Jak správně skladovat sběratelské mince

Mnohá mince přečkala staletí v oběhu nebo v zemi – a pak ji během pár let v domácnosti poznamená měkký obal z PVC, dubová skříňka nebo vlhký sklep. Taková škoda se většinou nedá vrátit, a přitom se jí dá předejít bez drahého vybavení. Tento návod projde krok za krokem, do čeho minci uložit, jak vybrat velikost kapsle, kde sbírku držet, jak ji zapsat a kdy je čas myslet na trezor a pojištění. Na konci najdete kontrolní seznam toho, co při skladování sběratelských mincí nedělat.

Co minci doopravdy škodí

Nebezpečí jsou v zásadě čtyři: dotek, vlhkost, výpary z okolních materiálů a vzájemné tření. Pot a maz z prstů zanechají na povrchu otisk. Vlhkost urychluje korozi obecných kovů – nad zhruba 65 % relativní vlhkosti rezaví každé železo. Stříbro tmavne působením sirných plynů, které uvolňuje dřevo, guma, vlna nebo plsť. Měď a její slitiny trpí ve změkčeném PVC, které na nich zanechává zelený mazlavý povlak. Mince sypané volně v krabičce nebo sáčku o sebe drhnou a sbírají oděrky, které zachovalost snižují stejně jako oběh. Zlato je chemicky stálé, u něj hrozí hlavně poškrábání.

Z toho plyne základní pravidlo manipulace: minci berte jen za hranu, palcem a ukazováčkem, nad měkkou podložkou (složený ručník, pěnová podložka) a nikdy prsty na líc nebo rub. Na prohlížení cennějších kusů si vezměte nitrilové rukavice bez pudru. Latexové ne, protože síra v latexu způsobuje tmavnutí stříbra, a pudrované také ne, protože pudr působí jako brusivo. Čisté bavlněné rukavice jsou přípustné, jen se v nich hůř drží a mince snáz vyklouzne.

Do čeho minci uložit: přehled pouzder

Každá mince má mít vlastní obal z inertního plastu: polyethylenu, polypropylenu, polyesteru (PET, známého pod značkou Mylar), polystyrenu nebo akrylátu (plexiskla). PVC nikdy. Který typ zvolit, záleží na hodnotě mince a na tom, jak často ji chcete brát do ruky.

• Kapsle – pevné dvoudílné pouzdro z čirého plastu, které minci uzavře celou. Nabízí nejlepší mechanickou ochranu a minci si prohlédnete z obou stran bez vyjímání. Hodí se pro investiční mince, ražby v kvalitě proof a všechno, na čem vám záleží. Kulaté kapsle se vyrábějí po milimetrech; čtvercové mají jednotný vnější rozměr a minci v nich drží vložka, jejíž otvor odpovídá jejímu průměru. Pěnová vložka má být z polyethylenu, ne z polyuretanové pěny, která se časem rozpadá.
• Flipy (klapky) – průhledné obaly se dvěma kapsami, přeložené napůl: do jedné kapsy mince, do druhé popisek. Jsou levné, přehledné a minci v nich prohlédnete bez vyjmutí. Kupujte jen flipy z PET nebo jiného plastu výslovně označeného „bez PVC“. Měkký, poddajný flip, který je na omak mastný, je podezřelý – poddajnost dává PVC právě změkčovadlo, které minci škodí.
• Kartonové rámečky s fólií – karton je kyselý, ale průhledná fólie z PET (Mylar) mezi ním a mincí tvoří bariéru, takže na běžné kusy stačí. Rámeček s fólií neznámého materiálu nekupujte. Berte rámečky sešívané, ne samolepicí, ať se lepidlo nedostane k minci; sponky po zavření přimáčkněte kleštěmi naplocho, aby nepoškrábaly sousední mince v albu nebo krabici.
• Alba a listy – celá sbírka přehledně na jednom místě. Listy musí být z plastu bez PVC a změkčovadel. Alba skladujte nastojato jako knihy, ať váha listů netlačí na mince. Nejcennější kusy dejte raději do kapslí; ty se pak do alba nebo boxu vkládají celé.
• Boxy a kufříky – plastové nebo kovové, s lůžky pro kapsle; pohodlné na uložení desítek kusů. Dřevěným kazetám se vyhněte, dubovým a novým obzvlášť – dřevo uvolňuje kyselé a sirné výpary.
• Tuby – investiční mince stejného typu dodávají mincovny v tubách; například stříbrný Wiener Philharmoniker po 20 kusech, 25 tub tvoří pětisetkusový box. V tubě mince nechte. Neúplnou tubu vyplňte vložkou, ať mince uvnitř necestují.
• Certifikační pouzdra (slaby) NGC a PCGS – zapečetěný plast se štítkem, stupněm zachovalosti a sériovým číslem. Nikdy je neotvírejte: stupeň platí jen pro minci v pouzdře a po vyjmutí přestává platit. Číslo certifikátu si ověřte v databázi služby a zapište do evidence. Pouzdra ukládejte do boxů, které jsou pro ně určené, ne volně na sebe – poškrábaný plast kazí dojem z mince.

