Rupie

Rupie je tradiční měnová jednotka indického původu, používaná dnes v Indii a také v Pákistánu, Nepálu, na Srí Lance a v dalších státech jižní Asie. Název navazuje na starší stříbrné mince indického subkontinentu a v moderní době označuje národní měny s vlastními bankovkami a mincemi.

Historie

Rupie patří k nejvlivnějším asijským měnovým názvům a její kořeny sahají do období, kdy se na indickém subkontinentu prosadila tradice pevně vymezené stříbrné mince jako základní účetní i oběžné jednotky. Samotný pojem se obvykle spojuje se sanskrtským výrazem rūpya, který souvisí se stříbrem a „raženým“ kovem. V prostředí středověké Indie se postupně ustalovalo, že vedle drobnějších hodnot je potřeba i stabilní mincovní jednotka pro výběr daní, placení vojska a dálkový obchod, a právě zde se zrodilo chápání rupie jako spolehlivé „velké“ mince.

Za klíčový mezník se považuje 16. století, kdy reformní panovník Šér Šáh Súri prosadil standardizaci stříbrné rupie a zavedl srozumitelnější systém, který měl zjednodušit správu a obchod. Na jeho praxi navázala mughalská říše, kde se rupie pevně usadila jako centrální jednotka peněžního řádu. V mughalském období vznikaly rozsáhlé série mincí v různých mincovnách, často s bohatými nápisy a titulaturou, a rupie se stala důležitým nástrojem státní reprezentace i praktického fungování trhu. Stabilní stříbrná mince měla zásadní význam také pro propojení regionů: když obchodník věděl, že určitá hodnota má v zásadě předvídatelný obsah kovu a je všeobecně přijímaná, snáze uzavíral smlouvy a plánoval přepravu zboží.

V novověku se s příchodem evropských mocností měnily hospodářské vazby a s nimi i peněžní systém. V britské Indii se rupie postupně stala základní jednotkou koloniální správy a v 19. a 20. století se proměňovala její vazba na drahý kov i vztahy k zahraničním měnám. Z původně „kovové“ rupie se stávala měna moderního typu, kde roli stříbra postupně nahradila důvěra v emitenta a právní rámec. Rozvíjely se bankovky, standardizované oběžné mince a úřední regulace, které měly zajistit jednotný oběh na rozsáhlém území. V této době se také ustálila praxe dělení rupie na menší jednotky, i když přesná podoba názvů a poměrů se v čase měnila.

Po rozpadu britské správy a vzniku nových států se rupie stala základem národních měn v několika zemích. Indie zavedla indickou rupii, Pákistán pákistánskou rupii a Nepál nepálskou rupii; samostatnou rupii používá také Srí Lanka a některé další státy regionu. Přestože názvy zůstaly podobné, jednotlivé měny jsou dnes odlišné: mají vlastní centrální banky, rozdílné bankovky, mince i měnovou politiku. Společný původ je však stále patrný v terminologii, v tradičním členění na menší jednotky (nejčastěji paisa) i v tom, že rupie bývá vnímána jako historicky „domácí“ měna jižní Asie.

Mincovní a bankovní podoba rupie

Rupie dnes funguje jako moderní zákonné platidlo, které se v běžném životě projevuje mincemi, bankovkami a bezhotovostními platbami. V Indii se používá znak ₹ a rupie se dělí na 100 pais; podobné dělení mají i další státy, i když se liší názvoslovím i tím, jak často se nejmenší nominály v praxi používají. Mince bývají raženy z odolných slitin nebo z oceli s povrchovou úpravou, aby vydržely dlouhý oběh, a jejich vzhled obvykle kombinuje státní symboliku s nominální hodnotou ve více jazycích. Bankovky naopak nesou portréty, státní znaky a bezpečnostní prvky (vodotisky, ochranné proužky, mikrotext), protože ochrana proti padělání je u papírových peněz zásadní.

Pro numismatiku je rupie zajímavá tím, že pod jedním názvem zahrnuje několik různých národních měn a zároveň dlouhou historickou tradici od stříbrných mincí až po současné emise. U starších ražeb je důležitá mincovna, nápisy a typ panovnické titulatury; u moderních emisí zase ročníky, série, varianty a změny vzhledu vyvolané reformami (například výměnou bankovkových řad nebo úpravami mincovních materiálů). Rupie tak dobře ukazuje, jak se z jedné historické mincovní jednotky může stát široká rodina moderních měn, které sdílejí jméno, ale žijí vlastním ekonomickým a politickým životem.