Galerius Maximianus

Galerius Maximianus byl římský císař z doby tetrarchie, od roku 293 caesar a v letech 305–311 augustus na východě říše. Porazil perského krále Narseha a patřil k hlavním strůjcům pronásledování křesťanů, které sám ukončil tolerančním ediktem roku 311. Jeho jménem se razily aurey, argentey a bronzové nummy.
| Postavení | Římský císař, člen tetrarchie |
|---|---|
| Caesar | 293–305 |
| Augustus | 305–311 |
| Manželka | Galeria Valeria, dcera Diokleciána |
| Náboženská politika | Podpora pronásledování; toleranční edikt 311 |
| Stavební památka | Palácový a pamětní komplex Felix Romuliana |
| Mincovny | Mimo jiné Kyzikos, Serdica, Hérakleia, Nikomédie, Soluň, Alexandrie a Trevír |
| Mincovní příklady | Argenteus z Trevíru; nummus z Alexandrie |
Historie
Gaius Galerius Valerius Maximianus se narodil kolem roku 258 v Podunají, podle části pramenů v místě pozdější Romuliany u dnešního Gamzigradu v Srbsku. Jeho matka Romula pocházela z Dácie severně od Dunaje, odkud odešla před nájezdy Karpů. Galerius v mládí pásl dobytek, odtud jeho přezdívka Armentarius („pastevec“). Vstoupil do římské armády a vypracoval se mezi vysoké velitele.
1. března 293 byl jmenován caesarem v rámci Diokleciánovy tetrarchie, vlády dvou augustů a dvou caesarů. Oženil se s Diokleciánovou dcerou Valerií. Bojoval proti Sarmatům a Gótům na Dunaji, potlačil povstání v Egyptě a Karpy porazil v letech 297 a 300.
Roku 296 ho perský král Narseh porazil mezi Karrhami a Kallinikem. Roku 298 však Galerius zvítězil u Sataly v Arménii a zmocnil se Narsehova tábora, pokladu, harému i manželky. Mírem z Nisibis roku 299 musela Persie postoupit Římu pět satrapií a uznat římský vliv v Arménii.
Po abdikaci Diokleciána a Maximiana 1. května 305 se Galerius stal augustem na východě vedle Constantia I. Chlora na západě. Novými caesary se stali jeho chráněnci Severus II. a Maximinus Daia. Křesťanští autoři mu připisovali hlavní podíl na tzv. velkém pronásledování, zahájeném ediktem z 24. února 303, které pak jako augustus dál prosazoval.
Tetrarchie se po Constantiově smrti roku 306 rozpadala. Vojsko v Británii provolalo augustem Konstantina I. Velikého, kterého Galerius uznal jen jako caesara, a v Římě se moci chopil Maxentius. Galeriovo tažení do Itálie se zastavilo u Narni a skončilo ústupem. Na sjezdu v Carnuntu roku 308 byl augustem západu jmenován Licinius. V posledních letech Galerius těžce onemocněl; Lactantius a Eusebios popisují nemoc rozkládající tělo. 30. dubna 311 byl v Nikomédii vyhlášen jeho toleranční edikt, který ukončil pronásledování a křesťanům povolil vyznávat víru. Galerius zemřel počátkem května 311.
Mince Galeria
Mince s Galeriovým jménem se razily jako caesar i jako augustus v mincovnách celé tetrarchické říše, mimo jiné v Kyziku, Serdice, Hérakleii, Nikomédii, Soluni, Alexandrii a Trevíru. Vycházely v Diokleciánově měnové soustavě: zlaté aurey, stříbrné argentey a bronzové nummy, často nazývané folles; ze Serdiky jsou doloženy i zlaté násobky aureu.
Nejběžnějším typem nummů je rub s opisem GENIO POPVLI ROMANI a Géniem římského lidu s miskou a rohem hojnosti, který nesou mince všech tetrarchů. Argentey s opisem VIRTVS MILITVM zobrazují čtyři vládce obětující před hradbami nebo samotnou bránu tábora, na aureech se objevuje Jupiter jako ochránce (IOVIS CONSERVATOR). Alexandrijské nummy nesou také opisy GENIO IMPERATORIS a VIRTVS EXERCITVS; po Galeriově smrti tam vyšly pamětní ražby s orlem na oltáři.
V Soluni, kde Galerius sídlil, dal postavit palác a vítězný oblouk s reliéfy války proti Narsehovi. U Gamzigradu vznikl opevněný palác s mauzoleem, nazvaný Felix Romuliana podle jeho matky Romuly; je zapsán na Seznamu světového dědictví UNESCO.