Jak vybrat správnou velikost kapsle

Kapsle se prodávají podle vnitřního průměru v milimetrech – číslo na balení říká, jak velká mince se dovnitř vejde. Příliš malá kapsle minci nezavře, nebo ji při zaklapnutí poškrábe; příliš velká ji nechá volně klouzat.

1. Změřte minci posuvným měřítkem (šuplerou), digitálním nebo klasickým – pravítko nestačí. Měřte za hranu a čelisti jen přiložte, nedotahujte.
2. U historických mincí měřte ve dvou až třech směrech. Střížek ručně ražených a starších mincí nebývá dokonale kulatý; rozhoduje největší naměřená hodnota.
3. Vyberte kapsli podle tabulky výrobce, pokud ji má – bývá uvedená přímo pro konkrétní mince a velikosti se mezi výrobci liší. Jinak volte stejný vnitřní průměr, jaký jste naměřili; když padnete mezi dvě velikosti, vezměte nejbližší větší – minci o průměru 32,77 mm tedy do kapsle 33 mm.
4. Zkontrolujte i hloubku. Silnější mince, například víceuncové nebo s vysokým reliéfem, potřebují hlubší kapsli. Víčko musí jít zaklapnout bez tlaku.
5. Minci vkládejte nad podložkou a v rukavicích a víčko zavírejte postupně po obvodu, ne tlakem doprostřed.

Orientační průměry běžných mincí. U moderních ražeb je udávají mincovny a skutečný průměr se od nich liší jen o desetiny milimetru; historické mince se liší kus od kusu, proto je vždy změřte.

Rozptyl u tolaru Marie Terezie ukazuje, proč se vyplatí měřit i u typu, který „všichni znají“: do jedné velikosti kapsle se všechny kusy nevejdou.

Kde sbírku uložit: vlhkost, teplota a světlo

Rozhoduje hlavně vlhkost. Pro kovy platí: co nejnižší, ideálně pod 30 % relativní vlhkosti. Takové sucho se v obytné místnosti udržet nedá – domácí odvlhčovač vlhkost pod 40 % nedostane. Proto prohlížejte aspoň pravidelně stav mincí, ať změnu zachytíte včas – a cennější kusy dejte do krabice se silikagelem podle návodu v další kapitole.

• Místo: obytná místnost se stálou teplotou. Ne sklep, půda ani garáž, kde se teplota a s ní i vlhkost během roku mění nejvíc. Ne u topení, na okenním parapetu ani u stěny s koupelnou.
• Teplota: stačí běžná pokojová, hlavně bez prudkých výkyvů. Přesná hodnota u kovů nerozhoduje tolik jako vlhkost.
• Světlo: kov na světle nebledne, ale stuhy medailí a řádů ano – ty patří do tmy, ve vitríně nejvýš pod slabé osvětlení do 50 luxů. Vitrínu nestavte na přímé slunce, které ji zahřívá.
• Nábytek a okolí: nejlépe kovová skříň s práškovým lakem nebo plastové boxy z polyethylenu či polystyrenu. Dřevo a výrobky ze dřevoviny uvolňují sirné látky a organické kyseliny, dub obzvlášť; překližka a dřevotříska navíc formaldehyd z lepidel. Místnost natřenou olejovými nebo alkydovými barvami nechte před uložením mincí větrat aspoň čtyři měsíce.
• Kontrola: do místnosti postavte digitální teploměr s vlhkoměrem. Za rok uvidíte, jak vlhkost kolísá mezi zimou a létem, a podle toho poznáte, jestli je místo vhodné.

