Otho
Otho (32–69), celým jménem Marcus Salvius Otho, byl římský císař, který vládl jen tři měsíce roku 69, v roce čtyř císařů. Moc získal převratem proti Galbovi a po porážce od Vitelliových legií u Bedriaka spáchal sebevraždu. Jeho zlaté aurey a stříbrné denáry patří k vzácnějším ražbám římského císařství.
| Celé jméno | Marcus Salvius Otho |
|---|---|
| Život | 28. 4. 32 – 16. 4. 69 |
| Vláda | 15. 1. – 16. 4. 69 |
| Předchůdce a nástupce | Galba, Vitellius |
| Mincovna v Římě | jen aurey a denáry, bronz se nerazil |
| Provinční ražby | Antiochie (tetradrachmy a bronzy S C), Alexandrie (tetradrachmy) |
| Lícní opis | IMP M OTHO CAESAR AVG TR P nebo IMP OTHO CAESAR AVG TR P |
Historie
Marcus Salvius Otho se narodil 28. dubna roku 32 ve Ferentiu do zámožné, byť nikoliv starobylé rodiny; jeho otec získal od císaře Claudia patricijský stav. V mládí patřil k okruhu přátel budoucího císaře Nerona a sdílel jeho zálibu v luxusu a požitcích. Osudovou roli v jeho životě sehrál vztah k Poppaei Sabině, kterou si Otho vzal za manželku. Nero po ní zatoužil a Othona poslal jako správce do vzdálené Lusitánie, aby mu ji mohl vzít.
Otho spravoval Lusitánii až do roku 68 a ku překvapení mnohých se projevil jako schopný a spravedlivý správce. Když roku 68 Galba povstal proti Neronovi, Otho se k němu okamžitě připojil a doprovázel ho do Říma. Doufal, že se stane Galbovým dědicem, neboť starý císař neměl vlastní potomky.
Galbovo rozhodnutí adoptovat jako nástupce Pisona Liciniana místo Othona vedlo ke katastrofě. Uražený Otho získal podporu pretoriánské gardy slibem štědrých donativ a 15. ledna 69 zorganizoval převrat. Galba i Piso byli zavražděni a Otho se stal císařem. Jeho vláda však byla od počátku ohrožena, neboť legie v Dolní Germánii již 2. ledna prohlásily císařem Vitellia.
Občanská válka byla nevyhnutelná. Othonova vojska se střetla s Vitelliovými legiemi v severní Itálii a v bitvě u Bedriaka 14. dubna 69 utrpěla porážku. Ačkoli situace nebyla beznadějná a Otho mohl pokračovat v boji, rozhodl se ukončit krveprolití. Dne 16. dubna 69 spáchal v Brixellu sebevraždu, čímž si vysloužil uznání i od svých nepřátel.
Mincovnictví za Othona
Othonovo mincovnictví je omezené krátkou délkou vlády, což činí jeho ražby vzácnějšími ve srovnání s většinou ostatních císařů. Mincovna v Římě razila zlaté aurey a stříbrné denáry; katalog Roman Imperial Coinage jich eviduje 24 typů. Bronz se v Římě za Othona nerazil. Mince s Othonovým portrétem razily i provinční mincovny v Antiochii a Alexandrii – obě tetradrachmy, Antiochie navíc bronzy se značkou S C.
Portréty na mincích zobrazují Othona s kudrnatými vlasy – podle literárních pramenů nosil paruku, aby zakryl řídnoucí vlasy. Reverzy nesou personifikace Míru (PAX ORBIS TERRARVM), Bezpečnosti (SECVRITAS P R), Vítězství (VICTORIA OTHONIS) a bohyni Ceres. Pod opisem PONT MAX (nejvyšší pontifik) se objevují také Aequitas, Jupiter, Vesta nebo císař na koni. Zkratka TR P v lícním opisu označuje tribunskou moc.
Společně s ražbami Galby a Vitellia tvoří Othonovy mince ucelenou kapitolu roku čtyř císařů.
