Svatá aliance

Svatá aliance bylo spojenectví Ruska, Rakouska a Pruska uzavřené v roce 1815 s cílem bránit šíření revolučních a liberálních myšlenek v Evropě. Stala se základem konzervativního uspořádání kontinentu po napoleonských válkách.

Historie

Svatá aliance vznikla jako bezprostřední reakce na napoleonské války a francouzskou revoluci, které otřásly tradičním monarchistickým uspořádáním Evropy. Iniciátorem spojenectví byl ruský car Alexandr I. Pavlovič, který pojal myšlenku spolupráce křesťanských panovníků na základě náboženských a morálních principů.

Zakládající dokument, takzvaný Akt Svaté aliance, byl podepsán 26. září 1815 v Paříži třemi panovníky: ruským carem Alexandrem I., rakouským císařem Františkem I. a pruským králem Fridrichem Vilémem III. Pozoruhodné bylo, že signatáři reprezentovali tři různá křesťanská vyznání – Romanovci byli pravoslavní, Habsburkové katolíci a Hohenzollernové luteráni. Přesto se zavázali ke spolupráci na základě „křesťanské solidarity" a evangelijních principů.

Praktickou politiku aliance však formoval především rakouský kancléř Klemens Wenzel von Metternich, podle něhož se celý systém nazývá metternichovským. Zatímco Alexandr I. vkládal do aliance idealistické představy o bratrství panovníků, Metternich ji využíval jako nástroj k potlačování revolučních hnutí a udržování politické stability.

Spojenci se ve smlouvě zavázali bránit v Evropě šíření liberálních a sekulárních myšlenek. Aliance postupně získávala další členy – na kongresu v Cáchách v roce 1818 se připojila i poražená Francie, která byla znovu přijata mezi rovnoprávné evropské mocnosti. K alianci nakonec přistoupila většina evropských států s výjimkou Spojeného království, papežského státu a Osmanské říše.

Činnost Svaté aliance se projevovala především prostřednictvím mezinárodních kongresů: Cáchy 1818, Karlovy Vary 1819, Opava 1820, Lublaň 1821 a Verona 1822. Karlovarský kongres řešil studentské a národní manifestace v Německém spolku a vyústil ve vydání represivních karlovarských usnesení. Opavský kongres přijal zásadu oprávněnosti vojenských intervencí proti revolučním hnutím v jiných státech.

Ránu pro Svatou alianci představovala smrt cara Alexandra I. v roce 1825. Jeho nástupce Mikuláš I. sice pokračoval v konzervativní politice, avšak narůstaly rozpory mezi členskými státy. Červencová revoluce ve Francii roku 1830 a vznik konstituční monarchie znamenaly ztrátu důležitého spojence. Revoluce let 1848–1849 se sice podařilo vojensky potlačit, ale protichůdné zájmy mocností na Balkáně vedly k definitivnímu rozpadu aliance. Symbolickým koncem byla krymská válka 1853–1856, kdy Rakousko nepodpořilo Rusko v konfliktu s Osmanskou říší.

Numismatický význam

Svatá aliance se stala námětem řady pamětních medailí, které dokumentují mezinárodní spolupráci konzervativních monarchií v první polovině 19. století. Nejvýznamnější jsou medaile vydané k samotnému založení aliance v roce 1815, zobrazující portréty tří zakladatelů – cara Alexandra I., císaře Františka I. a krále Fridricha Viléma III.

Charakteristickým prvkem těchto ražeb je alegorické zpracování s křesťanskou symbolikou odkazující na náboženský základ spolku. Objevují se motivy spojených rukou, kříže, holubice míru či alegorie spravedlnosti a míru. Některé medaile nesou latinské nápisy zdůrazňující jednotu a bratrství křesťanských panovníků.

Jednotlivé kongresy Svaté aliance byly rovněž příležitostí k vydání pamětních ražeb. Medaile z kongresů v Cáchách, Opavě, Lublani či Veroně dokumentují diplomatická jednání a jejich výsledky. Tyto ražby jsou dnes ceněnými sběratelskými kusy, neboť zachycují významné momenty evropské diplomacie období restaurace.

Pro numismatiky představuje období Svaté aliance zajímavou etapu stabilizace evropských měnových systémů po chaosu napoleonských válek. Návrat ke kovovému standardu a obnova důvěry v měnu byly důležitými ekonomickými cíli spojeneckých mocností.

Zajímavosti

Metternich sám označil zakládající dokument aliance za „prázdný a zvučný", přesto jej dokázal využít jako efektivní nástroj své politiky. Britský ministr zahraničí Castlereagh považoval alianci za „kus vznešeného mysticismu a nesmyslu". Car Alexandr I. původně navrhoval i snížení ozbrojených sil členských států, což však ostatní signatáři odmítli. Svatá aliance inspirovala pozdější pokusy o kolektivní bezpečnost v Evropě a bývá považována za předchůdce moderních mezinárodních organizací.