Jan Fridrich I. Saský

Jan Fridrich I. Saský, zvaný Velkomyslný (1503–1554), byl v letech 1532–1547 saským kurfiřtem z ernestinské linie Wettinů a vůdcem protestantského šmalkaldského spolku. Po porážce u Mühlberku přišel o kurfiřtskou hodnost. Razil mimo jiné stříbrné dvojtolary s opisem SPES MEA IN DEO EST.
| Titul | saský kurfiřt 1532–1547, poté saský vévoda |
|---|---|
| Život | 30. června 1503 Torgau – 3. března 1554 Výmar |
| Dynastie | Wettinové, ernestinská linie |
| Rodiče | kurfiřt Jan Stálý a Žofie Meklenburská |
| Manželka | Sibyla Klevská |
| Zlom vlády | bitva u Mühlberku 24. dubna 1547, wittenberská kapitulace 19. května 1547 |
| Ověřené ražby | dvojtolary Buchholz 1534 a 1535, dvojtolar s Filipem I. Hesenským, Goslar 1543, dvojtolar Saalfeld 1553 |
Historie
Jan Fridrich byl nejstarším synem saského kurfiřta Jana Stálého. Vychovával ho Georg Spalatin, přítel a rádce Martina Luthera, a mladý princ se stal přesvědčeným stoupencem reformace. S Lutherem si dopisoval a podporoval vydávání jeho spisů. Roku 1530 podepsal spolu s otcem na říšském sněmu v Augsburgu augsburské vyznání.
Po otcově smrti se roku 1532 stal kurfiřtem. Upevnil luterskou zemskou církev a postavil se do čela šmalkaldského spolku, obranného svazku protestantských knížat a měst. Na jeho žádost sepsal Luther takzvané šmalkaldské články.
Když roku 1546 vypukla šmalkaldská válka, vtrhl do jeho země příbuzný Mořic Saský z albertinské linie. Jan Fridrich své území z větší části znovu dobyl, ale 24. dubna 1547 ho u Mühlberku porazil císař Karel V. Kurfiřt byl zraněn do obličeje a padl do zajetí. Císař ho odsoudil k smrti, rozsudek však nevykonal. Wittenberskou kapitulací z 19. května 1547 se Jan Fridrich vzdal kurfiřtské hodnosti a kurfiřtského území kolem Wittenbergu ve prospěch Mořice; ponechal si titul vévody a ernestinské državy v Durynsku. Trest smrti byl změněn na doživotní vězení.
Na svobodu se dostal roku 1552 a sídlo vlády přenesl do Výmaru. Za ztracenou univerzitu ve Wittenbergu vzniklo na jeho radu vysoké učení v Jeně, jehož profesoři a studenti ho při návratu z vězení vítali. Zemřel ve Výmaru 3. března 1554, týden po uzavření dohody s albertinskou linií v Naumburgu.
Mince Jana Fridricha I.
Z prvních let jeho vlády pocházejí dvojtolary z mincovny v Buchholzi z let 1534 a 1535. Na líci je kurfiřt v kurfiřtském hávu s mečem na rameni a opis IOANNS FRIDERICVS ELECTOR DVX SAXONIE FIERI FECIT, na rubu jedenáctipolní štít se třemi přilbami a heslo SPES MEA IN DEO EST („Má naděje je v Bohu“). Z Buchholzu je doložen i tolar a půl z roku 1539.
Spolu s lankrabětem Filipem I. Hesenským dal v Goslaru razit dvojtolar z roku 1543. Ražby, které vydával společně s albertinským vévodou, popisuje heslo Jan Fridrich a Mořic. Po propuštění z vězení dal v Saalfeldu razit zlatý dvojgulden 1552 a dvojtolar 1553. Saské ražby do roku 1547 popisuje katalog C. Keilitze Die sächsischen Münzen 1500–1547, tolary katalog G. Schneeho Sächsische Taler 1500–1800.
