• Rakousko-Uhersko

Rakousko-Uhersko bylo dualistické soustátí existující v letech 1867-1918, které zahrnovalo české země, Uhry, část Polska, Balkánu a severní Itálie, přičemž představovalo jednu z největších evropských mocností s jednotným měnovým systémem založeným na zlaté koruně. Monarchie vytvořila sofistikovaný mincovní systém s produkcí ve 14 mincovnách, jehož kvalitní ražby včetně zlatých dukátů a korun se staly mezinárodně uznávanou měnou a dodnes patří mezi nejvyhledávanější investiční a sběratelské mince.

Historie

Rakousko-Uhersko vzniklo 8. června 1867 rakousko-uherským vyrovnáním, které transformovalo Rakouské císařství na dualistickou monarchii. Této dohodě předcházela série vojenských porážek - prohra s Francií a Sardinií u Solferina roku 1859 znamenala ztrátu Lombardie, katastrofální porážka od Pruska u Hradce Králové roku 1866 vyloučila Rakousko z německého prostoru. Císař František Josef I. byl nucen přistoupit na kompromis s maďarskou šlechtou vedenou Ferencem Deákem a Gyulou Andrássym. Vyrovnání rozdělilo monarchii na dvě rovnoprávné části - Předlitavsko (rakouské země včetně Čech, Moravy a Slezska) a Zalitavsko (země koruny svatoštěpánské), spojené osobou panovníka a společnými ministerstvy války, zahraničí a financí.

České země se ocitly v nevýhodném postavení v rámci Předlitavska bez vlastní autonomie, kterou získali Maďaři. Čeští politici vedení Františkem Palackým a Františkem Ladislavem Riegrem odmítli vyrovnání a zahájili politiku pasivní rezistence. Fundamentální články z roku 1871 požadovaly českou státoprávní autonomii podobnou uherské, ale císař pod tlakem německých liberálů a Maďarů odmítl. Teprve vstup Čechů do aktivní politiky v roce 1879 pod vedením staročechů přinesl dílčí úspěchy - Stremayrova jazyková nařízení 1880 uznala češtinu jako vnější úřední jazyk, roku 1882 byla rozdělena pražská univerzita na českou a německou část.

Hospodářský rozvoj monarchie byl impozantní, ale nerovnoměrný. České země představovaly průmyslové srdce monarchie - produkovaly 70% uhlí, 80% textilu, 60% cukru a 55% piva celé říše. Škodovy závody v Plzni, Ringhofferovy továrny v Praze a Vítkovické železárny patřily k největším průmyslovým podnikům Evropy. Vídeň se stala pátým největším městem světa s 2 miliony obyvatel, Budapešť zaznamenala nejrychlejší růst v Evropě. Byla vybudována železniční síť o délce 45 000 km spojující všechny části monarchie. Předlitavsko mělo 28,5 milionu obyvatel, Zalitavsko 20,8 milionu, celkem téměř 50 milionů, což činilo Rakousko-Uhersko druhou nejlidnatější evropskou mocností po Rusku.

Národnostní problémy se postupně stávaly neřešitelnými. V monarchii žilo 11 hlavních národů - Němci (24%), Maďaři (20%), Češi (13%), Poláci (10%), Rusíni (8%), Rumuni (6%), Chorvati (5%), Srbové (4%), Slováci (4%), Slovinci (3%) a Italové (3%). Badeniho jazyková nařízení z roku 1897 vyvolala německé obstrukce v říšské radě a česko-německé nepokoje. Tomáš Garrigue Masaryk a Karel Kramář reprezentovali rozdílné koncepce řešení - Masaryk postupnou demokratizaci a případné rozpad monarchie, Kramář austroslavismus a federalizaci. Anexe Bosny a Hercegoviny roku 1908 vyostřila vztahy se Srbskem a Ruskem.

První světová válka začala 28. července 1914 vyhlášením války Srbsku po atentátu na následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este v Sarajevu. Monarchie mobilizovala 8 milionů mužů, z toho 1,4 milionu z českých zemí. Počáteční nadšení rychle vystřídala deziluze - porážky na ruské frontě, nedostatek potravin, rozklad armády. České jednotky masově dezerovaly nebo přecházely k Rusům. V roce 1915 vznikly v exilu Československé legie, které bojovaly na straně Dohody. Masaryk, Edvard Beneš a Milan Rastislav Štefánik vytvořili Československou národní radu usilující o samostatný stát.

Smrt císaře Františka Josefa I. 21. listopadu 1916 po 68 letech vlády symbolicky předznamenala konec monarchie. Nový císař Karel I. se pokusil o reformy a separátní mír, ale bylo již pozdě. Wilsonových 14 bodů z ledna 1918 zaručovalo národům Rakouska-Uherska právo na sebeurčení. Epifanská deklarace českých poslanců 6. ledna 1918 požadovala samostatnost. 28. října 1918 Národní výbor československý v Praze vyhlásil samostatné Československo, 30. října převzala moc slovenská národní rada v Turčianskom Sv. Martine. Maďarsko vyhlásilo nezávislost 31. října, jižní Slované vytvořili Království SHS. Císař Karel abdikoval 11. listopadu 1918 a monarchie definitivně zanikla.

Saint-Germainská mírová smlouva z 10. září 1919 sankcionovala rozpad monarchie. Československo získalo Čechy, Moravu, Slezsko, Slovensko a Podkarpatskou Rus s 13,6 miliony obyvatel. Rakousko bylo redukováno na alpské země s 6,5 miliony obyvatel a zakázáno spojení s Německem. Maďarsko Trianonskou smlouvou ztratilo 2/3 území. Itálie získala Jižní Tyrolsko a Istrii, Rumunsko Sedmihradsko a Bukovinu, Polsko Halič, Jugoslávie Bosnu, Dalmácii a Slovinsko. Z 50 milionů obyvatel monarchie žilo 10 milionů jako menšiny v nástupnických státech, což vytvořilo zárodky budoucích konfliktů.

