Basileios II.
Basileios II. byl byzantský císař z makedonské dynastie, formálně spoluvládce od roku 960 a skutečný vládce v letech 976–1025, proslulý přízviskem „Bulharobijce“. Na jeho zlatých mincích je poprsí Krista Pantokratora a na rubu poprsí Basileia a bratra Konstantina VIII. s dlouhým křížem mezi nimi.
| Totožnost | byzantský císař z makedonské dynastie, syn Romana II. |
|---|---|
| Vláda | spoluvládce od 22. dubna 960, samostatně od ledna 976 do 15. prosince 1025 |
| Spoluvládce a nástupce | bratr Konstantin VIII. |
| Hlavní čin | dobytí Bulharska – vítězství u Kleidionu 29. července 1014, podrobení Bulharska roku 1018 |
| Zlaté mince | histamenon a lehčí tetarteron; líc Kristus Pantokrator, rub Basileios a Konstantin VIII. s křížem |
| Stříbro a měď | miliaresion; anonymní folles bez jména císaře |
| Mincovny | Konstantinopol; Cherson (jen lité měděné mince, do roku 989) |
Historie
Basileios II. byl starší syn císaře Romana II., který ho dal 22. dubna 960 korunovat spoluvládcem. Po otcově smrti roku 963 vládli místo nezletilých bratrů vojevůdci Nikeforos II. Fokas a Jan I. Tzimiskes. Basileios se ujal skutečné moci až po Tzimiskově smrti v lednu 976, tehdy osmnáctiletý; mladšímu bratrovi Konstantinovi VIII. ponechal jen formální pocty.
Prvních třináct let vlády zaměstnávaly Basileia vzpoury vojevůdců, kteří se prohlašovali císaři a na čas mu odňali celou Malou Asii. Povstání Bardy Sklera trvalo od roku 976 do roku 979, občanské války skončily až roku 989, kdy u Abydu padl Bardas Fokas. V těchto bojích mu pomohli ruští válečníci kyjevského knížete Vladimíra I., z nichž vzešla varjažská garda.
Potom se Basileios obrátil k výbojům. Proti Bulharsku válčil desítky let; 29. července 1014 porazil bulharské vojsko v bitvě u Kleidionu a roku 1018 se Bulharsko podrobilo. Přízvisko Bulharobijce (řecky Bulgaroktonos) se pojí s oslepením bulharských zajatců po této bitvě. Při své smrti 15. prosince 1025 zanechal říši sahající od Arménie po Jaderské moře a od Dunaje po hranice Sýrie. Podle Michaela Psella zůstalo ve státní pokladně 200 000 liber zlata, přestože vedl nákladné války. Nastoupil po něm bratr Konstantin VIII.
Mince Basileia II.
Zlato se razilo ve dvou nominálech – plnohodnotném histamenu a lehčím tetarteru. Oba nesou na líci poprsí Krista Pantokratora a na rubu poprsí Basileia a Konstantina VIII., kteří mezi sebou drží dlouhý kříž. Histamenon se během vlády rozšířil z asi 21 na 26 mm a ztenčil, kdežto tetarteron si podržel tradiční menší průměr, takže koncem vlády se oba nominály už nedaly zaměnit. Jednotlivé emise se rozlišují podle drobných rozdílů: tvaru kříže (patriarší, později jednoduchý), střihu císařského roucha loros, ozdob v Kristově svatozáři a korunky zavěšené nad Basileiovou hlavou, kterou mají pozdější ražby. Poslední emise histamenu má ve svatozáři dva malé půlměsíce.
Stříbrný miliaresion nese po prvních týdnech vlády poprsí obou císařů; vzácná zvláštní emise s Pannou Marií Nikopoios připomíná vítězství u Abydu roku 989. Měděné folly jsou anonymní – místo jména a podoby císaře mají Kristovo poprsí a nápis „Ježíš Kristus, král králů“. Jejich hmotnost se za Basileia zvýšila z přibližně 5 na téměř 20 gramů. Většina mincí vznikla v Konstantinopoli; mincovna v Chersonu odlévala jen měděné mince s Basileiovým monogramem, a to do roku 989, kdy Cherson dobyl Vladimír I.