Jáchymovská mincovna

Jáchymovská mincovna byla jedna z nejvýznamnějších mincoven v českých zemích, proslulá ražbou prvních velkých stříbrných mincí zvaných tolary. Vznikla díky bohatým krušnohorským ložiskům stříbra u Jáchymova a její produkce ovlivnila evropské měny i pojmenování pozdějšího „dolaru“.

Historie

Vznik jáchymovské mincovny je neoddělitelně spojen s objevením mimořádně vydatných stříbrných žil v Krušných horách na počátku 16. století. Z hornické osady v okolí nalezišť rychle vyrostlo nové město, které přitáhlo podnikatele, horníky i obchodníky. Držiteli rozsáhlých majetků v oblasti byli Šlikové, kteří z těžby i obchodu se stříbrem dokázali vytvořit hospodářský základ pro ambiciózní projekt: ražbu vlastních mincí z místního kovu.

Klíčový krok přišel roku 1520, kdy Štěpán Šlik získal se svými bratry povolení razit v Jáchymově mince. Vedle drobnějších ražeb se mělo razit i nové velké stříbrné platidlo v hodnotě zlatého rýnského, tedy mince, která odpovídala potřebám dálkového obchodu a velkých plateb. Právě z těchto jáchymovských „velkých grošů“ se velmi brzy ustálilo označení jáchymovský tolar – výraz, který se rozšířil po Evropě a stal se pojmenováním celé řady velkých stříbrných mincí.

Protože jáchymovské tolary zpočátku nepatřily do hlavního českého oběživa, kde hrál dlouho výraznou roli pražský groš, mířila značná část produkce za hranice, zejména do sousedních zemí. Mincovna však razila i mince určené pro domácí potřebu, aby se místní hospodářství neobešlo bez drobnějších a běžně přijímaných nominálů. Už v této rané fázi se ukázalo, že mincovna není jen „dílna na mince“, ale nástroj moci: kdo ovládal ražbu, ovládal i část finančního života regionu.

Po nástupu Ludvíka I. Jagellonského bylo Šlikům mincovní právo znovu potvrzeno, avšak po jeho smrti a nástupu Ferdinanda I. se vztahy změnily. Panovník usiloval o přímější kontrolu nad strategickým zdrojem bohatství a roku 1528 Šlikům mincovní právo odebral. Jáchymovská mincovna se následně proměnila v královskou (vládní) a Šlikové v ní ještě určitou dobu vystupovali jako provozovatelé, ale rozhodující kontrola přešla na panovníka. Tím se uzavřelo krátké období, kdy byla ražba tolarů spojena s výraznou autonomií šlechtického rodu.

V dalších desetiletích mincovna pokračovala v ražbě široké škály nominálů podle měnících se měnových řádů. Za Ferdinanda I. se objevují nejen tolary a jejich díly, ale i vyšší násobky a drobnější mince pro běžný oběh. V souvislosti s přechodem na zlatníkovou měnu v 60. letech 16. století se razily nominály odpovídající novému uspořádání, po návratu k tolarové soustavě se výroba znovu přizpůsobila „tolarové“ logice. Za Maxmiliána II., Rudolfa II. a Matyáše patřily jáchymovské ražby k vyhledávanému oběživu i díky kvalitě kovu z krušnohorských dolů.

Zvláštní kapitolu představují roky stavovského povstání a krátké vlády Fridricha Falckého, kdy se v českých zemích výrazně rozkolísaly poměry a ražba se přizpůsobovala mimořádným potřebám. V první polovině 17. století, zejména za Ferdinanda II. a Ferdinanda III., se v Jáchymově objevují i násobky tolarů a zároveň pokračovala produkce drobných nominálů, které byly pro každodenní směnu nezbytné. Postupný útlum těžby stříbra, dopady třicetileté války a opakované vojenské zásahy v pohraničí však zhoršovaly podmínky pro mincovní provoz. Poslední jáchymovské ražby spadají do doby Leopolda I.; mincovna byla roku 1670 uzavřena a v následujícím roce zrušena.

Ražby, medaile a sběratelský význam

Jáchymovská mincovna je pro numismatiku zásadní především díky tolarům a jejich dílům, které se staly vzorem velké stříbrné mince pro mnoho zemí. Vedle tolarových hodnot se zde razily i nominály pro běžný oběh – od drobnějších krejcarových ražeb až po vyšší hodnoty, které odpovídaly měnovým změnám 16. a 17. století. Sortiment se měnil podle platných řádů a podle toho, kolik stříbra bylo reálně k dispozici, takže jednotlivá období lze často poznat podle kombinace nominálu, titulatury panovníka a stylu heraldiky.

Pro sběratele je atraktivní také medailérská produkce spojená s Jáchymovem. V 16. století se zde objevovaly medaile v „tolarové“ váze a v různých násobcích, často s náboženskými nebo ochrannými motivy, které lidé nosili jako připomínku víry nebo jako amulet v době epidemií. Tyto kusy dnes stojí na pomezí mince a pamětní ražby: nejsou určeny k oběhu jako platidlo, ale mají jasný dobový účel a výraznou výtvarnou úroveň.

Při určování jáchymovských ražeb je důležité sledovat tři vrstvy znaků: (1) nominál a měnový systém, podle nějž byla mince vyražena, (2) titulaturu panovníka, která pomáhá zařadit minci do konkrétní vlády, a (3) stylové a drobné výrobní znaky, které odlišují varianty razidel. U velkých stříbrných mincí hraje roli i kvalita hrany a povrchu, protože tolary byly často používány dlouho a opotřebení může zásadně změnit čitelnost opisu. U medailí a neoběžných ražeb je naopak důležitá autenticita a provenience, protože oblíbené motivy bývaly v pozdější době napodobovány.

Jáchymovská mincovna tak představuje výjimečný příklad místa, kde se setkal hornický boom, politická moc i potřeba spolehlivých peněz. Její krátké, ale mimořádně vlivné „tolarové“ období patří k nejdůležitějším kapitolám středoevropského mincovnictví.