.

Devatenácté století přineslo postupný přechod od stříbrného k zlatému standardu. Rakouská měnová reforma z roku 1857 zavedla novou měnu založenou na stříbrném zlatníku. Přelomová byla měnová reforma z roku 1892, která zavedla zlatou korunu jako základní jednotku. Koruna rakouská se dělila na 100 haléřů a byla kryta zlatem - 10 korun obsahovalo 3,05 gramů zlata. Po vzniku Československa v roce 1918 ministr Alois Rašín provedl měnovou odluku okolkováním rakouských bankovek. První československé mince byly raženy v roce 1921 v Kremnici podle návrhů Otakara Španiela. Meziválečné Československo razilo kvalitní stříbrné 5, 10 a 20koruny, které jsou dodnes vyhledávanými sběratelskými objekty.

Druhá světová válka znamenala zánik stříbrných mincí nahrazených zinkovými a ocelovými náhražkami. Poválečná měnová reforma z roku 1953 zavedla nové mince s komunistickou symbolikou. Zajímavostí je, že Československo jako jedna z mála zemí východního bloku razilo pamětní stříbrné mince - 10, 25, 50 a 100koruny k různým výročím. Po sametové revoluci byly v roce 1993 zavedeny nové mince České republiky s motivy z Karlova mostu. Současné české oběžné mince z let 1993-2023 zahrnují nominály 1, 2, 5, 10, 20 a 50 korun. Od roku 2000 Česká národní banka vydává investiční zlaté a stříbrné mince, od roku 2018 sérii Český lev, která se stala úspěšným vývozním artiklem.

Výroba mincí a technologie

Technologie výroby mincí prošla dlouhým vývojem od primitivního ručního ražení po moderní vysokorychlostní lisy. Nejstarší technika spočívala v umístění zahřátého střížku mezi dva razidla - spodní pevné a horní volné, na které se udeřilo kladivem. Kvalita ražby závisela na síle úderu a zručnosti mincíře. Jeden pracovník dokázal vyrazit 20-30 mincí za hodinu. Středověké mincovny zdokonalily proces používáním těžších kladiv a kvalitnějších razidel z kalené oceli. Razidla byla mistrovskými díly - jejich výroba trvala týdny a vyžadovala umělecké schopnosti rytce.

Revoluční změnu přinesl vynález šroubového lisu v Augsburgu kolem roku 1550. Tento stroj využíval převod rotačního pohybu na lineární pomocí šroubu, což umožnilo vyvinout tlak až 20 tun. Mince ražené šroubovým lisem měly dokonale kruhový tvar a ostrý reliéf. Hall v Tyrolsku jako první zavedl vodní pohon lisů, což zvýšilo produktivitu na 400 mincí za hodinu. V 17. století se rozšířily valjcové stroje pro přípravu plechů jednotné tloušťky a výsečníky pro přesné střižky. Isaac Newton jako správce Royal Mint zavedl vroubkování hran mincí proti ořezávání.

Parní pohon zavedený Boultonem a Wattem v birminghamské mincovně roku 1786 znamenal nástup průmyslové éry. Parní lisy vyráběly 80 mincí za minutu s dokonalou přesností. Moderní elektrické lisy dosahují rychlosti až 750 mincí za minutu při tlaku 180 tun. Současná výroba začíná návrhem motivu, který vytváří výtvarník. Z návrhu se vytvoří sádrový model v mnohonásobném zvětšení, který se pantograficky redukuje na ocelové razidlo. Razidla se kalí a chromují pro životnost až 500 000 úderů. Střížky se vyrábějí ze svitků plechu přesného složení - pro oběžné mince se používají slitiny mědi, niklu a zinku, pro investiční mince čisté zlato a stříbro.

Moderní mincovny používají sofistikované technologie pro zajištění kvality a bezpečnosti. Laserové gravírování vytváří mikroreliéfy viditelné pouze pod lupou. Holografické prvky a latentní obrazy mění vzhled podle úhlu pohledu. Bi-metalické mince kombinují dva kovy spojené vysokým tlakem. Proof mince se razí z leštěných střížků leštěnými razidly vícenásobným úderem pro zrcadlový povrch a matný reliéf. Kontrola kvality využívá počítačové vidění detekující defekty, rentgenovou fluorescenci ověřující složení a automatické třídění. Moderní investiční mince obsahují bezpečnostní prvky jako mikrotexty, QR kódy nebo DNA taggants - syntetické molekuly jednoznačně identifikující pravost.

Zajímavosti

• Nejmenší mince světa vyražená švýcarskou státní mincovnou v roce 2020 má průměr pouhé 2,96 mm a zobrazuje hlavu Alberta Einsteina, přesto má nominální hodnotu 1/4 švýcarského franku a je legálním platidlem.
• Největší zlatá mince světa je australská mince z roku 2011 o průměru 80 cm a váze 1 tuny čistého zlata s nominální hodnotou 1 milion australských dolarů, její skutečná hodnota přesahuje 50 milionů dolarů.
• Nejdražší mince světa je americký Double Eagle z roku 1933, který se v roce 2021 prodal za 18,9 milionu dolarů, přestože obsahuje pouhou unci zlata v hodnotě 2000 dolarů.
• První mince s QR kódem byla vydána Nizozemskem v roce 2011 k výročí královské mincovny, po naskenování kód přesměroval na speciální webovou stránku s informacemi o minci.
• Vatikán jako nejmenší stát světa razí euromince v nákladu pouhých 80 000 sad ročně, což z nich činí nejvzácnější běžné oběžné mince s hodnotou mnohonásobně převyšující nominál.
• Nejstarší dosud používaná mince je britská zlatá sovereignka ražená kontinuálně od roku 1489, přežila 8 monarchů a stále se razí jako investiční mince.