Patnáctikrejcar

Patnáctikrejcar (15 krejcar) byla stříbrná mince v českých zemích zavedená vyhlášením Leopolda I. ze dne 28. března 1659, vážící 6,4 gramu s průměrem 26,3 milimetru. Tato mince s nominální hodnotou vyznačenou římskou číslicí XV pod poprsím panovníka se razila v mnoha mincovnách monarchie až do roku 1750. Pro patnáctikrejcar se podobně jako u menších nominálů užívalo označení pětigroš nebo lidově pětišestkrejcar.

Historie

Patnáctikrejcar vznikl jako součást měnové reformy Leopolda I. v roce 1659, která reagovala na potřebu středních nominálů v měnovém systému habsburské monarchie. Zavedení této mince mělo usnadnit obchodní platby a vyplnit mezeru mezi drobnými krejcary a většími nominály. První emise byly zahájeny ještě roku 1659 v hlavních mincovnách monarchie.

V českých zemích se patnáctikrejcary razily v několika mincovnách. Praha jako hlavní mincovna Českého království produkovala tyto mince v letech 1659, 1663-1664 za mincmistra K. Margalíka, 1674 pod vedením A. Janinalli a 1693-1696 za mincmistrů M. Waita a R. Egerera. Pražské ražby patřily objemem produkce k nejvýznamnějším v monarchii.

Kutná Hora, tradiční centrum českého mincovnictví, razila patnáctikrejcary v letech 1694-1696 pod vedením mincmistra K. Králíče. Produkce byla však výrazně menší než v Praze, což odpovídalo postupnému úpadku významu kutnohorské mincovny v pozdním 17. století.

Jediným ročníkem patnáctikrejcarů ražených v Jáchymově byl rok 1663 za mincmistra J. J. Küttnera. Jáchymovská mincovna, kdysi nejvýznamnější producent tolarů, se v této době již soustředila především na ražbu drobných nominálů a její produkce patnáctikrejcarů byla spíše symbolická.

Významná produkce probíhala také ve Vratislavi, hlavním městě Slezska, kde se patnáctikrejcary razily v letech 1659-1664 za J. Hübnera, 1664-1665, 1670, 1674-1676, 1681 pod S. Hammerschmidtem a 1692-1694 a 1696 za M. M. Wackerla. Slezské ražby se vyznačovaly vysokou kvalitou provedení.

Další české a moravské mincovny produkovaly patnáctikrejcary v omezeném množství - Kladsko v letech 1664-1665 pod vedením F. de Lisola a slezský Břeh v letech 1677 a 1693-1694 za K. Brettschneidera. Na Moravě razil tyto mince pouze olomoucký biskup, což dokládá jeho mincovní privilegia.

V uherských mincovnách monarchie - Kremnici, Nagybányi, Bratislavě a Košicích - probíhala masivní produkce patnáctikrejcarů pro potřeby východní části říše. Uherské ražby často dosahovaly vyšších nákladů než české, což odráželo rostoucí ekonomický význam Uher v rámci monarchie.

Za vlády Josefa I. (1705-1711) nebyl patnáctikrejcar ražen vůbec, což souviselo s válečnými událostmi a měnovým chaosem během války o španělské dědictví. Ražbu obnovil až Karel VI. (1711-1740) v pražské mincovně, kde je na rubu pod říšským orlem vyznačen letopočet 1728, 1732-1738 a 1740 za mincmistra F. Scharffa, a ve Vratislavi v letech 1733-1738.

Marie Terezie (1740-1780) razila patnáctikrejcary pouze v jediné mincovně - v Praze v letech 1743-1745 pod F. Scharffem, 1747-1748 za I. Kramera a 1748-1750 a 1752 pod B. Schaumbergerem. Na těchto pozdních ražbách je poprvé vyznačena nominální hodnota také na rubu mince.

Ražba patnáctikrejcarů byla definitivně ukončena instrukcí ze 7. listopadu 1750, kdy byl tento nominál nahrazen sedmnáctikrejcarem. Důvodem změny byla snaha o sjednocení měnového systému a přizpůsobení se konvenční měně. Patnáctikrejcar je někdy označován jako pětigroš, protože groš byl lidový název pro tříkrejcar.

Technické parametry a varianty

Patnáctikrejcar měl standardizované technické parametry stanovené mincovním řádem z roku 1659. Hmotnost činila 6,4 gramu při obsahu stříbra přibližně 4,8 gramu (ryzost 750/1000). Průměr mince byl 26,3 milimetru s tolerancí ±0,5 mm. Hrana byla hladká nebo vroubkovaná podle mincovny.

Ikonografie sledovala jednotný habsburský vzor. Na líci byl poprsí panovníka s latinským opisem titulatur, pod poprsím římská číslice XV označující nominální hodnotu. Rub nesl dvouhlavého říšského orla s habsburským erbem na prsou, od vlády Marie Terezie doplněný o číselné označení hodnoty.

Existuje množství mincovních variant podle značek mincoven, mincmistrů a drobných odchylek v provedení. Nejcennější jsou rané ražby z roku 1659, vzácné jáchymovské exempláře z roku 1663 a poslední emise Marie Terezie z roku 1752.

Zajímavosti

• Název "pětišestkrejcar" vznikl z lidového počítání 5 x 3 krejcary = 15 krejcarů
• Některé patnáctikrejcary byly přeražovány na sedmnáctikrejcary přidáním číslic II
• Olomoučtí biskupové razili patnáctikrejcary s vlastním erbem místo císařského portrétu
• Padělky patnáctikrejcarů z postříbřené mědi byly tak rozšířené, že vedly k zavedení vroubkované hrany
• Poslední patnáctikrejcar Marie Terezie z roku 1752 je vzácnější než zlaté dukáty ze stejného období
• V nálezu z Jihlavy z roku 1985 bylo objeveno přes 3000 patnáctikrejcarů - největší depot tohoto nominálů