Centenionalis
Centenionalis je pozdně římská bronzová mince 4. století, kterou jménem uvádějí zákony Codexu Theodosianu z let 356 a 395. Zákon císařů Arcadia a Honoria z roku 395 ponechal v oběhu jen centenionalis a peníze vyšší hodnoty z něj stáhl. Kterou z dochovaných mincí název přesně označoval, není jisté.
| Emitent | Římská říše, 4. století |
|---|---|
| Kov | bronz |
| Doložení názvu v pramenech | Codex Theodosianus 9.23.1 (356) a 9.23.2 (395) |
| Zákon z roku 356 | Constantius II. zakázal obchodníkům obchodovat s mincemi zvanými maiorina a centenionalis communis |
| Zákon z roku 395 | Arcadius a Honorius ponechali v oběhu jen centenionalis |
| Ztotožnění s dochovanými mincemi | sporné, literatura název přiřazuje různým bronzům 4. století |
| Moderní třídění pozdně římských bronzů | podle průměru: AE1 nad 25 mm, AE2 21–25 mm, AE3 17–21 mm, AE4 pod 17 mm |
Historie
Název centenionalis známe z právních pramenů, ne z nápisů na mincích. Poprvé se objevuje v zákoně císaře Constantia II. a caesara Juliana Apostaty, který Codex Theodosianus řadí do roku 356. Zákon trestal smrtí každého, kdo mince tavil nebo je převážel za účelem prodeje. Obchodníci směli se zbožím přivážet do provincií vše obvyklé kromě peněz, kterým se běžně říkalo maiorinae vel centenionales communes, a dalších zakázaných mincí; nalezené mince propadly státní pokladně spolu s majetkem provinilce.
Druhý zákon vydali císaři Arcadius a Honorius 12. dubna 395 v Miláně. Nařizoval, aby se ve veřejném oběhu používala jen mince centenionalis a peníze vyšší hodnoty se z něj stáhly. Zároveň zakazoval směňovat minci zvanou decargyrus, kterou mohl fiskus v oběhu zabavit.
Zákony název uvádějí, ale nepopisují velikost, hmotnost ani vzhled mince. Římské mincovny ve 4. století razily bronzy několika velikostí a jejich vzájemný hodnotový poměr neznáme. Odborné příručky se proto rozcházejí: jedny názvem centenionalis označují větší bronzy z doby Constanta I. a Constantia II., jiné malou bronzovou minci. Ke konci vlády Theodosia I. Velikého se už razily jen malé bronzy, dnes označované AE3 a AE4.
Jak se pozdně římské bronzy určují
Protože dobové názvy nominálů nejsou jisté, třídí moderní katalogy pozdně římské bronzy podle průměru do skupin AE1 až AE4. Mince se určuje podle portrétu a opisu na líci, podle rubního typu a podle mincovní značky v exergu, která udává mincovnu a u mincoven s více dílnami i dílnu. Teprve z panovníka, typu a mincovny lze kus přiřadit ke konkrétní emisi.
