Vereinstaler

Vereinstaler (též psáno Vereinsthaler) je standardizovaná stříbrná mince zavedená roku 1857 pro většinu německých států a Rakouské císařství. Měla sjednotit do té doby různorodé tolarové ražby a usnadnit obchod v prostoru Německého spolku i celní unie.

Historie

Vereinstaler vznikl jako výsledek snahy o měnové sblížení německých zemí v době, kdy se hospodářství rychle modernizovalo a vnitroněmecký obchod nabýval na významu. V první polovině 19. století existovalo vedle sebe několik příbuzných „tolarových“ standardů, které sice vycházely z tradice velkých stříbrných mincí, ale v praxi komplikovaly platební styk: lišily se hmotností, jemností i účetním přepočtem na menší nominály. Přechod na metrické míry a tlak na jednodušší pravidla vedly k tomu, že se začalo uvažovat o jednotnější definici, která by byla přijatelná jak pro severoněmecké státy, tak pro jih, kde se více uplatňoval guldenový systém.

Zlomem se stal Vídeňský měnový (mincovní) traktát z 24. ledna 1857, který stanovil společný stříbrný standard pro státy Německého spolku včetně Rakouska a Lichtenštejnska. Nově definovaný vereinstaler byl navázán na metrický „pfund“ (500 g) jemného stříbra: z jedné takové jednotky se mělo vyrazit 30 mincí, což se často objevovalo přímo v opisu na mincích jako „XXX EIN PFUND FEIN“. Tím se zavedla jasná, snadno kontrolovatelná kovová báze a zároveň se minimalizovala odchylka od některých dřívějších standardů, aby přechod nebyl v praxi příliš bolestivý.

Vereinstaler se nestal jednotnou „národní měnou“ v moderním smyslu, ale společným mincovním jmenovatelem. Různé státy jej používaly v odlišných účetních soustavách: v Prusku a dalších severních zemích se běžně počítalo v tolaru děleném na silbergroše a feniky, zatímco v jižním Německu (například v Bavorsku) tvořil praktický most mezi tolarovou mincí a guldenovým účtováním, kde se gulden dělil na krejcary. V Rakousku byl vereinstaler svázán s florinem (guldenem) v poměru, který odrážel místní reformy 50. let 19. století. V praxi se tak v celé oblasti rozšířila vzájemně srozumitelná „velká“ stříbrná mince, zatímco drobnější oběživo zůstávalo často specifické pro jednotlivé státy.

Politický vývoj v 60. a 70. letech 19. století osud vereinstaleru urychlil. Po prusko-rakouské válce se Rakousko z německého integračního prostoru fakticky stáhlo a v rakouské měně přestaly být vereinstalery po roce 1867 raženy jako běžný standard. Německé sjednocení pod pruským vedením pak přineslo přechod na zlatý standard a zavedení německé marky v 70. letech 19. století. Přepočet byl nastaven tak, že 1 vereinstaler odpovídal 3 markám, takže lidé mohli nový systém přijmout bez úplného „odříznutí“ od starých zvyklostí.

Zajímavé je, že některé stříbrné tolarové ražby si i po přechodu na marku uchovaly delší dobu plnou zákonnou platební sílu, protože šlo o mince s tradičně vysokou kovovou hodnotou. Definitivní konec přišel až později: vereinstaler jako zákonné platidlo byl v Německu z oběhu stažen a demonetizován roku 1908. Tím se uzavřela éra, kdy velká stříbrná mince představovala napříč německými zeměmi prakticky „společný jazyk“ peněz.

Mincovní standard, parametry a rozpoznání

Podstata vereinstaleru spočívá ve standardu jemného stříbra: oficiálně platilo pravidlo „30 kusů z jedné libry (500 g) jemného stříbra“. To odpovídá obsahu přibližně 16,67 g čistého stříbra na 1 vereinstaler. Většina oběžných vereinstalerů byla ražena ze stříbra o ryzosti okolo 0,900, takže celková hmotnost mince vycházela zhruba na 18,5 g (liší se však podle státu, ročníku a konkrétní emise). Právě kombinace vysokého obsahu stříbra a relativně velkého průměru z něj dělá minci, která je na první pohled „tolarová“ – působí robustněji než drobné krejcarové či grošové nominály.

Vereinstalery se razily v mnoha německých zemích a jejich vzhled se proto liší. Typicky nesou portrét panovníka nebo státní znak a na rubu hodnotové označení, případně společné standardizační sdělení o váze jemného stříbra. U části emisí se v opisu setkáte s charakteristickým vyjádřením standardu, například zmíněným „XXX EIN PFUND FEIN“, které přímo odkazuje na to, že třicet takových mincí odpovídá jedné metrické libře jemného stříbra. V jižních státech se vereinstaler často potkává s guldenovým účtováním, a proto se v některých souvislostech objevují i přepočtové vztahy na guldeny.

Z numismatického hlediska je vereinstaler důležitý jako přechodový typ mezi staršími zemskými tolary a pozdějším markovým systémem. Při určování konkrétní mince je klíčové sledovat stát a mincovnu, ročník a legendu, protože stejné označení „Vereinstaler“ zahrnuje široké spektrum ražeb – od běžných oběžných mincí až po pamětní vydání. Společným jmenovatelem však zůstává standardizovaný obsah stříbra a snaha o jednotnější měnový rámec v prostoru německy mluvící Evropy 19. století.