Seleukovci

Seleukovci byli helénistická dynastie vládnoucí v letech 312 až 64 před naším letopočtem nad rozsáhlou říší v Asii, která vznikla po rozpadu říše Alexandra Velikého. Seleukovská říše se v době největšího rozmachu rozkládala od Egejského moře po Indii a představovala největší z nástupnických států. Pro numismatiku jsou Seleukovci významní masovou produkcí kvalitních tetradrachem a zavedením datovaných mincí podle seleukovské éry.

Historie

Dynastii založil Seleukos I. Níkátor, jeden z makedonských generálů Alexandra Velikého. Po Alexandrově smrti v roce 323 před naším letopočtem získal v rozdělení říše satrapii Babylónie. V roce 312 před naším letopočtem definitivně ovládl Babylon, což se stalo počátkem seleukovské éry používané pro datování. Postupně rozšířil svou moc na východ až k hranicím Indie a na západ do Sýrie a Malé Asie. V roce 301 před naším letopočtem po vítězství u Ipsu získal Sýrii a založil Antiochii, která se stala západním hlavním městem říše.

Vrcholu moci dosáhla říše za Antiocha III. Velikého, který vládl v letech 223 až 187 před naším letopočtem. Obnovil seleukovskou kontrolu nad východními satrapiemi, dobyl Palestinu od Ptolemaiovců a pokusil se expandovat do Řecka. Jeho střet s Římem však skončil porážkou u Magnésie v roce 190 před naším letopočtem. Mír z Apameie v roce 188 před naším letopočtem znamenal ztrátu Malé Asie a počátek úpadku říše. Antiochos musel vyplatit obrovské válečné reparace, což vyčerpalo státní pokladnu.

Po smrti Antiocha III. následovalo období postupného rozpadu říše. Východní satrapie získaly nezávislost, vznikla Parthská a Řecko-baktrijská říše. V Judsku vypuklo makabejské povstání, které vedlo ke ztrátě Palestiny. Dynastie byla oslabena neustálými dynastickými boji mezi různými větvemi rodu. Seleukovci postupně ztratili kontrolu nad Mezopotámií ve prospěch Parthů. V roce 83 před naším letopočtem ovládl arménský král Tigranés II. většinu zbývajícího území.

Poslední období seleukovské vlády bylo omezeno na Sýrii. V roce 64 před naším letopočtem římský vojevůdce Pompeius připojil Sýrii k Římské říši a sesadil posledního seleukovského krále Filipa II. Filadelfského. Seleukovské kulturní dědictví však přežilo romanizaci. Jejich města jako Antiochie, Seleukeia a Apameia zůstala důležitými centry helénistické kultury. Seleukovská éra se používala pro datování na Blízkém východě ještě staletí po pádu dynastie.

Seleukovské mincovnictví

Seleukovci vytvořili jeden z nejrozsáhlejších mincovních systémů starověkého světa. Základní mincí byla stříbrná tetradrachma attického standardu o váze 17,2 gramu. Na líci byl zobrazován portrét vládnoucího panovníka, často s diadémem, na rubu sedící Apollón na omfalos nebo jiná božstva. Zlaté statéry byly raženy příležitostně, bronzové mince sloužily pro místní oběh. Významnou inovací bylo zavedení datování podle seleukovské éry od roku 312 před naším letopočtem.

Mincovny fungovaly ve všech významných městech říše od Antiochie po Baktra. Každá mincovna měla své značky a místní varianty motivů. Kvalita ražby byla obecně vysoká, zejména portréty panovníků patří k nejlepším příkladům helénistického portrétního umění. V pozdním období se na mincích objevují dvojjazyčné nápisy v řečtině a místních jazycích. Seleukovské tetradrachmy byly široce přijímány jako mezinárodní platidlo a ovlivnily mincovnictví nástupnických států včetně Parthů a indo-řeckých království.

Zajímavosti

• Seleukos I. byl jediný z diadochů, který si ponechal svou perskou manželku Apamu
• Seleukovci založili více než 60 nových měst, většinou pojmenovaných po členech dynastie
• Antiochie na Orontu byla třetím největším městem starověkého světa po Římě a Alexandrii
• Seleukovská éra byla nejdéle používaným kalendářním systémem, v některých oblastech až do středověku
• Válečné slony seleukovské armády pocházely z Indie výměnou za území v dnešním Afghánistánu
• Tetradrachmy Antiocha IV. Epifana s jeho portrétem jako boha jsou vrcholem helénistického mincovního umění