František II. Rákóczi
František II. Rákóczi byl uherský magnát a sedmihradský kníže, vůdce protihabsburského povstání v letech 1703–1711. Jeho povstalecké mincovny v Kremnici, Košicích, Nagybányi, Mukačevě a Kluži razily zlaté dukáty, stříbrné mince a měděné poltury s nápisem PRO LIBERTATE, lidově zvané libertáše.
| Život | 27. března 1676 – 8. dubna 1735 |
|---|---|
| Místo narození | Borša, tehdejší Borsi v Uhrách |
| Postavení | Vůdce kuruckého povstání a sedmihradský kníže |
| Povstání | 1703–1711 |
| Volba knížetem | 8. července 1704 |
| Doložené mincovny | Kremnice, Košice, Nagybánya, Mukačevo a Kluž |
| Příklady ražeb | 10 poltur 1705 C–M (Košice); dukát 1707 K–B (Kremnice) |
Historie
František II. Rákóczi se narodil 27. března 1676 na zámku v Borši jako syn sedmihradského knížete Františka I. Rákócziho a Heleny Zrínské, dcery chorvatského bána Petra Zrinského. Po porážce Tökölyho povstání se roku 1688 dostal pod dohled vídeňského dvora; na výchovu dětí měl podle rozhodnutí císaře Leopolda I. dohlížet kardinál Leopold Kollonich. V letech 1688–1690 studoval na jezuitském gymnáziu v Jindřichově Hradci a poté u jezuitů na pražské Malé Straně.
Roku 1703 se postavil do čela nového kuruckého povstání. Roku 1704 byl zvolen sedmihradským knížetem a roku 1705 jej sněm v Sečanech zvolil vládnoucím knížetem uherské stavovské konfederace; k vládě mu byl přidán čtyřiadvacetičlenný senát. Sněm v Ónodu 13. června 1707 vyhlásil sesazení Habsburků z uherského trůnu.
Porážka u Trenčína 3. srpna 1708 předznamenala konec povstání. Rákóczi odešel v únoru 1711 do Polska a Satmárský mír, který povstalci uzavřeli s císařem na jaře 1711, nepřijal. Žil pak ve Francii a od roku 1717 v Osmanské říši, kde zemřel 8. dubna 1735 v Rodostu (dnešní Tekirdağ). Roku 1906 byly jeho ostatky převezeny do katedrály svaté Alžběty v Košicích.
Kurucké mincovnictví
Roku 1703 se povstalcům dostaly do rukou uherské doly a s nimi možnost razit vlastní minci. Stříbrnou minci razili už roku 1703, měděnou od roku 1704. Mincovny v Kremnici, Nagybányi, Košicích, Mukačevě a sedmihradské Kluži vydávaly zlaté dukáty, stříbrné mince a měděné poltury, jejich násobky – dvaceti-, deseti- a čtyřpoltury – a denáry.
Měděné mince nesly nápis PRO LIBERTATE (za svobodu), podle něhož se jim říkalo libertáše. Rákóczi v dubnu 1704 ohlásil jejich vydání v hodnotě jednoho milionu zlatých a slíbil je brzy vyměnit za stříbro; skutečně jich vyšlo za 4,5 milionu zlatých. Kupní síla mědi rychle klesala, obchodníci, vojáci i horníci je odmítali a roku 1708 už neměly téměř žádnou hodnotu. Nakonec byly staženy a prodány jako surová měď.
Z drahých kovů jsou známy například dukát z roku 1707 se značkou K–B z Kremnice a dukát s palmou z Kluže.
