Papež

Papež je nejvyšší duchovní představitel římsko-katolické církve, který je volen doživotně sborem kardinálů a stojí v čele Vatikánského městského státu. Od raného středověku papežové vydávali vlastní mince, které představovaly nejen platidlo papežského státu, ale také symbol duchovní a světské moci. Papežské ražby patří mezi nejdéle kontinuálně vydávané mince světa s více než tisíciletou tradicí od 8. století až do současnosti.

Historie

Historie papežských mincí začíná v 8. století, kdy papežové získali světskou moc nad územím střední Itálie. Prvním papežem, jehož mince jsou doloženy, byl Řehoř III. (731-741), který razil stříbrné siliquy a měděné tessery s christogramem a svým jménem. Tyto rané ražby ještě nesly silný byzantský vliv, protože Řím byl formálně součástí Byzantské říše.

Zásadní změnu přinesl Hadrián I. (772-795), který zavedl ražbu denárů podle vzoru karolinské měnové reformy. Jeho stříbrné denáry o hmotnosti kolem 1,3 gramu nesly nápis HADRIANVS PP (Papa) a monogram SCSPETRVS (Sanctus Petrus). Tyto mince se hmotností i průměrem blížily raně středověkým denárovým ražbám západní Evropy.

V 9. a 10. století se papežské ražby ikonograficky sjednotily s italskými a francouzskými denáry. Obvyklým motivem byl kříž, klíče svatého Petra nebo nápis ROMA. Za pontifikátu Benedikta VII. (974-983) se objevují první mince s papežským portrétem, což bylo v té době neobvyklé a vyjadřovalo rostoucí sebevědomí papežství.

Významný rozvoj papežského mincovnictví nastal za Innocence III. (1198-1216), který razil groše podle vzoru benátských. Tyto větší stříbrné mince umožnily detailnější zobrazení papežských symbolů - tiáry, klíčů a papežského znaku. V této době byl papežský stát jedním z nejmocnějších v Itálii a jeho mince byly přijímány po celé Evropě.

Avignonské zajetí papežů (1309-1377) přineslo dočasný rozpad papežského mincovnictví v Římě. Papežové v Avignonu razili francouzské typy mincí, zatímco v Římě vznikaly senátorské ražby. Po návratu do Říma obnovil Martin V. (1417-1431) papežskou mincovnu a zavedl ražbu zlatých dukátů podle florentského vzoru.

Renesance znamenala revoluci v papežském mincovnictví. Sixtus IV. (1471-1484) jako první nechal na mince umístit realistický portrét, což se stalo vzorem pro všechny následující papežské ražby. Julius II. (1503-1513) zavedl ražbu velkých stříbrných tolarů s detailními portréty a složitými kompozicemi na rubu. Tyto mince patří k vrcholům renesančního medailérského umění.

Barokní období přineslo masivní produkci papežských skudů a tolarů. Urban VIII. (1623-1644) nechal razit monumentální zlaté mince o váze až 10 dukátů k církevním jubileím. Inocenc X. (1644-1655) zavedl tradici sede vacante - speciálních mincí ražených v období mezi smrtí papeže a zvolením nového.

Konec papežského státu v roce 1870 znamenal přerušení světské mincovní tradice. Papež Pius IX. razil poslední papežské liry a skudy jako vládce teritoriálního státu. Po Lateránských smlouvách 1929 obnovil Pius XI. papežské mincovnictví, tentokrát jako suverén Vatikánského městského státu.

Moderní vatikánské mince zachovávají kontinuitu s tisíciletou tradicí. Od zavedení eura v roce 2002 vydává Vatikán euromince s portrétem úřadujícího papeže. Tyto ražby s minimálním nákladem 20-30 tisíc sad ročně patří mezi nejvzácnější a nejvyhledávanější euromince. Papež František od roku 2017 prosadil, aby část vatikánských euromincí nesla místo jeho portrétu papežský znak, což je návrat k středověké tradici.

Typologie a význam papežských mincí

Papežské mince plnily trojí funkci - ekonomickou jako platidlo papežského státu, propagandistickou jako nositel papežské autority a commemorativní jako památka na významné události pontifikátu. Každý papež razil vlastní mince se svým jménem, erbem a často i portrétem, což vytváří unikátní numismatickou kroniku papežství.

Ikonografie papežských mincí využívá ustálený soubor symbolů. Nejčastější jsou klíče svatého Petra (zlatý a stříbrný), papežská tiára, rybářský prsten, holubice Ducha svatého nebo lodička jako symbol církve. Na reversu často nacházíme svaté patrony, biblické výjevy nebo zobrazení papežských bazilik.

Zvláštní kategorii tvoří sede vacante mince ražené kardinálským kolegiem v období mezi papěži. Tyto ražby nesou znak kardinála camerlenga a nápis SEDE VACANTE. Jsou velmi ceněné sběrateli, protože dokumentují přechodná období papežské historie.

Zajímavosti

• Nejdražší papežská mince - zlatý 100 skudů Julia III. z roku 1551 - se prodala za 1,2 milionu eur
• Vatikán je jediný stát, který razí mince se dvěma různými motivy během jednoho roku při změně papeže
• Některé papežské mince 16. století vážily přes 40 gramů zlata
• Jan Pavel II. má nejvíce různých mincovních portrétů - přes 200 variant během pontifikátu
• Vatikánské euromince sede vacante 2013 dosahují hodnoty přes 100 000 Kč za sadu
• Český král Přemysl Otakar II. vlastnil sbírku papežských mincí již ve 13. století