Héraklés

Héraklés, v římské mytologii Herkules, byl největší řecký hrdina a syn boha Dia. Jeho zobrazení patří k nejrozšířenějším motivům antického mincovnictví: lví kůže a kyj se staly symbolem síly, kterým se zdobili vládci od Alexandra Velikého až po římské císaře. Vykonal proslulých dvanáct prací.

Historie

Héraklés měl v řecké mytologii výjimečné postavení jako jediný smrtelník, který se stal bohem. Jeho kult má velmi staré kořeny sahající až do mykénského období kolem 1400 před naším letopočtem, jak dokládají tabulky s lineárním písmem B. Jako syn Dia a smrtelné ženy Alkméné představoval most mezi světem bohů a lidí, což z něj činilo ideální vzor pro panovníky toužící po zbožštění.

První mincovní zobrazení Hérakla pocházejí z konce 6. století před naším letopočtem. Město Théby, považované za jeho rodiště, razilo stříbrné statéry s Héraklovou hlavou již kolem roku 520 před naším letopočtem. Brzy následovala další města, zejména v Malé Asii a Magna Graecia, kde byl Héraklés uctíván jako zakladatel mnoha kolonií a ochránce cestovatelů.

Zásadní význam pro rozšíření Héraklova zobrazení měl makedonský rod Argeadovců, který odvozoval svůj původ od tohoto hrdiny. Filip II. Makedonský razil zlaté statéry s hlavou Hérakla, které se staly vzorem pro mincovnictví jeho syna Alexandra Velikého. Alexandrovy tetradrachmy a drachmy s hlavou mladého Hérakla v lví kůži patří mezi nejrozšířenější antické mince, ražené ve stovkách variant po celé říši a ještě dlouho po Alexandrově smrti.

V helénistickém období využívali zobrazení Hérakla diadochové k legitimizaci své moci. Seleukovci, Ptolemaiovci i králové Baktrie razili mince s Héraklem, často s vlastními rysy stylizovanými jako tento hrdina. Zvláště oblíbený byl motiv sedícího Hérakla odpočívajícího po vykonání dvanácti prací, převzatý z proslulé sochy Lýsippa.

Římané převzali kult Hérakla již v 6. století před naším letopočtem pod jménem Herkules. V období republiky se jeho zobrazení objevovalo na denárech mnoha rodů, které odvozovaly svůj původ od tohoto hrdiny. Císaři jako Commodus, který se považoval za nového Herkula, nebo Postumus v galském císařství razili aureí a antoniniány se svým portrétem v lví kůži. Motiv Herkula přetrval až do pozdní antiky, kdy byl Maximianus Herkulius, spoluvládce Diokleciána, oficiálně ztotožněn s tímto hrdinou.

V provinčním mincovnictví zůstal Héraklés oblíbeným motivem až do 3. století našeho letopočtu. Města v celé říši razila bronzové mince zobrazující jeho dvanáct prací, místní mýty s jeho účastí nebo synkretické podoby spojené s lokálními božstvy jako byl fénický Melkart nebo keltský Ogmios.

Dvanáct prací a heroické atributy

Héraklés je na mincích nejčastěji rozpoznatelný podle lví kůže, kterou nosí jako pokrývku hlavy nebo plášť. Tato kůže z nemejského lva, první z jeho dvanácti prací, se stala jeho neodmyslitelným atributem. Hlava lva často tvoří přilbu, s tlamou otevřenou nad čelem hrdiny, zatímco kůže splývá po zádech.

Druhým charakteristickým atributem je kyj vyrobený z olivového dřeva, symbol hrubé síly. Na mincích jej Héraklés drží v ruce nebo je opřený o jeho rameno. Často je zobrazován také s lukem a šípy, které dostal od Apollóna. Některé ražby ukazují hrdinu s jablky Hesperidek, zlatými plody nesmrtelnosti z jeho jedenácté práce.

Jednotlivé práce Hérakla poskytovaly bohatou inspiraci pro reversní strany mincí. Můžeme vidět zápas s nemejským lvem, boj s lernskou hydrou, chytání erymanthského kance nebo kerynejské laně. Oblíbený byl motiv Hérakla podpírajícího nebeskou klenbu místo Atlanta nebo vedoucího trojhlavého Kerbera z podsvětí. Město Krotón razilo statéry s Héraklem zabíjejícím obry, připomínku gigantomachie.

Na provinčních mincích se objevují i méně známé příběhy. Héraklés zápasící s říčním bohem Achelóem o ruku Déianeiry, osvobozující Prométhea nebo zakládající olympijské hry. V synkretických zobrazeních splývá s egyptským bohem Chonsem nebo perským Verethrágnou, což dokládá univerzalitu heroického archetypu.