Bankocetle

Bankocetle je starší český název prvních rakouských papírových peněz, které od roku 1762 vydávala Vídeňská městská banka. Slovo vzniklo zkrácením německého nápisu Wiener-Stadt-Banco-Zettel, tedy lístek Vídeňské městské banky. Souběžně se užíval tvar bankocedule se zdomácnělým slovem cedule.
| Původ názvu | z nápisu Wiener-Stadt-Banco-Zettel na samotných papírových penězích |
|---|---|
| Složky slova | Banco – banka, tedy Vídeňská městská banka (Wiener Stadt-Banco); Zettel – lístek, z latinského schedula |
| Souběžný český tvar | bankocedule |
| Datum na první emisi | 1. července 1762 |
| Čeština na bankocetlích | u pozdějších emisí, například na 50 zlatých z roku 1806 nápis Padesát zlatých |
| Navazující výpůjčka | šajny – směnné a anticipační listy, které po roce 1811 bankocetle nahradily |
Historie
První papírové peníze habsburské monarchie nesly jen německý text. Na lístku na 25 zlatých z 1. července 1762 stojí velkým písmem Wiener-Stadt-Banco-Zettel a pod ním slib, že jej pokladny uherských, českých a rakouských dědičných zemí přijmou na polovinu poplatků; druhá polovina se platila v hotovosti. Ze dvou slov tohoto nadpisu vzniklo české pojmenování: Banco označovalo vydavatele, Vídeňskou městskou banku, a Zettel je německy lístek či cedulka.
Název nebyl jen vídeňský. Jako Bancozettel se označovaly i první papírové peníze v německých zemích, které od roku 1706 vydávala v Kolíně nad Rýnem banka falckého kurfiřta. V habsburských zemích bankocetle obíhaly až do státního bankrotu roku 1811.
Bankocetle a bankocedule v češtině
Čeština převzala německé slovo dvojím způsobem. Tvar bankocetle se drží německé výslovnosti Zettel, tvar bankocedule nahrazuje druhou část zdomácnělým slovem cedule. Obě podoby mají společný kořen: německé Zettel i české cedule pocházejí ze středověkého latinského cedula, odvozeného od pozdně latinského schedula, lístek papíru. Encyklopedie české, moravské a slezské numismatiky vede oba tvary v jednom hesle. Podrobný výklad o emisích, nominálech a ochraně proti padělání přináší heslo Bankocedule.
Čeština se časem objevila i na papírových penězích samotných. Na bankocetli na 50 zlatých z roku 1806 tak stojí vedle německého Fünfzig Gulden také Padesát zlatých, maďarské Ötven forint a italské Cinquanta fiorini.
Stejně si čeština poradila s papírovými penězi, které přišly po bankrotu roku 1811. Z německého Schein vznikly šajny: směnné listy, za které se bankocetle vyměňovaly, a po nich anticipační šajny.
