Won

Won je název měn Korejské republiky a Korejské lidově demokratické republiky. Jihokorejský won má kód KRW, vydává jej Korejská centrální banka a formálně se dělí na 100 čonů. Severokorejský won s kódem KPW je zcela samostatná národní měna s vlastním emitentem, kurzem a odděleným oběhem.

Historie

Slovo won je příbuzné čínskému jüanu a japonskému jenu; všechny názvy vycházejí ze znaku pro kulatý předmět či minci. Korejské peněžní dějiny však zahrnují starší kovová platidla, zahraniční mince i různé modernizační pokusy, takže jazyková příbuznost sama nevytváří jednotnou měnovou historii.

První moderní korejský won se používal na přelomu 19. a 20. století. Během japonské koloniální vlády jej nahradil korejský jen navázaný na japonský systém. Po osvobození roku 1945 a rozdělení poloostrova vznikly oddělené měnové soustavy na jihu a severu.

Korejská centrální banka byla v Soulu založena roku 1950 a převzala vydávání jihokorejských peněz. Vysoká inflace během korejské války vedla roku 1953 k nahrazení wonu jednotkou hwan v poměru 100 wonů za 1 hwan. Roku 1962 byl won obnoven v poměru 10 hwanů za 1 won a od té doby zůstává měnovou jednotkou Korejské republiky.

Zákon o Korejské centrální bance stanoví, že won se dělí na 100 čonů. Čon se však v současném běžném hotovostním oběhu nepoužívá. Oběžné mince zahrnují nominály 1, 5, 10, 50, 100 a 500 wonů, přičemž nejnižší hodnoty se v každodenních platbách objevují jen zřídka.

Severokorejský won vydává Centrální banka Korejské lidově demokratické republiky a jeho směnitelnost, reformy i režim oběhu se liší od jihokorejské měny. Katalogový záznam musí proto začínat zemí a emitentem, nikoli jen slovem won.

Výklad hesla Won musí rozlišovat dobové označení od pozdějšího odborného názvu. Současníci nemuseli používat stejnou terminologii jako dnešní katalogy a jeden výraz mohl v různých zemích znamenat odlišnou věc. Proto se vždy uvádí místo, období a druh pramene, z něhož určení vychází.

Důležitou část poznání tvoří písemné a hmotné prameny. Úřední dokument zachycuje právní záměr, účet praktické plnění a dochovaný předmět technologický výsledek. Žádný z nich není sám úplným obrazem. Spolehlivý popis porovnává jejich data a otevřeně označuje mezery v dochování.

Pozdější literatura často převzala působivý příběh, který zjednodušuje více příčin do jediné události. Moderní bádání proto kontroluje chronologii, význam dobových slov a nezávislost použitých svědectví. Rozdílné odborné závěry nejsou důvodem k náhodnému výběru, ale k přesnému vymezení toho, co lze tvrdit jistě.

Pro českého čtenáře je užitečné zachovat ustálený český název a při prvním výskytu doplnit původní termín. Překlad nemá vytvářet zdání instituce nebo technologie, která v dané době neexistovala. Srovnání s moderním pojmem může pomoci, jen pokud jsou současně popsány zásadní rozdíly.

V numismatickém a sběratelském prostředí se Won může objevit na minci, medaili, bankovce, listině nebo v provenienčním záznamu. Samotná časová shoda spojení nedokazuje. Přímou vazbu potvrzuje opis, emitent, objednávka, archivní dokument nebo bezpečně doložený původ konkrétního předmětu.

Hodnota historického dokladu nespočívá jen ve vzácnosti. Podstatná je čitelnost rozhodujících znaků, úplnost kontextu a možnost ověřit předchozí vlastnictví. Čištění, doplnění nebo nepopsaná restaurace mohou odstranit informace. Katalog má proto oddělit popis stavu od historické interpretace.

Jihokorejské nominály a identifikace

Jihokorejské bankovky nesou korejské historické osobnosti, písmo hangul, tradiční umění a bezpečnostní prvky. Současná nejvyšší oběžná bankovka 50 000 wonů byla poprvé vydána roku 2009. Mince zobrazují například admirála I Sun-sina, jeřába, rýžový klas, želví loď a pagodu Dabotap.

Při určení se sleduje název banky, korejský nápis, nominál, datum první emise typu a série. Rok vyražený na minci se čte v gregoriánském kalendáři, ale starší kusy mohou používat jiný systém datování. Stav zákonného platidla se ověřuje u emitenta, protože některé starší typy zůstávají platné i po ukončení výroby.

Jihokorejský KRW a severokorejský KPW nelze spojovat podle stejného názvu. Jejich kurz, dostupnost a právní režim jsou zcela oddělené.

Při určování se nejprve zaznamená materiál, rozměr, hmotnost, technika, opis a všechny značky. Údaje se porovnávají s katalogem pro konkrétní místo a období. Podobnost hlavního motivu nestačí, protože pozdější kopie často přebírají obraz, ale mění hranu, písmo nebo výrobní postup.

Provenience se skládá z navazujících dokladů: starých soupisů, aukčních záznamů, sbírkových štítků, faktur a fotografií. Certifikát bez dohledatelného vydavatele není důkazem. Každá mezera se má přiznat a nesmí být nahrazena příběhem, který nelze ověřit.

Digitální fotografie má zachytit celek i detail v kolmém a šikmém světle. U mince se přidává hrana, u listiny vazba, pečeť a zadní strana. Barevné úpravy a měřítko se uvádějí, aby další badatel mohl rozlišit skutečný znak od stínu nebo komprese obrazu.