Translatio imperii

Translatio imperii je představa o přenosu světové vlády z jedné říše na druhou. Křesťanští autoři ji spojovali s biblickou posloupností říší a tvrdili, že římská moc přešla k Byzanci, Frankům či Svaté říši římské. Nešlo o jednotnou právní událost, ale o argument legitimity panovníků a kronikářů.

Historie

Pozdně antická a středověká historiografie vykládala světové dějiny prostřednictvím knihy Daniel a posloupnosti čtyř říší. Římská říše získala zvláštní postavení jako poslední univerzální moc před koncem času. Její zánik proto nebylo snadné přijmout jako prosté přerušení.

Po přesunu císařského centra do Konstantinopole pokračovala východořímská říše v římské titulatuře a právu. Na Západě korunoval papež Lev III. Karla Velikého císařem roku 800. Frankští a papežští autoři mohli událost vykládat jako obnovení nebo přenos římského císařství.

Roku 962 získal císařskou korunu Ota I. a jeho nástupci vytvořili tradici Svaté říše římské. Pojem translatio imperii legitimoval spojení německého království, Itálie a římské císařské hodnosti. Přesný řetězec přenosu se lišil podle autora a politického cíle.

Byzantinci západní nárok často neuznávali jako převod vlastní římské identity. Po pádu Konstantinopole roku 1453 rozvíjela Moskva představu třetího Říma, zatímco Osmané uplatňovali titul a dědictví dobyté říše jiným způsobem.

Středověké univerzity, města a národy používaly podobný model také jako translatio studii, přenos vzdělanosti z Athén či Říma do nových center. Literární schéma spojovalo politickou moc, víru a kulturu v jediný dějinný řád.

Moderní historik používá pojem k analýze ideologie, nikoli jako potvrzení, že existoval mezinárodně uznaný právní převod. Různí panovníci mohli současně tvrdit neslučitelné posloupnosti a podkládat je korunovací, rodokmenem, dobytím nebo náboženskou autoritou.

Římské dědictví, korunovace a soupeřící nároky

Latinský výraz se ponechává v kurzivě a překládá jako přenos říše nebo císařství. Slovo imperium může znamenat konkrétní říši, nejvyšší vládu i vojenskou pravomoc. Překlad se řídí autorem a větou.

Císařská mince s římským titulem je prostředkem legitimace, ne důkazem objektivního přenosu. Obraz Říma, Konstantinopole nebo orla se čte spolu s opisem a ceremonií korunovace. Pozdější napodobenina může vědomě navazovat na starší typ.

Každý řetězec translatio imperii má být připsán konkrétnímu textu. Nelze sloučit frankskou, byzantskou, moskevskou a osmanskou tradici do jedné všeobecně přijímané posloupnosti.