Krabice se silikagelem krok za krokem

Když chcete víc ochrany – u stříbra, u mědi nebo u mincí, na kterých se objevila koroze – vytvořte uvnitř bytu suché mikroklima. Včetně sušení silikagelu to zabere jeden den.

1. Krabice: potravinová dóza z polyethylenu nebo polypropylenu, jejíž víko těsní samo, bez pryžového kroužku (spáru můžete zvenku přelepit páskou), případně kovová plechovka s těsným víkem. Průhledná je praktičtější, protože kartičku vlhkosti uvidíte bez otevírání.
2. Množství silikagelu: počítejte zhruba 50 g na litr objemu krabice. Krabice 30 × 20 × 10 cm má 6 litrů a potřebuje kolem 300 g; v neotevírané krabici to udrží sucho několik měsíců, s dvojnásobným množstvím podle těsnosti krabice i několik let. Silikagel patří do sáčků nebo perforované nádobky, ne sypaný mezi mince. Před prvním použitím ho vysušte stejně jako při regeneraci (krok 5) a do té doby, než ho vložíte do krabice, ho držte v neprodyšně uzavřené nádobě.
3. Indikátor: do krabice vložte kartičku ukazatele vlhkosti tak, aby byla vidět zvenku. Běžné kartičky ukazují vlhkost už od 10 %; každé políčko změní barvu, když vlhkost překročí vytištěnou hodnotu. Barvy se liší podle výrobce, čtěte je podle legendy na kartičce. Kartičky mají omezenou životnost, vyměňujte je podle pokynů výrobce. Indikační silikagel s chloridem kobaltnatým nekupujte – je zdraví škodlivý a existují náhrady bez něj.
4. Uložení: mince v kapslích nebo flipech vložte dovnitř a víko zavřete. Neprůhlednou krabici otevírejte kvůli kontrole jen jednou za pár měsíců, protože každé otevření pustí dovnitř vlhký vzduch a zkrátí dobu, po kterou silikagel vydrží.
5. Regenerace: když kartička ukáže, že vlhkost v krabici překročila 30 %, silikagel vysušte, například v troubě při 60 °C zhruba šest až sedm hodin. Hotovo je, když sáček při vážení přestane ubývat na hmotnosti. Sáčky z netkané textilie sušte vždy pod 90 °C, jinak se srazí nebo roztaví. Vysušený silikagel nechte vychladnout v neprodyšné nádobě, ať ze vzduchu znovu nenasaje vlhkost. Vysušovat jde mnohokrát dokola.

Mince, na kterých se objevila aktivní koroze (prášková zelená měděnka, rez), uložte zvlášť od ostatních, do vlastní krabice s vlhkostí pod 35 %. Čistit je sami nezkoušejte; u hodnotného kusu se obraťte na restaurátora nebo zkušeného numismatika.

Evidence sbírky: co si o každé minci zapsat

Seznam sbírky se hodí třikrát: když hledáte, co vám chybí, když řešíte krádež nebo pojistnou událost, a když sbírku jednou přebírá rodina. Podrobný popis a aktuální fotografie obou stran pomáhají k vypátrání odcizené mince i při jednání s pojišťovnou. Ke každé minci si zapište:

• Fotografie líce a rubu – ostré, na neutrálním pozadí, ideálně s měřítkem; u certifikované mince i štítek. Když se stav mince změní, nafoťte ji znovu.
• Popis: země nebo emitent, panovník, nominál, rok, mincovna, kov, hmotnost, průměr a zachovalost.
• Katalogové číslo podle katalogu, který se pro danou oblast používá (Cach, Huszár, Krause a další). Jednoznačně určí typ i tam, kde se slovní popisy prodejců liší.
• Nákupní doklad: datum, prodejce nebo aukční síň, číslo losu a cena. U dražších kusů také původ – z jaké sbírky nebo aukce mince přišla.
• Číslo certifikátu NGC nebo PCGS, pokud je mince v pouzdře.
• Kde mince leží: číslo boxu, listu nebo pozice, ať ji najdete bez přehrabování ostatních.

Evidenci můžete vést v tabulce nebo v aplikaci pro katalog sbírky, například OutOfDark. Kopii mějte mimo domov – v cloudu nebo u někoho blízkého; doklady uložené ve stejné skříni jako sbírka při požáru ani krádeži nepomohou. Připište k ní i to, koho má rodina oslovit, kdyby sbírku musela ocenit nebo prodat.

