Augustus

Augustus je nejvyšší čestný titul římských císařů zavedený senátem pro Octaviana v roce 27 př. n. l., který se stal standardním označením vládnoucího panovníka na tisících typů mincí ražených po celé římské říši až do jejího zániku. Titul Augustus nebo jeho zkratka AVG se objevuje na prakticky všech císařských ražbách od zlatých aureů po bronzové asy, přičemž forma a umístění titulu na mincovních legendách slouží numismatikům k dataci a určení autenticity antických mincí.

Historie

Dne 16. ledna roku 27 př. n. l. římský senát udělil Gaiu Iuliu Caesarovi Octavianovi titul Augustus (Vznešený, Posvěcený), čímž vytvořil nový konstituční rámec principátu. Titul byl odvozen od slovesa augere (rozmnožovat, zvětšovat) a souvisel s augurium - věštěním z letu ptáků. Na rozdíl od titulů rex nebo dictator, které Římané nenáviděli, Augustus evokoval náboženskou autoritu bez monarchistických konotací.

První mince s titulem Augustus byly vyraženy v roce 27 př. n. l. v mincovně Pergamon v Malé Asii. Nesly legendu IMP CAESAR DIVI F AVGVSTVS (Imperator Caesar, syn Božského, Augustus). Octavianus záměrně kombinoval vojenský titul imperator, rodové jméno Caesar, připomínku zbožštělého adoptivního otce a nový sakrální titul. Tato formule se stala modelem pro všechny následující císaře.

Po Octavianově smrti v roce 14 n. l. přijal titul Augustus jeho nástupce Tiberius jako Tiberius Caesar Augustus. Ustanovil se princip, že Augustus je titul vládnoucího císaře, zatímco designovaný nástupce nosí titul Caesar. Tato hierarchie se jasně odrážela na mincích - Augustus v nominativu pro vládnoucího císaře (ANTONINVS AVG), Caesar v nominativu pro následníka (AVRELIVS CAES).

Za vlády Marca Aurelia a Lucia Vera (161-169) došlo k první změně - oba císaři vládli jako rovnocenní Augusti. Na mincích se objevuje plurál AVGG (Augustorum - dvou Augustů). Tato praxe pokračovala za Diocletianovy tetrarchie, kdy vládli současně čtyři Augusti, označovaní AVGGG nebo AVGGGG. Množné číslo umožňuje numismatikům přesně datovat mince do období spoluvlády.

V období vojenské anarchie 3. století si titul Augustus přivlastňovalo až 30 uzurpátorů současně. Postumus v Galském císařství, Zenobia v Palmýře, Carausius v Británii - všichni razili mince s titulem AVG pro legitimizaci moci. Paradoxně inflace titulu vedla k jeho devalvaci - objevují se superlativy jako MAXIMVS AVGVSTVS nebo PERPETVVS AVGVSTVS pro zdůraznění legitimity.

Křesťanští císaři 4. století přidali k titulu Augustus náboženské atributy. Konstantin Veliký razil mince s legendou CONSTANTINVS MAX AVG (Maximus Augustus). Jeho synové používali FL (Flavius) před Augustus pro zdůraznění dynastické kontinuity. Od Theodosia I. se standardem stalo DN (Dominus Noster - Náš Pán) před jménem a PF AVG (Pius Felix Augustus - Zbožný Šťastný Augustus) za jménem.

Byzantští císaři helénizovali titul na AVGOUSTOS nebo SEBASTOS (řecký ekvivalent). Na solidech 6.-7. století se objevuje DN CONSTANTINVS PP AVG (Dominus Noster Constantinus Perpetuus Augustus) jako standardní formule. Od 8. století byzantské mince používají řecké BASILEVS (král) místo Augustus, což symbolizovalo definitivní odklon od římské tradice.

Poslední použití titulu Augustus na mincích souvisí se Svatou říší římskou. Karel Veliký po korunovaci roku 800 razil denáry s titulem KAROLVS IMP AVG. Otto I. obnovil titul v roce 962, ale pouze na korunovačních mincích. Fridrich II. Štaufský použil titul na augustalech, ale to byla vědomá archaizace. Fakticky titul Augustus zanikl s pádem Konstantinopole 1453.

Numismatická analýza titulu Augustus poskytuje cenné historické informace. Pozice titulu v legendě indikuje období - rané principáty mají AVG na konci (NERO CLAVDIVS CAESAR AVG), pozdní na začátku (AVG CONSTANTINVS). Zkratky se vyvíjely: AVG (1.-2. století), AVGG (Marcus Aurelius), AVC (některé provinciální ražby), AVGN (Augustus Noster - 4. století).

Grafické provedení titulu Augustus na mincích sledovalo umělecké trendy. V 1. století elegantní kapitála s patkami, ve 2. století monumentální písmo, ve 3. století stále hrubší a nepravidelnější formy odrážející úpadek řemesla. Na antoninianech krize 3. století je AVG často tak deformované, že připomíná ANG nebo AVC. Kvalita písma slouží k identifikaci padělaných mincí.

Provinciální interpretace titulu Augustus vytvořily lokální varianty. Alexandrijská mincovna používala řecké ΣEBAΣTOΣ, syrské mincovny semitské ekvivalenty. V Judei za Heroda Agrippy se razily mince s dvojjazyčnou legendou - latinské AVG a řecké ΣEBAΣTOΣ. Keltské napodobeniny římských mincí deformovaly AVG na nečitelné symboly, které však zachovávaly sakrální význam.

Ekonomický aspekt titulu Augustus na mincích souvisel s propagandou a legitimitou. Mince s správně vyvedeným titulem AVG měly vyšší akceptaci v obchodě. Falešné mince často prozradila chybná forma titulu - AUG místo AVG, AVGVSTVS plně vypsané (což se nepoužívalo). Směnárníci znali správné formy titulů pro jednotlivá období a podle nich ověřovali pravost.

Zajímavosti

• Jediný císař, který nikdy nepoužil titul Augustus byl Vitellius (69 n. l.) - považoval se pouze za consul perpetuus
• Největší zlatá mince s titulem Augustus - Valensův multiplum z roku 375 - váží 405 gramů a nese nápis VALENS MAXIMVS AVGVSTVS
• Zenobia razila v Palmýře mince se ženskou formou titulu AVGVSTA - jediný případ v antice
• V pokladu z Hoxne byla nalezena mince s chybou AVG AVG - dvojí titul způsobený omylem rytce
• Poslední mince s titulem Augustus byla vyražena v Trapezuntu v roce 1461 posledním byzantským císařem Davidem Komnenem
• Hitler plánoval po vítězství razit Germania mince s titulem FVHRER AVGVSTVS - zachovaly se zkušební ražby z roku 1943