Écu

Écu představovalo významnou francouzskou minci raženou ve zlatě i stříbře, která tvořila páteř francouzského měnového systému od 13. století až po Francouzskou revoluci. Název pochází z latinského "scutum" (štít) podle heraldického štítu s francouzskými liliemi, který se stal charakteristickým znakem těchto ražeb.

Historie

První écu vzniklo jako zlatá mince za Ludvíka IX. Svatého roku 1266. Tento "écu d'or" zobrazoval královský štít posetý liliemi a vážil přibližně 4,2 gramů ryzího zlata. Ludvík IX. zavedl poměr zlata ke stříbru 1:10, což se ukázalo jako nerealistické a jeho nástupci od zlatých ražeb dočasně upustili.

Filip IV. Sličný obnovil zlaté écu roku 1296 a zahájil sérii rychle se měnících typů. Nejvýznamnější bylo "écu à la chaise" z roku 1337 za Filipa VI., zobrazující sedícího krále se štítem. Tato mince financovala počátek stoleté války a byla masivně kopírována v Nizozemí. Karel VI. zavedl roku 1385 "écu à la couronne" se štítem převýšeným korunou a třemi liliemi.

Převratnou změnu přinesl Ludvík XI., který roku 1475 vytvořil "écu au soleil" - zlaté écu se sluncem nad štítem. Hodnota postupně rostla z 36 sous na 45 sous roku 1547. Design écu au soleil zůstal v podstatě nezměněn až do roku 1640, kdy ho nahradil louis d'or.

Paralelně se zlatými existovaly stříbrné écu. Jindřich III. roku 1577 stabilizoval écu d'or na hodnotě 3 livres a zavedl systém stříbrných čtvrt- a osmin-écu. Tyto stříbrné mince nesly královský erb na aversu a kříž na reversu, poprvé s označením hodnoty (IIII nebo VIII).

Zásadní mezník představoval rok 1641, kdy Ludvík XIII. zavedl stříbrné écu velikosti tolaru, původně nazývané "Louis d'argent". Tato mince vážila 27,2 gramů při ryzosti 917/1000 a byla oceněna na 3 livres tournois - stejně jako zlaté écu z roku 1577. Tento stříbrný nominál se stal dominantní formou écu.

Roku 1726 došlo k reformě stříbrného écu pod Ludvíkem XV. Nová mince vážila 27,03 gramů čistého stříbra a měla hodnotu 6 livrů. Systém zahrnoval i menší nominály - huitième d'écu (osmina), quart d'écu (čtvrtina) a demi-écu (polovina). V Německu bylo toto écu známé jako "laubthaler", v Švýcarsku se rovnalo čtyřem bernským či helvetským frankům.

Francouzská revoluce formálně ukončila éru écu. Stříbrné écu bylo nahrazeno frankem v poměru 1 écu = 6,0125 franků. Paradoxně však pětifranková stříbrná mince 19. století byla fakticky pokračováním écu - měla téměř identickou hmotnost a obsah stříbra. Lidově se jí říkalo écu ještě dlouho do 20. století.

Typologie a ekonomický význam

Zlaté écu prošlo vývojem od 4,2 gramů (Ludvík IX.) přes různé varianty až po standardizované écu au soleil. Hlavní typy zahrnovaly écu à la chaise (Filip VI.), écu à la couronne (Karel VI.) a écu au soleil (Ludvík XI.). Zlaté ražby financovaly královské války a reprezentovaly prestiž monarchie.

Stříbrné écu se etablovalo především od roku 1641 jako mince tolarového typu. S hmotností kolem 27 gramů a vysokou ryzostí konkurovalo španělským pesos a německým tolarům v mezinárodním obchodě. Stříbrné écu se stalo praktičtější pro běžný obchod než vzácné zlaté varianty.

Ekonomicky představovalo écu mezinárodní platidlo akceptované od Nizozemí po Středomoří. Stabilita obsahu drahého kovu, zejména u stříbrných variant 17.-18. století, zajišťovala důvěru obchodníků. Hodnota écu před revolucí odpovídala přibližně 24 eurům nebo 30 dolarům v cenách roku 2017.

Zajímavosti

• V románu Hrabě Monte Cristo A. Dumase spekulanti vydělali "osm set tisíc écu" - obrovské jmění
• Název écu symbolicky ožil jako ECU (European Currency Unit) - účetní jednotka EU před eurem
• Zlaté écu Karla VI. bylo tak často padělané v Nizozemí, že originály jsou dnes vzácnější než kopie
• Ludvík XIV. razil écu s osmi propletenými L - jedno z nejikoničtějších zobrazení absolutismu
• Poslední královské écu z roku 1792 bylo raženo jen několik měsíců před popravou Ludvíka XVI.
• Výraz "sans sou ni écu" (bez haléře ani écu) dodnes ve francouzštině znamená absolutní chudobu