Jan Jiří III. Mansfeldský

Jan Jiří III. Mansfeldský (12. července 1640 – 1. ledna 1710) byl říšský hrabě z rodu Mansfeldů, vládnoucí v části hrabství Mansfeld se sídlem v Eislebenu. Patřil k posledním představitelům mansfeldsko-eislebenské linie a jeho doba se pojí s hornickým bohatstvím kraje i s vlastní mincovní činností.

Historie

Jan Jiří III. Mansfeldský vyrůstal v prostředí středoněmecké šlechty, pro niž byl mansfeldský kraj zdrojem prestiže i příjmů. Oblast kolem Eislebenu patřila po staletí k významným hornickým regionům, zejména díky těžbě a zpracování rud, které živily města, řemesla i obchod. Hrabata z Mansfeldu proto nebyla jen „pozemkovou“ aristokracií, ale také mocí úzce spjatou s hospodářstvím: dohlížela na důlní podnikání, vybírala dávky a snažila se udržet kontrolu nad zdroji, které byly v raném novověku strategické.

Politická situace hrabství však nebyla jednoduchá. Mansfeldské državy se historicky štěpily mezi více rodových větví a dělení majetků často znamenalo nejen složité správní uspořádání, ale i finanční napětí. V druhé polovině 17. století navíc střední Evropa stále nesla následky třicetileté války: řada regionů se dlouho vzpamatovávala, obnovovala produkci a stabilizovala veřejné finance. Pro menší a středně velké panství bylo klíčové udržet funkční správu, zajistit příjmy a nepodlomit důvěru věřitelů, protože šlechtické dvory a úřady byly drahé a výnosy z hospodářství kolísaly.

Jan Jiří III. se v tomto rámci opíral o tradiční mansfeldské zázemí a snažil se udržet postavení rodu v kraji, kde měla velkou váhu nejen šlechta, ale i městská ekonomika a hornické podnikání. Eisleben byl živým centrem regionu: kovy a jejich zpracování znamenaly peníze v nejpřímějším smyslu slova, protože z kovu se stávalo oběživo, zdanitelný produkt a základ pro obchodní kontakty. Hraběcí politika proto přirozeně zasahovala do toho, jak se v oblasti organizuje výroba, jak se vybírají poplatky a jak se udržuje pořádek v době, kdy sociální i hospodářské vztahy bývaly napjaté.

Z hlediska rodových dějin je důležité, že Jan Jiří III. bývá uváděn jako poslední hrabě mansfeldsko-eislebenské linie. Jeho smrt na počátku 18. století se tak stala mezníkem, protože po ní se měnilo dynastické i majetkové uspořádání, které Mansfeldové v oblasti představovali. Pro region to znamenalo další krok k tomu, aby se někdejší „rodová“ panství stále více začleňovala do širších zemských a státních struktur, v nichž rozhodovaly větší mocenské celky a centralizovanější správa.

Mince Mansfeld-Eislebenu a hraběcí reprezentace

Jan Jiří III. Mansfeldský je pro numismatiku zajímavý tím, že se jeho jméno objevuje na mincích vydávaných v rámci mansfeldského okruhu. Pro raný novověk je typické, že mince plnila dvojí roli: byla praktickým prostředkem směny a zároveň veřejným dokladem legitimity. Na ražbách se proto uplatňuje panovníkovo jméno a titul, často doplněné výraznou heraldikou, aby bylo zřejmé, kdo za mincí stojí a jakou má „pověst“ v oběhu.

S mansfeldsko-eislebenskou mincovní produkcí se spojují zejména stříbrné nominály tolarového okruhu, včetně dílů tolaru, které se hodily pro běžnější obchodní styk. U takových mincí je typická dobrá čitelnost opisů a znaků, protože v německém prostoru obíhalo vedle sebe mnoho ražeb různých vydavatelů a rozpoznání původu bylo pro obchodníky i měšťany zásadní. Vedle standardního oběživa se v mansfeldském prostředí objevují také pamětní ražby, které připomínaly náboženské či politické události a měly spíše reprezentační charakter – i to je ukázka, jak šlechta používala minci jako „médium“ pro sdělení a prestiž.

Pro sběratele jsou mansfeldské mince z doby Jana Jiřího III. přitažlivé kombinací regionální historie a kvalitní výtvarné práce. Na rozdíl od velkých království jde o ražby menšího území, kde může být zajímavý každý detail: varianty opisů, drobné odchylky v provedení znaku nebo konkrétní ročníky. V souhrnu tak Jan Jiří III. představuje panovníka, jehož mince jsou hmatatelným dokladem toho, jak úzce se v hornickém kraji propojovaly dějiny kovu, hospodářství a moci.