Denár
Denár představuje stříbrný nominál, který vznikl během římské republiky na počátku 3. století před Kristem. Tato mince se stala základním pilířem římského měnového systému a její název přetrval v různých formách až do novověku, ovlivňujíc evropské mincovnictví po více než dva tisíce let.
Historie
Vznik denáru se datuje do první poloviny 3. století před Kristem, kdy římská republika potřebovala standardizovanou měnu pro rostoucí obchodní a vojenské potřeby. Pojmenování
Zásadní reformu provedl první římský císař Augustus (vládl 27 př. Kr. až 14 po Kr.), který určil přesnou váhu denáru na 3,89 gramů, což představovalo 1/84 díl římské libry čistého stříbra. Vytvořil tak promyšlenou měnovou strukturu, kde jeden zlatý aureus měl hodnotu 25 stříbrných denárů, které se dále dělily na 100 bronzových sesterciů, 400 bronzových asů a 1600 měděných quadrantů. Tento systém zajišťoval efektivní obchod napříč celou říší.
Během následujících staletí docházelo k postupné degradaci kvality denáru. Původně téměř čistá stříbrná mince byla kvůli ekonomickým tlakům ražena ze slitiny s rostoucím podílem méně hodnotných kovů. Kritický bod nastal v polovině 3. století po Kristu, kdy denáry obsahovaly již jen minimální množství stříbra a byly fakticky měděné s tenkým stříbrným povlakem. Definitivní konec přinesla komplexní měnová reforma císaře Diocletiana (284-305), realizovaná roku 294, která nahradila znehodnocený denár novými nominály.
Název denáru však nezmizel s pádem Říma. Od druhé poloviny 8. století byl obnoven ve Franské říši za vlády Karla Velikého (768-814). Nový karolinský denár se stal základem středověkého měnového systému, kde ve Francii a německých zemích platil vztah 12 denárů = 1 solidus. Přitom solidus existoval pouze jako početní jednotka, nikoliv reálná mince. Z jedné karolinské libry čistého stříbra o váze mezi 341 až 437 gramy se razilo přesně 240 denárů, což vytvářelo elegantní matematický systém.
V českém prostředí se denár stal prvním domácím stříbrným nominálem - odtud pochází označení
V Uherském království přetrvala ražba denárů nejdéle ze všech evropských zemí. Kontinuálně se zde razily až do vlády Marie Terezie (1740-1780), kdy byly definitivně nahrazeny modernějšími nominály. Uherský denár tak představuje poslední kapitolu více než dvoutisícileté historie tohoto názvu v evropském mincovnictví.
Význam a technické parametry
Římský denár představoval univerzální platidlo antického světa. Jeho stabilní hodnota a široké přijetí umožnily rozvoj dálkového obchodu od Británie po Mezopotámii. Denár se stal měřítkem hodnoty - například denní mzda legionáře činila jeden denár, což umožňuje ekonomické srovnání napříč staletími.
Ikonografie denáru významně ovlivnila vývoj evropského mincovnictví. Na
Technologicky představoval denár vrchol antického mincovnictví. Ražba probíhala ručně pomocí železných razidel, přesto dosahovala pozoruhodné kvality a jednotnosti. Postupné znehodnocování denáru poskytuje archeologům cenný datovací nástroj - podle obsahu stříbra lze přesně určit období vzniku nálezu.
Zajímavosti
- Podle Bible byl Jidáš zaplacen 30 stříbrnými - pravděpodobně šlo právě o denáry s portrétem císaře Tiberia
- Výraz "peníze" v mnoha slovanských jazycích pochází přes staroněmecké "pfenning" právě od latinského "denarius"
- Anglická zkratka "d" pro penny používaná do roku 1971 pocházela z latinského denarius
- Dodnes používané arabské a srbské "dinar" je přímým pokračováním názvu denarius
- Nejdražší denár - Brutův "EID MAR" z roku 42 př. Kr. - se prodal za více než 100 milionů korun