Regál

Mincovní regál představuje výhradní právo panovníka razit mince a kontrolovat mincovnictví na svém území. Tato jedna z nejdůležitějších panovnických výsad umožňovala kontrolu nad měnovým systémem a přinášela značné příjmy z ražebného a rozdílu mezi nominální a materiálovou hodnotou mincí, čímž se stala základním pilířem středověké a raně novověké státní ekonomiky.

Historie

Počátky mincovního regálu sahají do karolínské éry 8. století, kdy Karel Veliký monopolizoval ražbu mincí ve Francké říši. Kapitulář z roku 805 stanovil, že pouze císař má právo zřizovat mincovny a určovat váhu a ryzost mincí. Toto výhradní právo bylo zdůvodněno potřebou jednotné měny pro usnadnění obchodu a ochranou poddaných před znehodnocováním peněz místními vládci.

V českých zemích získal mincovní regál kníže Boleslav I. kolem roku 950, kdy začal razit první české denáry. Přemyslovci důsledně hájili tento monopol proti snahám šlechty a církve o vlastní ražby. Významný dokument představuje privilegium císaře Fridricha Barbarossy z roku 1158, které potvrdilo výlučné právo českého knížete na ražbu mincí a zřizování mincoven na území Čech.

Zlatá bula sicilská z roku 1212 vydaná Fridrichem II. pro Přemysla Otakara I. rozšířila mincovní regál českého krále. Dokument výslovně zakazoval komukoli jinému razit mince v Čechách a na Moravě bez královského svolení. Porušení regálu bylo trestáno konfiskací majetku a v těžších případech smrtí. Toto ustanovení zůstalo v platnosti po celý středověk.

Za vlády Jana Lucemburského došlo k částečnému prolomení monopolu. Roku 1325 udělil král právo ražby kutnohorským měšťanům výměnou za pravidelné odvody. Podobná privilegia získaly některé šlechtické rody - Rožmberkové směli razit konvenční mince v Českém Krumlově, páni z Hradce v Jindřichově Hradci. Tyto ražby však podléhaly přísné kontrole královských úředníků.

Husitské války znamenaly dočasný rozpad mincovního regálu. Husitská města razila vlastní mince, podobně činila katolická šlechta. Po stabilizaci za Jiřího z Poděbrad byl královský monopol obnoven, ale již ne v původním rozsahu. Jagellonci tolerovali ražby velkých měst a některých klášterů, pokud dodržovaly královský mincovní řád a odváděly část zisku.

Ferdinand I. Habsburský provedl centralizaci mincovnictví. Ediktem z roku 1545 zrušil všechna partikulární práva a soustředil ražbu do královských mincoven. Výjimku tvořily pouze ražby olomouckých biskupů a slezských knížat, která však musela odpovídat říšskému mincovnímu řádu. Porušení regálu bylo trestáno ztrátou hrdla a cti. Tento systém přetrval až do zániku monarchie v roce 1918.

Ekonomické a právní aspekty

Mincovní regál generoval příjmy několika způsoby. Ražebné (schlagschatz) představovalo poplatek za přeměnu drahého kovu na mince. Mincovní zisk (seigniorage) vznikal rozdílem mezi nominální hodnotou a výrobními náklady. Při renovatio monetae - pravidelné výměně mincí - si panovník ponechával část hodnoty. Tyto příjmy tvořily v některých obdobích až třetinu královských důchodů.

Právní ochrana regálu byla mimořádně přísná. Falšování mincí se trestalo upálením nebo uvařením v kotli. Neoprávněná ražba, i když používala správnou váhu a ryzost, byla považována za crimen laesae maiestatis - zločin urážky majestátu. Dokonce držení razidel bez povolení bylo trestáno useknutím ruky. Tyto drakonické tresty měly odradit od narušování panovnického monopolu.

Kontrolní mechanismy zahrnovaly mincovní vizitace, při kterých královští komisaři prověřovali dodržování řádů. Mincmistři skládali přísahu věrnosti a poskytovali finanční záruky. Každá mincovna vedla přesné účetní knihy o množství zpracovaného kovu a vyražených mincí. Porušení předpisů vedlo ke ztrátě úřadu a vysokým pokutám, v závažných případech k trestu smrti.

Zajímavosti

• Největší porušení mincovního regálu v Čechách provedl Albrecht z Valdštejna, který nechal razit vlastní tolary - byl zavražděn dříve, než mohl být potrestán
• Olomoučtí biskupové si udrželi právo ražby až do roku 1782, jejich dukáty patří k nejvzácnějším moravským mincím
• Za udělení mincovního práva platila města až 10 000 zlatých ročně do královské pokladny
• Jediný český šlechtic popravený za porušení regálu byl Zdeněk Lev z Rožmitálu v roce 1535
• Poslední soukromá mincovna v habsburské monarchii - Batthyányů v Körmöcbánya - fungovala až do roku 1849
• Mincovní regál formálně platí dodnes - v ČR má výhradní právo ražby Česká národní banka