Karel Egon I. z Fürstenberka
Karel Egon I. z Fürstenbergu (7. května 1729 Praha – 11. července 1787 Praha) byl český šlechtic původem z německého rodu Fürstenbergů, který zastával úřad nejvyššího purkrabí Českého království a proslul jako osvícený mecenáš věd a umění. V numismatické historii zaujímá zvláštní postavení díky spojení s podmokelským pokladem, největším depotem keltských zlatých mincí v Evropě.
Historie
Karel Egon I. se narodil v Praze jako druhý syn knížete Josefa Viléma Arnošta z Fürstenberg-Stühlingenu, zakladatele knížecí větve rodu, a hraběnky Marie Anny z Valdštejna, dědičky rozsáhlého křivoklátského panství. Jeho starší bratr Josef Václav zdědil majorát knížecí linie se sídlem v německém Donaueschingenu, zatímco Karel Egon získal české državy po matce a založil tak mladší českou větev fürstenberského rodu.
Vzdělání získal na prestižních institucích své doby. V letech 1744 až 1746 studoval na univerzitě v Lipsku, poté pokračoval na královské rytířské akademii v italském Turíně. Po návratu do Čech nastoupil kariéru ve státní správě – od roku 1751 působil jako rada u zemské vlády v Praze. V roce 1766 byl vyslán jako hlavní císařský komisař k říšskému komornímu soudu ve Wetzlaru, kde prokázal diplomatické schopnosti. Za své zásluhy obdržel roku 1767 prestižní Řád zlatého rouna, jedno z nejvyšších vyznamenání habsburské monarchie.
Vrcholem jeho kariéry bylo jmenování nejvyšším purkrabím Českého království, tedy faktickým správcem země v zastoupení panovníka. Tento úřad zastával v letech 1771 až 1782 za vlády Marie Terezie a jejího syna Josefa II. Zpočátku si v této funkci vedl velmi dobře a těšil se přízni dvora. Patřil však ke stoupencům pozvolných dvorských reforem, což ho dostalo do konfliktu s radikálním reformním kurzem císaře Josefa II. Za pomalé provádění tolerančního patentu byl nakonec z úřadu odvolán.
Karel Egon I. vynikal výrazným humanitním cítěním, které bylo v tehdejší šlechtické společnosti spíše výjimečné. Za svou podporu chudých a zastávání se poddaných získal přezdívku žebrácký advokát. Jeho sociální postoje nejlépe vystihuje výrok, kterým zdůvodnil zrušení roboty na svém panství v Podmoklech roku 1779 – několik desetiletí před oficiálním zrušením nevolnictví v celém království: „Karabáč nepatří na lidi a sotva na dobytek." Založil rovněž první soukromou hospodářskou školu v habsburské monarchii a soustavně podporoval vzdělávání prostého lidu.
Významnou kapitolou v životě Karla Egona I. bylo působení v oblasti vědy a kultury. Shromáždil mimořádnou knihovnu čítající asi 20 000 svazků, k níž osobně sepsal pětisvazkový katalog. Tato kolekce patří dodnes mezi největší a nejcennější šlechtické knihovny v Čechách a od roku 1881 je umístěna na hradě Křivoklát. Bohatou sbírku přírodních a uměleckých předmětů věnoval Královské české společnosti nauk, jejímž prvním čestným prezidentem se stal při jejím založení roku 1784. Tyto sbírky jsou dnes ve správě Národního muzea v Praze. Karel Egon I. zemřel v Praze na Malé Straně a byl pohřben ve fürstenberské hrobce v Nižboru.
Numismatický význam
Pro dějiny numismatiky má Karel Egon I. z Fürstenbergu klíčový význam v souvislosti s podmokelským pokladem. Dne 12. června 1771 byl na jeho křivoklátském panství v obci Podmokly objeven největší depot keltských zlatých mincí v Evropě. Místní nádeník Jan Koch, přezdívaný Janota, nalezl po prudkých deštích v podmáčeném břehu potoka bronzový kotlík obsahující tisíce zlatých statérů typu duhovka. Podle dochovaných záznamů bylo zachyceno přes 4 200 mincí, celkový počet se odhaduje na 5 000 až 7 000 kusů o váze 30 až 50 kilogramů.
Zpráva o nálezu se rychle rozšířila mezi vesničany, kteří si mince začali rozdělovat. Kníže Karel Egon však uplatnil své vrchnostenské právo a vyslal do Podmokel drába Růžičku s ozbrojeným doprovodem. Ti mince od poddaných nevybíravým způsobem vymáhali – údajně docházelo k prohlídkám stavení, vytrhávání podlah i tělesnému násilí. Většina pokladu byla převezena do Prahy, kde kníže se svolením Marie Terezie nechal zlato roztavit v pražské mincovně.
Z roztaveného keltského zlata vznikly dva typy mincí. V červenci 1771 bylo vyraženo celkem 7 374 tereziánských dukátů s letopočtem 1771. O rok později, v roce 1772, následovala emise 5 000 kusů fürstenberských dukátů nesoucích poprsí knížete Karla Egona I., jeho erb a letopočet 1772. Tyto mince jsou dnes mimořádně vzácným sběratelským artiklem. Karel Egon I. část původních keltských mincí věnoval numismatickým kabinetům a muzeím v Evropě, přibližně 24 kusů si ponechal. Zachované exempláře duhovek z podmokelského pokladu jsou dnes uloženy ve sbírkách Národního muzea v Praze, spolu se zbytkem bronzového kotle s uchem.
Z numismatického hlediska představovalo roztavení podmokelského pokladu nevyčíslitelnou ztrátu pro studium keltského mincovnictví. Zničením tisíců originálních mincí byla nenávratně ztracena možnost typologické analýzy, studia razidel, váhových standardů a metalurgického složení. Zachované exempláře naznačují, že šlo o statéry bójského typu pravděpodobně ražené v oppidu Stradonice u Berouna.
Zajímavosti
- Fürstenberské dukáty z roku 1772 patří k nejvzácnějším mincím české numismatiky
- Marie Terezie se vzdala svého zákonného podílu na podmokelském pokladu ve prospěch knížete.
- Název duhovka pochází z lidové pověry, že se tyto mince nacházejí na místech, kde se duha dotýká země.
- Karel Egon I. údajně plánoval nechat ze zlata odlít svou bustu, k čemuž nakonec nedošlo.