Mincovna Göttingen

Mincovna Göttingen byla městská mincovna v dolnosaském Göttingenu, který mincovní právo získal od brunšvicko-lüneburských vévodů v polovině 14. století. Razila groše a körtlingy s gotickým písmenem G, od roku 1567 i tolary. Roku 1674 městu další ražbu zakázala vévodská vláda v Hannoveru.
| Poloha | Göttingen, Dolní Sasko, Německo |
|---|---|
| Mincovní pán | město Göttingen |
| Mincovní právo | od vévodů brunšvicko-lüneburských, polovina 14. století |
| Značka na mincích | gotické písmeno G, samostatně, na kříži nebo pod korunou |
| Datované mince | körtlingy s letopočtem, například z roku 1429 |
| První tolary | 1567, mincmistr Hans Berendes |
| Konec ražby | 1674, zákaz vévodské vlády v Hannoveru |
Historie
Göttingen se poprvé připomíná roku 953 jako ves Gutingi v listině krále Oty I. Velikého. Kupecká osada u brodu přes Leinu získala kolem roku 1230 městská práva. Město patřilo pod vévody brunšvicko-lüneburské, ale vydobylo si řadu svobod. Na hanzovní sněm bylo poprvé pozváno roku 1351, platícím členem Hanzy se stalo roku 1426 a vystoupilo z ní roku 1572.
K výsadám, které město získalo v polovině 14. století, patřilo i mincovní právo. Kolem roku 1368 se město přelo s vévodou Arnoštem a jeho synem Otou mimo jiné o mincovnu a směnárnu; za dar 450 hřiven stříbra se vévoda svých nároků vzdal a výsady městu potvrdil. Göttingenské körtlingy nesou na svou dobu neobvykle letopočet.
Město dávalo značit i cizí groše. Roku 1434 se rada dohodla s Curdem von Esbeke, že bude značit takzvané české groše, jak se tehdy říkalo i saským, hesenským a dalším širokým grošům: těžší kusy, 84 na hřivnu, jednou značkou, lehčí, 92 na hřivnu, dvěma. Soupis kontramarek na pražských groších, který sestavil Karel Castelin, uvádí osm göttingenských typů.
Jména městských mincmistrů jsou doložena od roku 1537, ražba se ale opakovaně na léta zastavila. Roku 1566 si mincovnu na rok pronajal Hans Berendes z Goslaru a za něj se roku 1567 v Göttingenu razily první tolary. V době kiprové krize se roku 1621 přešlo na čistou měď: mistr mincovních kovářů Hans Bukop od června do listopadu vyrazil 450 až 500 tisíc měděných feniků a drobných mincí. Po návratu k plnohodnotné minci se 2. srpna 1624 razily první tolary od roku 1567, celkem 851 kusů. Poslední tolary města vznikly v letech 1659–1660 za mincmistra Petera Lohra.
Potom už mincovna razila jen podhodnocené drobné mince. Vévodská vláda v Hannoveru je městu vytkla v únoru 1670 a v září 1673 a 4. listopadu 1674 mu pod hrozbou ztráty mincovního práva zakázala razit další podhodnocené drobné mince. Od té doby Göttingen mince nerazil.
Jak vypadají göttingenské mince
Hlavním znakem je gotické písmeno G, počáteční písmeno jména města, které se objevuje na většině ražeb samostatně, pod korunou nebo položené na kříži. Körtling z roku 1429 v berlínském Münzkabinettu má na líci písmeno G ve dvanáctilistu s opisem MONE NOVA GOTTINGE, na rubu G na kříži a letopočet ANO DNI MCCCCXXIX; váží 1,52 g. Na groších s letopočty 1513, 1515 a 1530 je na rubu Panna Marie s Ježíškem a opis MARIA MATER CRISTI.
Groše z roku 1619 nesou korunované G a na rubu říšské jablko s hodnotou 24, protože platily čtyřiadvacetinu tolaru. Měděné mince z roku 1621 mají jen korunované G a na rubu letopočet s římskou číslicí hodnoty. Znak města, hrad se třemi věžemi a pod ním kráčející lev, se objevuje na tolarech z let 1624 a 1659. Dreiery s korunovaným G z let 1675, 1676 a 1684 nejsou göttingenské: vznikly v mincovně hraběte Gustava ze Sayn-Wittgensteinu v Katlenburgu, která göttingenské ražby napodobovala.
