Konstitucionalismus

Konstitucionalismus je politický systém omezující státní moc psanou ústavou, která zaručuje základní práva občanů a rozděluje pravomoci mezi jednotlivé složky státu. V českých zemích se konstituční principy prosazovaly od revoluce roku 1848, kdy byla vyhlášena první ústava, přes rakousko-uherské konstituce až po demokratické ústavy Československa a České republiky. Přijetí ústavních omezení znamenalo konec absolutistické moci panovníka a položilo základy právního státu, včetně kontroly státních financí a emisní politiky centrální banky.

Historie

Kořeny konstitucionalismu sahají do anglické Magny Charty z roku 1215 a americké ústavy z roku 1787, které ustanovily princip omezené vlády podřízené právu. V habsburské monarchii první pokusy o ústavu přinesla revoluce 1848. Pillersdorfova ústava z dubna 1848 zaručovala základní občanská práva, ale nikdy plně nevstoupila v platnost. Kroměřížský sněm pracoval na demokratické ústavě pro rakouskou monarchii, která měla federalizovat říši a zaručit rovnost národů.

Rozpuštění kroměřížského sněmu a oktrojovaná Stadionova ústava z března 1849 představovaly kompromis mezi absolutismem a konstitucionalismem. Ústava formálně zaručovala základní práva, ale panovník si ponechal rozsáhlé pravomoci. Pro české země měla zásadní význam rovnost češtiny a němčiny v úřadech. Silvesterpatenty z roku 1851 však ústavu suspendovaly a obnovily neoabsolutismus, který trval až do roku 1860.

Říjnový diplom roku 1860 a Únorový patent roku 1861 obnovily konstituční systém. Vznikla Říšská rada jako dvoukomorový parlament a zemské sněmy s omezenými pravomocemi. České země získaly zemský sněm volený podle kuriového systému, který zvýhodňoval německou menšinu a velkostatkáře. Čeští poslanci bojovali pasivní rezistencí a později obstrukcemi za federalizaci monarchie a české státní právo.

Prosincová ústava z roku 1867 vytvořila dualistickou monarchii s oddělením Předlitavska a Zalitavska. Základní státní zákon zaručoval občanská práva včetně svobody slova, shromažďování a vyznání. Říšský soud ve Vídni kontroloval ústavnost zákonů. České země zůstaly součástí centralizovaného Předlitavska, což české politické elity považovaly za porušení historického státního práva. Fundamentální články definovaly česko-německé vyrovnání, které však nebylo realizováno.

První československá ústava z roku 1920 představovala vrchol meziválečného konstitucionalismu. Inspirovaná francouzským a americkým vzorem zaváděla parlamentní demokracii s dvoukomorovým parlamentem, nezávislým soudnictvím a katalogem základních práv. Ústavní soud kontroloval soulad zákonů s ústavou. Ústava zaručovala menšinová práva, což bylo revoluční v středoevropském kontextu. Proporční volební systém zajišťoval reprezentaci všech politických proudů.

Mnichovská dohoda a druhá republika znamenaly krizi ústavnosti. Ústavní zákon o autonomii Slovenska a Podkarpatské Rusi z listopadu 1938 federalizoval republiku. Zmocňovací zákon dal vládě právo vydávat dekrety s mocí zákona. Protektorát Čechy a Morava formálně zachovával některé ústavní instituce, ale fakticky šlo o okupační režim bez právního základu.

Košický vládní program a dekrety prezidenta republiky vytvoří provizorní ústavní rámec obnoveného Československa. Ústava 9. května z roku 1948 formálně zachovávala demokratické instituce, ale zaváděla vedoucí úlohu komunistické strany. Socialistická ústava z roku 1960 opustila konstituční principy zavedením jednoty státní moci. Ústavní zákon o federaci z roku 1968 byl jediným pozitivním dědictvím pražského jara.

Sametová revoluce obnovila konstituční principy. Ústavní zákon o změně názvu státu a státních symbolů zahájil ústavní transformaci. Listina základních práv a svobod z ledna 1991 obnovila katalog lidských práv. Ústava České republiky z prosince 1992 vytvořila parlamentní demokracii s dvoukomorovým parlamentem, nezávislým Ústavním soudem a jasným dělením moci. Přijetí do Evropské unie roku 2004 znamenalo podřízení části ústavního systému evropskému právu.

Ekonomické aspekty konstitucionalismu

Konstituční omezení státní moci zásadně ovlivnila hospodářskou politiku a měnový systém. Parlamentní kontrola rozpočtu znamenala konec libovůle panovníka v nakládání se státními financemi. Rakouská říšská rada od roku 1861 schvalovala státní rozpočet a kontrolovala jeho plnění. Účetní dvůr založený roku 1866 auditoval státní výdaje. Tyto instituce omezily možnost inflačního financování válek emisí nekvalitních mincí.

Ústavní zakotvení vlastnického práva poskytlo právní jistotu pro ekonomický rozvoj. Prosincová ústava garantovala nedotknutelnost soukromého vlastnictví, což umožnilo rozvoj kapitalismu. Vyvlastnění bylo možné pouze za náhradu a ve veřejném zájmu. Svoboda podnikání a zrušení cechů uvolnily ekonomickou aktivitu. Ústavní ochrana před svévolným zdaněním podporovala akumulaci kapitálu.

Vznik centrálních bank s ústavně zaručenou nezávislostí stabilizoval měnový systém. Rakousko-uherská banka založená roku 1878 měla monopol na emisi bankovek, ale byla nezávislá na vládě. Národní banka československá získala ústavou z roku 1920 autonomii v měnové politice. Česká národní banka má od roku 1993 ústavně zaručenou nezávislost, což brání politickému zneužití emisní politiky.

Konstituční principy ovlivnily i mincovnictví. Ražba mincí přestala být výsadou panovníka a stala se státním monopolem kontrolovaným parlamentem. Změny měny vyžadovaly zákonnou úpravu. Měnová reforma roku 1892 zavedla zlatou korunu schválením říšské rady. Československá koruna byla zavedena zákonem Národního shromáždění. Euro může být přijato pouze ústavní změnou schválenou parlamentem.

Zajímavosti

• Ústavní rekord – Československá ústava z roku 1920 byla nejdelší platnou ústavou střední Evropy, formálně platila až do roku 1948
• Obstrukce – Čeští poslanci drželi rekord v parlamentní obstrukci, když roku 1897 mluvili nepřetržitě 53 hodin
• Ústavní slib – T. G. Masaryk jako jediný prezident složil slib na ústavu, ne na bibli
• Zapomenutá ústava – Kroměřížská ústava z roku 1849 byla nejdemokratičtější ústavou své doby, ale nikdy nevstoupila v platnost
• Ústavní většina – Komunisté získali roku 1946 ústavní většinu demokratickou cestou, což jim umožnilo legálně změnit systém
• Prezidentská mince – Ústavní zákon o přímé volbě prezidenta byl připomenut pamětní stříbrnou mincí ČNB roku 2013