Měnový systém a mincovnictví

Rakousko-uherský měnový systém prošel zásadní reformou v roce 1892, kdy byla zavedena zlatá koruna jako základní měnová jednotka nahrazující dosavadní stříbrný zlatník. Reforma ministra financí Steinbacha stanovila, že jedna koruna = 100 haléřů, přičemž 10 korun obsahovalo 3,0487 gramů čistého zlata. Tento zlatý standard zajišťoval stabilitu měny a její konvertibilitu. Systém nominálů zahrnoval v oběžných mincích: 1 a 2 haléře z bronzu, 10 a 20 haléřů z niklu, 1 korunu ze stříbra, 2 koruny ze stříbra (pouze pamětní), 5 korun ze stříbra (od 1900 jubilejní), 10 korun ze zlata (3,387 g ryzího zlata) a 20 korun ze zlata (6,775 g ryzího zlata).

Mincovny monarchie představovaly technologickou špičku své doby. Hlavní mincovna ve Vídni, založená roku 1194, byla v roce 1837 přestěhována do moderního komplexu v Heumarktu s parními lisy Uhlhornovy konstrukce. Produkovala ročně přes 100 milionů mincí včetně zlatých dukátů pro mezinárodní obchod. Kremnica, nejstarší kontinuálně fungující mincovna světa od roku 1328, specializovaná na ražbu zlatých mincí z uherského zlata, vyráběla slavné dukáty s obrazem Madony. Mincovna Praha, fungující s přestávkami od 10. století, byla v roce 1784 zmodernizována a razila především drobné mince. Benátky razily mince do roku 1866, Hall v Tyrolsku do roku 1809, Karlsburg a Nagybánya v Sedmihradsku zpracovávaly místní zlato. Během první světové války byly otevřeny nouzové mincovny v Budapešti a Vídni-Arsenalu.

Rakousko-uherské obchodní mince patřily k nejrespektovanějším na světových trzích. Zlatý čtyřdukát o váze 13,96 gramů byl největší běžně raženou zlatou mincí v Evropě. Jednodukát (3,49 g zlata) se razil kontinuálně od středověku v nezměněné podobě se svatým Ladislavem nebo Madonou. Maria-Theresien-Taler, ražený od 1741 s neměnným letopočtem 1780, se stal nejrozšířenější stříbrnou obchodní mincí světa - celkem bylo vyraženo přes 800 milionů kusů používaných dodnes v Africe a Arábii. Stříbrný levantský tolar byl speciálně ražen pro obchod s Osmanskou říší. Konvenční dvacetník obsahoval 6,22 g zlata podle standardu Latinské měnové unie.

Jubilejní a pamětní ražby dokumentovaly významné události monarchie. K 50. výročí vlády Františka Josefa I. v roce 1898 byly raženy stříbrné 2 koruny a zlaté 10 a 20 koruny s jubilejním portrétem. Šedesáté výročí vlády v roce 1908 přineslo masovou ražbu 5 korun ze stříbra (30 milionů kusů) a vzácné 100 korun ze zlata (16 tisíc kusů). Poslední předválečné ražby z let 1914-1916 zahrnují vzácné obchodní dukáty s novým portrétem stárnoucího císaře. Za Karla I. byly raženy pouze zkušební ražby korun, které se nikdy nedostaly do oběhu.

Technologie ražby dosáhla vysoké úrovně díky strojům od vídeňské firmy Schultz. Hydraulické lisy vyvíjely tlak 500 tun pro ražbu velkých medailí. Redukční stroje umožňovaly přesné zmenšení sádrových modelů na ocelová razidla. Galvanoplastika se používala pro výrobu kopií razidel. Zabezpečení proti padělání zahrnovalo vroubkovaný okraj s nápisem (VIRIBUS UNITIS u zlatých mincí), přesnou váhu s tolerancí 2‰ a složité reliéfy vyžadující vysoký tlak. Kvalita Proof pro sběratele znamenala leštěné střížky, dvojí úder a zrcadlový povrch. Mincmistrovské značky identifikovaly jednotlivé mincovny: A - Vídeň, B - Kremnica, E - Karlsburg, G - Nagybánya.

Zajímavosti

• Rakousko-Uhersko vyprodukovalo za svou existenci přes 3 miliardy mincí, z toho 50 milionů zlatých korun v hodnotě 500 milionů korun, což odpovídalo 150 tunám zlata.
• František Josef I. vládl 68 let (1848-1916), což je nejdelší vláda v habsburské historii, a jeho portrét se objevil na více než 10 miliardách mincí a bankovek.
• Poslední rakousko-uherská 100korunová zlatá mince z roku 1915 s portrétem Františka Josefa I. se dnes prodává za 2-3 miliony korun, přestože obsahuje pouze 30 gramů zlata.
• Maria-Theresien-Taler z roku 1780 se dodnes razí v rakouské mincovně jako jediná historická mince světa v kontinuální produkci přes 240 let.
• Největší měnový skandál monarchie byl případ padělání 20korunových bankovek francouzským dobrodruhem Louisem de Boisfleury v roce 1867, který vytiskl 5 milionů falešných korun, než byl dopaden.
• Československo po rozpadu monarchie převzalo všech 14 tun zlatých mincí z trezorů pražské filiálky Rakousko-uherské banky, což pomohlo zajistit stabilitu nové koruny československé.