Trezor a pojištění cennější sbírky

Pojištění domácnosti počítá mince zpravidla mezi cennosti, pro které platí samostatný a nižší limit plnění než pro zbytek domácnosti. Výše limitu se liší podle pojišťovny a varianty pojištění a může záviset i na tom, jak jsou cennosti zabezpečené, například v trezoru. Podmínky se mezi pojišťovnami liší, proto si ve všeobecných pojistných podmínkách své smlouvy dohledejte:

• jak pojišťovna cennosti a sbírky vymezuje a jaký limit pro ně platí,
• jaké uložení vyžaduje pro vyšší limit – třídu trezoru a jeho ukotvení,
• zda u dražších kusů chce znalecký posudek nebo odhad a jak starý smí být,
• jaké podklady bude při škodě chtít – fotografie, popis a nákupní doklady.

Když limit nestačí, zeptejte se na připojištění nebo samostatné pojištění sbírky. Hodnoty uložené v novém trezoru pojistěte hned po jeho instalaci, ne až „někdy“.

Trezor na cennosti by měl mít certifikát podle normy ČSN EN 1143-1 vydaný akreditovanou zkušebnou; bezpečnostní třída je uvedená v certifikátu. Jednodušší sejfy certifikované podle ČSN EN 14450 (třídy S1 a S2) chrání méně. Prázdný trezor lehčí než 1 000 kg má mít kotevní otvory a odborník ho ukotví do podlahy nebo ke zdi podle návodu výrobce. Malý trezor můžete schovat do skříně nebo komody, ale i tam se kotví do zdi či podlahy, ne do nábytku. Pojišťovna může mít pro třídu a ukotvení trezoru vlastní pravidla – řiďte se podmínkami smlouvy.

Uvnitř trezoru platí totéž co jinde: mince v obalech, nejlépe v uzavřené krabici se silikagelem a kartičkou vlhkosti. Trezor chrání před zlodějem, vlhkost sám nehlídá.

Bankovní bezpečnostní schránka je možnost pro kusy, na které se nedíváte často. Před uložením si zjistěte, zda a do jaké výše banka obsah schránky pojišťuje a jak se prokazuje, co v ní bylo – i tady se hodí fotografie a seznam.

Co při skladování mincí nedělat

• Nesahat holými prsty na líc a rub a nepoužívat latexové ani pudrované rukavice.
• Nepoužívat měkké obaly z PVC, potravinovou fólii ani stará alba neznámého původu. Na měděných mincích se PVC prozradí zeleným mazlavým povlakem; takové mince přendejte do nového obalu. Povlak z cenných kusů sami neodstraňujte a svěřte je odborníkovi.
• Nesypat mince volně do krabičky, sáčku nebo pokladničky, kde o sebe drhnou.
• Nepřevazovat sáčky gumičkou a nedávat k mincím vlnu, plsť ani gumová těsnění – stříbro z nich tmavne.
• Neukládat mince do dřevěných kazet a zásuvek, zvlášť dubových, ani do dřevotřísky. Nelepit je páskou a nedávat do obyčejných papírových obálek, novin ani přímo do kartonu bez fólie z PET; papír jen nekyselý.
• Neskladovat ve sklepě, na půdě, v garáži, u topení ani v čerstvě natřené místnosti.
• Nečistit – minci ani patinu. Zásah se nedá vrátit a hrubě vyčištěné minci certifikační služby zpravidla nedají číselný stupeň – štítek uvede jen slovní stupeň s označením „Details“ a popisem vady.
• Neotvírat certifikační pouzdro – s ním odchází i stupeň.
• Nesnažit se odstranit bílé skvrny na moderní stříbrné investiční minci. Takzvané mléčné skvrny nejsou běžné zoxidování a nemají jednu předvídatelnou příčinu; kanadská mincovna Royal Canadian Mint proti nim od roku 2018 opatřuje investiční stříbrné Maple Leafy povrchovou úpravou MintShield.
• Nenechávat evidenci a doklady jen u sbírky.

Pomůcky pro skladování z našeho e-shopu

Co z toho plyne

Dobře uložená sbírka nepotřebuje drahé vybavení: obaly bez PVC ve správné velikosti, suché místo, krabici se silikagelem a kartičkou, seznam s fotografiemi a jednou za pár měsíců pohled na indikátor. Kdo tohle zvládne, předá mince dál v tom stavu, v jakém je koupil.

Miroslav Uďan