Lichtenštejnové

Lichtenštejnové jsou významný šlechtický rod původem z Rakouska, který od 13. století působil na jižní Moravě a postupně se stal jedním z nejmocnějších rodů habsburské monarchie. Rod získal mincovní právo počátkem 17. století a po více než tři staletí razil vlastní mince, čímž se zapsal do dějin středoevropského mincovnictví jako jediný šlechtický rod s kontinuálním mincovním právem až do 20. století.

Historie

Rod Lichtenštejnů má své kořeny ve 12. století v dolnorakouském hradu Liechtenstein nedaleko Mödlingu. První historicky doložený předek Hugo von Liechtenstein je zmiňován kolem roku 1136. Na Moravu přišli Lichtenštejnové ve 13. století, kdy získali panství Mikulov, které se stalo centrem jejich moravských držav. Postupnou expanzí a sňatkovou politikou rozšířili své državy o Lednici, Valtice, Břeclav a další panství, až vytvořili největší šlechtický majetek na Moravě.

Zásadní postavou pro vzestup rodu byl Karel z Lichtenštejna (1569-1627), který se stal nejvyšším hofmistrem císaře Ferdinanda II. a jedním z nejmocnějších mužů monarchie. Jeho konverze ke katolictví a podpora Habsburků během stavovského povstání mu vynesla obrovské zisky. Jako člen místodržitelského konsorcia po bitvě na Bílé hoře organizoval konfiskace protestantských statků a sám získal rozsáhlé majetky v Čechách a na Moravě za zlomek jejich hodnoty.

Mincovní privilegium získal Karel z Lichtenštejna od císaře Rudolfa II. již v roce 1607, ale prakticky jej začal využívat až od roku 1614. V opavské mincovně nechal razit širokou škálu nominálů - zlaté dukáty a jejich násobky, stříbrné tolary různých hodnot, půltolary, dvacetikrejcary, tříkrejcary (groše) a drobné krejcary. Tato produkce pokračovala do roku 1620, kdy byla mincovna uzavřena v důsledku válečných událostí.

Syn zakladatele mincovní tradice rodu, Karel Eusebius (1611-1684), pokračoval v ražbě mincí a proslul především unikátními emisemi. V roce 1626 nechal v Opavě vyrazit vzácné třikrejcary a krejcary. Jeho největším numismatickým počinem však bylo založení rodové sbírky mincí a medailí, která se stala jednou z nejvýznamnějších soukromých numismatických kolekcí v Evropě.

V roce 1613 získali Lichtenštejnové opavské knížectví a v roce 1623 krnovské panství, čímž položili teritoriální základ budoucího knížectví. Rozhodující moment nastal v roce 1699, kdy koupili panství Schellenberg, a v roce 1712 Vaduz v alpském údolí Rýna. Císař Karel VI. povýšil v roce 1719 tato území na říšské knížectví Lichtenštejnsko, čímž vznikl samostatný státní útvar existující dodnes.

Johann Adam Andreas (1662-1712) sice vlastní mince nerazil, ale proslul jako mecenáš umění a sběratel. Jeho rozsáhlá sbírka zlatých a stříbrných medailí položila základ pozdější knížecí kunstkomory. Josef Johann Adam (1690-1732) obnovil mincovní činnost rodu - ve vídeňské mincovně nechal v roce 1728 razit reprezentativní tolary a půltolary s rodovým erbem.

Josef Václav (1696-1748) pokračoval v mincovní tradici Lichtenštejnů ražbou tolarů a půltolarů v roce 1728. Jeho nástupce František Josef I. (1726-1781) významně rozšířil mincovní produkci. Ve vídeňské mincovně nechal v roce 1778 razit zlaté dukáty, stříbrné tolary, půltolary a dvacetikrejcary. Tyto ražby představují vrchol lichtenštejnského barokního mincovnictví s umělecky propracovanými motivy.

Do konce první světové války razil mince ještě Johann II. (1840-1929), nejdéle vládnoucí evropský panovník. Jeho spolkový tolar z roku 1862 ražený v rámci měnové unie s Rakouskem-Uherskem představuje poslední regulérní lichtenštejnskou minci určenou pro oběh. V letech 1900-1915 vydával zlaté desetikoruny a dvacetikoruny, stříbrné pětikoruny, dvoukoruny a koruny podle rakousko-uherského měnového systému.

Mincovní produkce a numismatický význam

Mincovnictví Lichtenštejnů se vyznačovalo vysokou uměleckou kvalitou a rozmanitostí nominálů. Rod využíval služeb nejlepších rytců své doby a mince často nesly portréty členů rodu, rodové erby s knížecí korunou a hesla jako "DEO ET IMPERIO" (Bohu a říši). Charakteristickým znakem byla kombinace rodové symboliky s císařskou, což zdůrazňovalo loajalitu k Habsburkům.

Lichtenštejnské mince se razily především ve Vídni, ale také v Opavě, Praze a dalších mincovnách monarchie. Technicky představovaly špičkovou produkci své doby - používaly se nejmodernější ražební techniky včetně šroubových lisů a později i parních lisů. Kvalita ražby často převyšovala běžnou produkci státních mincoven.

Z numismatického hlediska jsou mince Lichtenštejnů ceněny pro svou vzácnost a historický význam. Představují unikátní doklad o mincovním právu šlechty v habsburské monarchii. Některé emise, zejména opavské ražby z let 1614-1620 a barokní tolary z 18. století, patří mezi nejvzácnější středoevropské mince a dosahují na aukcích vysokých cen.

Zajímavosti

• Lichtenštejnové jsou jediným šlechtickým rodem, který si zachoval suverénní státnost a mincovní právo až do současnosti
• Karel z Lichtenštejna vydělal na konfiskacích po Bílé hoře přes 3 miliony zlatých - více než roční příjem celého českého království
• Rodová sbírka mincí a medailí čítá přes 40 000 kusů a patří k nejcennějším soukromým numismatickým kolekcím světa
• Lichtenštejnské knížectví dnes razí pamětní mince ve švýcarských francích díky měnové unii se Švýcarskem od roku 1920
• Poslední lichtenštejnská mince určená pro oběh byla vyražena v roce 1915 jako jednokoruna
• Zámek Valtice obsahuje unikátní mincovní kabinet s kompletní kolekcí lichtenštejnských ražeb