Jan Fridrich a Mořic
Jan Fridrich a Mořic je označení společných saských ražeb kurfiřta Jana Fridricha I. z ernestinské linie Wettinů a vévody Mořice Saského z linie albertinské z let 1541–1547. Obě větve rodu razily od rozdělení Saska společnou minci; spolupráci ukončila šmalkaldská válka roku 1547.
| Jan Fridrich I. | kurfiřt 1532–1547, ernestinská linie; 1503 Torgau – 1554 Výmar |
|---|---|
| Mořic Saský | vévoda od 1541, kurfiřt od 1547, albertinská linie; 1521 Freiberk – 1553 Sievershausen |
| Společné ražby | 1541–1547 |
| Mincovny | Annaberg, Buchholz, Freiberk, Schneeberg |
| Nominály | tolary, půltolary, čtvrttolary |
| Konec společné ražby | Wittenberská kapitulace, 19. května 1547 |
Historie
Roku 1485 se saští Wettinové rozdělili na dvě linie – ernestinskou a albertinskou. Mincovnictví však zůstalo společné: obě linie razily jednu společnou minci. Ta nesla jména a tituly vládců obou větví. S krátkou přestávkou v letech 1530–1533 tento systém fungoval přes šedesát let.
Od roku 1541 se o společnou minci dělili kurfiřt Jan Fridrich I., vůdce protestantského Šmalkaldského spolku, a jeho příbuzný z albertinské linie Mořic. Mořic byl sice také protestant, ale spojil se s císařem Karlem V. a ve šmalkaldské válce vpadl roku 1546 do ernestinských zemí. Dne 24. dubna 1547 utrpěl Jan Fridrich porážku u Mühlberga a padl do zajetí. Rozsudek smrti mu byl změněn na doživotní vězení.
Wittenberskou kapitulací z 19. května 1547 přešla kurfiřtská hodnost natrvalo na albertinskou linii a Mořic získal rozsáhlá území na východ od Sály. Vogtland a okolí Horní Blatné připadly České koruně. Ernestinům zůstaly durynské državy. Mořic zemřel roku 1553 na následky zranění z bitvy u Sievershausenu, Jan Fridrich zemřel roku 1554 ve Výmaru.
Společné ražby
Tolary z let 1541–1547 nesou na líci portrét kurfiřta Jana Fridricha, na rubu polopostavu vévody Mořice v brnění. Opisy uvádějí tituly obou vládců a letopočet je na rubu rozdělen čtyřmi malými znaky. Vedle tolarů se razily i poloviny a čtvrtiny.
Mince vznikaly v krušnohorských mincovnách Annaberg, Buchholz, Freiberk a Schneeberg. V Buchholzu a Schneebergu působil jako mincmistr Sebastian Funcke. Po Wittenberské kapitulaci převzal Mořic všechny činné mincovny, Buchholz sloučil s Annabergem a společná ražba obou linií tím skončila.
Starší společné tolary s vládci v typických čepicích, takzvané Klappmützentaler z let 1500–1525, patří předchozí generaci Wettinů, nikoli Janu Fridrichovi a Mořicovi.