Tokio

Tokio je hlavní město Japonska a nejvýznamnější politické, hospodářské i kulturní centrum země. Vzniklo z hradního města Edo a po restauraci Meidži se v roce 1868 stalo sídlem císaře i moderní státní správy, čímž získalo dnešní postavení.

Historie

Tokio bylo po staletí známé jako Edo, původně pevnost a později hradní město, které získalo zásadní význam na přelomu 16. a 17. století. Klíčový okamžik přišel roku 1603, kdy se Tokugawa Iejasu stal šógunem a Edo se proměnilo v centrum šógunátu. Přestože císařský dvůr zůstával v Kjótu, skutečná politická moc se soustředila právě v Edu. Město rychle rostlo díky správním funkcím, přítomnosti vojenské elity a přísně organizovanému systému, v němž museli významní feudálové pravidelně pobývat u dvora šóguna. To podporovalo rozvoj řemesel, obchodu i městské kultury.

V období Edo se město postupně stalo jedním z největších na světě. Jeho růst byl provázen typickými výzvami velké předmoderní metropole: požáry, epidemiemi i napětím mezi rychlým rozvojem a omezeními, která kladla tehdejší společnost. Zároveň se v Edu zrodila výrazná městská kultura, známá mimo jiné divadlem, literaturou a výtvarným uměním, které ovlivnilo pozdější vnímání japonské estetiky. Přestože Japonsko v této době uplatňovalo politiku omezených kontaktů se zahraničím, Edo bylo živým centrem vnitřního trhu a správního řízení celé země.

Zásadní přelom přinesla restaurace Meidži. Roku 1868 došlo k pádu šógunátu a k obnovení císařské moci. Císař se přestěhoval z Kjóta do Eda a město bylo přejmenováno na Tokio, což lze chápat jako „východní hlavní město“. Tento krok měl nejen praktický, ale i symbolický význam: Japonsko vstoupilo do období rychlé modernizace a Tokio se mělo stát centrem nového státu, který se otevíral světu, budoval moderní armádu, školství, průmysl i infrastrukturu.

V 20. století Tokio prošlo dramatickými zkouškami. Významnou ranou bylo velké zemětřesení v Kantó roku 1923, které zničilo rozsáhlé části města a vedlo k rozsáhlé obnově. Další těžké období přinesla druhá světová válka, během níž bylo Tokio opakovaně bombardováno. Poválečná obnova pak proměnila město v moderní metropoli s rychle se rozvíjející ekonomikou, dopravní sítí a vysokou urbanistickou hustotou. V druhé polovině 20. století se Tokio stalo jedním ze symbolů technologického a hospodářského úspěchu Japonska a dodnes patří k nejvlivnějším městům světa.

Město, hospodářství a souvislosti s platidly

Tokio je úzce spojeno s moderním vývojem japonské měny a finančního systému. Přechod od světa šógunátu k modernímu státu znamenal mimo jiné sjednocování měnových poměrů a postupné zavádění systému, který odpovídal potřebám průmyslové společnosti. V Tokiu se soustředila státní správa, bankovní instituce i velká část obchodního života, a proto se město stalo přirozeným centrem, kde se proměny měny nejrychleji projevovaly v praxi.

Pro numismatiku a notafilii je Tokio důležité zejména jako „kulisa“ moderních japonských emisí: právě zde vznikala rozhodnutí o podobě oběživa, o jeho parametrech a o ochraně bankovek. Zároveň je Tokio městem, kde se setkává tradiční sběratelství s moderním trhem – od historických mincí období Edo až po současné pamětní emise a sběratelské série. I když samotné město není mincovnou v historickém evropském smyslu, jeho role jako správního a finančního centra dává japonským platidlům od 19. století jasný „státní“ rámec, který je pro sběratele důležitý.