24 krejcar

24 krejcar (dvacetičtyřkrejcar) je stříbrná mince zavedená v českých zemích stavovskou měnovou reformou roku 1619 jako vyšší krejcarový nominál pro oběh v době politické a hospodářské nejistoty. Díky výrazným motivům a jasně vyznačené hodnotě patří k nejlépe rozpoznatelným mincím z období stavovských a následných krizových ražeb.

Historie

24 krejcar byl v Čechách zaveden měnovou reformou stavovského direktoría, konkrétně mincovní instrukcí ze dne 15. června 1619. Šlo o nominál, který měl pomoci stabilizovat a zpřehlednit oběh v době, kdy se stát rychle měnil a současně rostla potřeba dobře použitelných stříbrných mincí pro vyšší platby. Dvacetičtyřkrejcar se razil jako poměrně velká mince (uvádí se průměr kolem 31 mm) a na líci nesl českého lva s heslem IN DEO FORTITVDO a s vyznačenou hodnotou 24. Na rubu bývala koruna, pod ní letopočet; do opisu MONETA REGNI BOHEMIAE se zároveň vkládala mincmistrovská značka, díky níž lze dnes řadu emisí přesněji přiřazovat.

V českých mincovnách byl 24 krejcar ražen českými stavy v Praze roku 1619 (mincmistr B. Hübmer) a roku 1620 (mincmistr P. Škréta), v Kutné Hoře ročníky 1619 a 1620 (mincmistr Š. Hölzl) a v Jáchymově ročníky 1619 a 1620 (mincmistr C. Lengefelder). Už samotný rozsah mincovních míst ukazuje, že šlo o nominál zamýšlený pro reálný oběh, nikoli jen o jednorázovou reprezentativní ražbu.

Na Moravě měl dvacetičtyřkrejcar odlišnou podobu a byl ražen pouze v Olomouci. Zde se na líci objevuje moravská korunovaná orlice s opisem MONETA NOVA MARCHIO MORAVIAE (letopočet 1619 nebo 1620). Rub pak nese čtyřhran obtočený vinnou révou s opisem VNIO TE STANTE VIREBO a číslicí 24. Po stranách hranolu je značka mincmistra K. Cantora. Tato moravská varianta je pro sběratele mimořádně vděčná, protože i při stejné hodnotě nabízí výrazně odlišnou ikonografii a jasné zemské určení.

Krátké období vlády Fridricha Falckého přineslo i portrétní dvacetičtyřkrejcary: panovník pokračoval v ražbě 24 krejcarů se svým portrétem na líci. Uvádějí se ražby v mincovnách Praha 1620 (mincmistr P. Škréta), Kutná Hora 1620 (Š. Hölzl), Jáchymov 1620 (C. Lengefelder), dále Opava 1620–1621 (K. Cantor) a Olešnice 1620–1621 (J. Tuchmann). Tato skupina ražeb je ceněná i tím, že propojuje nominál s velmi konkrétní politickou epizodou a dává minci „tvář“ krátkého panování, které se do dějin zapsalo mimořádně dramaticky.

Na počátku vlády Ferdinanda II. se 24 krejcar razil i v období tzv. kiprové mince, kdy se do oběhu dostávaly nekvalitní ražby z horšího kovu (spojované s de Witteho konsorciem). V těchto emisích už mince nesou portrét císaře a vznikají v celé řadě mincoven: uvádí se například Praha 1623 (B. Hübmer), Kutná Hora 1622 (Š. Hölzl), Brno 1621 a 1622–1623, Vratislav 1623 a 1624, Nisa 1623, Opolí 1623, Hlohov 1623 i Hradec u Opavy 1623. Právě tato široká „síť“ krizových ražeb je pro numismatiku důležitá: ukazuje, jak se v době rychlé inflace a měnového rozvratu vyráběly mnohé nominály ve velkém množství, ale s proměnlivou kvalitou, což následně vedlo k zásahům a snaze obnovit důvěru v měnu.

S návratem k „minci dobrého zrna“ roku 1623 už ražba 24 krejcaru obnovena nebyla. Nominál se tak v českých zemích uzavírá jako typická mince krizových let 1619–1623. Později se však ještě jednou připomíná: naposledy se v našich zemích 24 krejcar razil až za vlády Františka II., a to jako mince bez portrétu panovníka, pouze s nápisem 24 KREUTZER ERBLAENDISCH. Tato pozdní emise je spojována s jediným ročníkem 1800 a pražským mincmistrem I. Kendlerem, čímž vzniká zajímavý kontrast: na jedné straně rozvětvené a dramatické ražby počátku 17. století, na straně druhé pozdní, ročníkově úzce vymezená epizoda.

Podoba, varianty a sběratelský význam

24 krejcar je nominál, který sběratele láká hned několika způsoby. Zaprvé nabízí výraznou ikonografii: český lev s heslem IN DEO FORTITVDO patří k motivům, které se dobře pamatují a snadno rozpoznají, a olomoucká varianta s moravskou orlicí a hranolem s révou je zase výjimečná svou odlišností i kvalitou „zemského podpisu“. Zadruhé jde o minci, u níž hraje velkou roli mincmistrovská značka v opisu – právě tyto drobné prvky často rozhodují o přesné atribuci a sběratelské variantě.

Velmi atraktivní jsou i portrétní ražby spojené s Fridrichem Falckým. Portrétní mince obecně přitahují pozornost, protože jsou osobnější a umožňují sběrateli propojit kus stříbra s konkrétní historickou postavou a krátkým časovým oknem. Naopak ražby z období kiprové mince jsou často sběratelsky „studijní“: mohou být méně kvalitní kovem i provedením, ale právě tím ukazují krizi měny a rychlou změnu poměrů. U těchto kusů je při hodnocení dobré sledovat nejen zachovalost, ale i celkový charakter ražby – povrch, ostrost detailů a čitelnost opisů.

Protože jde o stříbrné oběživo, zachovalost zásadně ovlivňuje cenu. U 24 krejcaru se opotřebení často projeví na lvu, na koruně, v hesle a v opisech; u olomouckých ražeb zase na detailech orlice a na jemných liniích vinné révy. Nešetrné čištění je na větší stříbrné minci velmi vidět a může hodnotu snížit, i když je ročník vzácný. Dobře zachované exempláře s přirozeným povrchem a čitelnými značkami proto patří mezi nejvyhledávanější.