Muldenhüttenská mincovna

Mince z mincovny MuldenhüttenMuldenhüttenská mincovna byla saská státní mincovna v hutním areálu Muldenhütten u Freibergu, kam se roku 1887 přestěhovala z Drážďan. Do roku 1953 razila se značkou E mince Saska, Německé říše, Výmarské republiky a Třetí říše a nakonec hliníkové drobné mince NDR.

Období ražby 28. března 1887 – 1953
Předchůdce drážďanská mincovna (poslední ražba 5. února 1887)
Mincovní značka E
Podíl na ražbě říšských mincí 7,45 % (rozdělovací plán z 21. prosince 1888)
Zakázka pro cizinu pamětní mince Islandu 1930 (10, 5 a 2 koruny)
Poslední ražby hliníkové drobné mince NDR (1949–1953), poslední fenik 1953 E

Historie

V březnu 1884 rozhodla první komora saského zemského sněmu přestěhovat státní mincovnu z Drážďan do freiberského revíru, aby se drážďanský pozemek uvolnil pro novou budovu umělecké akademie. Volba padla na hutě Muldenhütten na pravém břehu řeky Freiberger Mulde. Tavírny tu zmiňují listiny už z roku 1318, původně zpracovávaly výhradně stříbrnou rudu a od roku 1863 dodávaly stříbro drážďanské mincovně.

Poslední drážďanské mince, feniky, se razily 5. února 1887. V Muldenhütten začala ražba 28. března 1887 dvacetifeniky z niklové mědi s letopočtem 1887; prvních padesát kusů neslo pod číslicí hodnoty hvězdičku na památku posledního freiberského mincmistra Andrease Alnpecka. Úřad mincmistra se po odchodu Gustava Juliuse Buschicka roku 1887 už neobsazoval.

Mincovna razila saské a říšské mince podle přidělených podílů – v plánu z 21. prosince 1888 připadlo na ni 7,45 % říšské ražby, roku 1941 6,35 % a roku 1944, po zastavení hamburské mincovny, 7 %. Za první světové války a inflace vyráběla mince ze železa, zinku a hliníku, ve Výmarské republice všechny nominály a řadu pamětních mincí a v letech 1933–1945 všechny oběžné i pamětní ražby kromě schillerovské pamětní mince z roku 1934. Roku 1930 vyrazila pro Island pamětní mince v hodnotě 10 a 5 korun ve stříbře a 2 korun.

V sovětské okupační zóně razila v letech 1947 a 1948 zinkové drobné mince s opisem DEUTSCHES REICH, v NDR od roku 1949 už jen hliníkové drobné mince. Poslední minci, fenik s letopočtem 1953 a značkou E, vyrazila v roce 1953; jedinou mincovnou NDR pak zůstal Berlín se značkou A. Závod do konce roku 1961 vyráběl obalový pás, k 31. prosinci 1961 byl zrušen a od 1. ledna 1962 připojen k freiberskému hornickému a hutnímu kombinátu. Budova mincovny je saskou kulturní památkou.

Mincovní značka E a ražby

Písmeno E označovalo saskou mincovnu od roku 1872, kdy nahradilo značky mincmistrů, a Muldenhütten je převzalo z Drážďan. Stejnou značku proto nesou i drážďanské ražby z let 1872–1887 a na mincích před rokem 1871 také ražby z Královce; o mincovně rozhoduje letopočet.

K saským pamětním ražbám z Muldenhütten patří 2 a 5 marek 1909 k výročí Lipské univerzity, 3 marky 1913 ke stému výročí bitvy národů u Lipska a 3 marky 1917 k výročí reformace. Rytcem mincovny byl do roku 1911 Max Barduleck, od 1. července 1911 Friedrich Wilhelm Hörnlein, podle jehož návrhu vznikl mimo jiné líc pamětních 3 a 5 říšských marek 1929 k tisíciletí Míšně.

 
Design Shoptak.cz | Platforma Shoptet