Mincovna Tarent
Mincovna Tarent razila mince řeckého města Taras (římsky Tarentum, dnešní Taranto) v jižní Itálii, které roku 706 př. n. l. založili Sparťané. Proslavil ji stříbrný nomos (didrachma) o hmotnosti 7,8 g s jezdcem na koni a mladíkem Tarasem na delfínu, jedna z nejznámějších mincí řecké Itálie.
| Město | Taras (Tarentum, dnešní Taranto), spartská kolonie založená roku 706 př. n. l. |
|---|---|
| Hlavní nominál | stříbrný nomos (didrachma) |
| Hmotnost nomu | 7,8 g, kolem roku 280 př. n. l., za pyrrhovské války, snížena na 6,6 g |
| Typický motiv | jezdec na koni / Taras na delfínu |
| Opis | ΤΑΡΑΣ |
| Zlato | příležitostné emise, mimo jiné statér z let 280–274 př. n. l. |
| Římská nadvláda | od roku 272 př. n. l. |
Historie
Tarentská mincovna patřila k nejvýznamnějším mincovním centrům řeckých osad v jižní Itálii (Magna Graecia). Taras založili roku 706 př. n. l. osadníci ze Sparty u širokého zálivu v „nártu“ Apeninského poloostrova a díky přístavu a obchodu se stal jedním z předních měst oblasti.
Hlavní tarentskou mincí byl stříbrný nomos, v literatuře také didrachma. Razil se od let kolem 510–500 př. n. l. a jeho hmotnost se držela na 7,8 g až do doby kolem roku 280 př. n. l. Tehdy byla snížena na 6,6 g. Snížení spadá do války s Římem, v níž městu přišel na pomoc épeirský král Pyrrhos (280–275 př. n. l.).
Vedle nomů razila mincovna drobnější stříbrné nominály a v některých obdobích i zlaté a bronzové mince. Roku 272 př. n. l. se Tarent vzdal Římu, ražba nomů však pokračovala. Poslední snížení hmotnosti přinesla okupace města kartáginským vojevůdcem Hannibalem roku 212 př. n. l.: největší stříbrné mince z této doby váží jen 3,3–4 g, tedy jako punský půlšekel.
Ražby, znaky a určování mincí z Tarenta
Na líci tarentského nomu je obvykle jezdec na koni, na rubu mladík jedoucí na delfínu – Taras, mytický syn boha Poseidóna, po němž nese město jméno. Jezdec se objevuje v mnoha podobách, s kopím, štítem nebo věncem, a mladík na delfínu často drží trojzubec, kantharos nebo jiný symbol. Spojení koně a delfína je jednou z nejsnáze rozpoznatelných značek antického mincovnictví.
Na mincích bývá řecký opis ΤΑΡΑΣ, u pozdějších ražeb doplněný jmény nebo zkratkami úředníků (magistrátů) a drobnými symboly. Podle nich a podle stylu rozdělil tarentské nomy do chronologických období Arthur Evans v práci The „Horsemen“ of Tarentum z roku 1889.
