Kontramarka

Kontramarka je dodatečná značka vyražená do již hotové mince, která sloužila k prodloužení její platnosti, změně nominální hodnoty nebo potvrzení kvality. Tyto vbité značky, německy zvané Gegenstempel, představují důležitý doklad středověkého měnového oběhu a regionálních ekonomických vztahů.

Historie

Kontramarkování mincí sahá až do antického období, kdy řecké městské státy a římské provincie označovaly cizí mince pro místní oběh. Tato praxe umožňovala rychlou adaptaci zahraniční měny bez nákladné přeražby. Ve středověké Evropě se kontramarka stala běžným nástrojem měnové politiky, zejména v oblastech s nedostatkem vlastní ražby.

V českých zemích byly nejintenzivněji kontramarkovány pražské groše Václava IV. (1378–1416). Tyto kvalitní stříbrné mince cirkulovaly po celé střední Evropě, ale postupný úpadek jejich zrna a stříže na konci Václavovy vlády vedl k potřebě ověřování jejich kvality. Kontramarkování grošů ostatních českých panovníků bylo velmi vzácné, což dokládá mimořádné postavení václavských ražeb v mezinárodním obchodě.

Hlavní oblast kontramarkování českých mincí představovalo německé území, především města v Bavorsku, Švábsku a Vestfálsku. V 15. století obíhaly v německých zemích pouze drobné mince, proto byly relativně velké a hodnotné pražské groše obchodně velmi oblíbené. Jednotlivá německá města začala groše zkoušet a v případě vyhovující kvality je označovat kontramarkou jako záruky hodnoty.

Významný mezník představuje rok 1423, kdy svaz devíti švábských měst uzavřel mincovní smlouvu s wirtemberským panstvím a městy na břehu Bodamského jezera. Od roku 1428 používali společnou kontramarku ve tvaru orlice nebo hvězdy. Tím se české groše staly v příslušném regionu oficiální bernou mincí – standardním platidlem pro větší platby a daně.

Na Moravě souviselo kontramarkování českých grošů se změnami v politickém a hospodářském postavení země v 15. století. Moravská města jako Brno (kontramarka orlice s prsním štítkem s břevny) a Jihlava (obraz jezdce) označovala groše pro místní oběh. Tato praxe odrážela snahu o kontrolu měnového oběhu v období husitských válek a následného hospodářského chaosu.

Celková situace je komplikována množstvím padělaných kontramarek. Falešné značky vytvářeli padělatelé pro zvýšení hodnoty nekvalitních nebo lehkých grošů. Proto jsou kontramarkované mince vzácné a sběratelsky velmi žádané – autentická kontramarka může zvýšit hodnotu groše desetinásobně.

Typy a charakteristika kontramarek

Většinou se na minci objevuje jedna kontramarka, výjimkou nejsou 2–4 značky na jednom groši, které dokládají cirkulaci mince různými regiony. Do současnosti je známo přibližně 240 různých typů kontramarek, jejichž přesná lokalizace je často nejasná kvůli nedostatku písemných pramenů.

Kontramarky mají nejčastěji tvar drobných městských erbů, gotických písmen nebo symbolických značek. Mezi nejrozšířenější patří piniová šiška (Augsburg), zkřížené klíče (Řezno), erb s růtem (Ulm) a gotické písmeno N (Norimberk). Velikost kontramarek se pohybuje od 3 do 8 milimetrů, vyraženy byly speciálními razidly za studena.

Technika vyražení kontramarky vyžadovala značnou zručnost. Mince byla položena na kovadlinu a značka vyražena jedním přesným úderem kladiva. Příliš slabý úder zanechal nejasný otisk, příliš silný mohl minci poškodit nebo prohnout. Kvalitní kontramarka musela být čitelná, ale neměla narušit integritu mince.

Vědecké studium kontramarek začalo v 19. století. Základní katalog publikoval Viktor Katz a později rozšířil Karel Castelin. Jejich práce umožnila systematickou klasifikaci a dataci kontramarek, což je klíčové pro pochopení středověkého měnového oběhu a obchodních cest.

Zajímavosti

• Nejcennější kontramarkovaný pražský groš s pěti různými značkami dokumentující cestu mince z Čech přes Bavorsko, Švábsko až do Švýcarska se prodal za 450 000 korun
• Město Kolín nad Rýnem používalo jako kontramarku tři koruny uspořádané do trojúhelníku – symbol tří králů, patronů města
• Některé kontramarky obsahují tajné značky mincmistrů, které měly zabránit padělání – například mikroskopické iniciály uvnitř erbu
• V období husitských válek byly české groše s kalichem jako kontramarkou přijímány pouze v husitských městech
• Padělatelé vytvářeli falešné kontramarky pomocí razidel z tvrdého dřeva, které zanechávaly měkčí a méně ostré otisky než originální ocelová razidla