Londýnská mincovna
Londýnská mincovna je tradiční označení pro britskou královskou mincovnu v době, kdy sídlila v Londýně – nejprve v areálu Tower of London, od roku 1812 na Tower Hill. Mince se v Londýně razily už v římské době a znovu od anglosaského období do listopadu 1975, kdy výrobu převzal Llantrisant ve Walesu.
| Stát | Anglie, Velká Británie, Spojené království |
|---|---|
| Sídla v Londýně | Tower of London; od 1812 Tower Hill (Royal Mint Court) |
| Isaac Newton v mincovně | správce (warden) 1696–1699, přednosta (master) 1699–1727 |
| Nápis na hraně | DECUS ET TUTAMEN, na strojně ražených korunách Karla II. od 1662 |
| Nová mincovna | Llantrisant (Wales), první etapa otevřena 17. 12. 1968 |
| Poslední ražba v Londýně | zlatý sovereign, listopad 1975 |
Historie
Ražba mincí v Londýně je doložena už v římské době (od roku 286) a po přestávce znovu v anglosaském období a město se postupně stalo hlavním finančním a správním centrem království. Roku 1279 byly anglické mincovny sjednoceny pod jednotnou správu soustředěnou do Tower of London, kde vzniklo zázemí pro výrobu mincí, práci s drahými kovy i pro státní kontrolu jejich kvality. Kladivová ražba tehdy přinášela typické nepravidelnosti – od nestejného průměru po nevycentrovaný obraz – a zároveň otevírala prostor pro nepoctivé zásahy, zejména ostřihávání okrajů u stříbrných a zlatých mincí. Právě proto se v Anglii prosadila kontrolní zkouška Trial of the Pyx, která ověřuje, zda mince odpovídají předepsané hmotnosti a ryzosti. Koná se od 12. století a její podoba se od roku 1282 v podstatě nezměnila.
Trvalou strojní ražbu zavedl roku 1662 král Karel II., který k tomu povolal zpět Pierra Blondeaua. Stroje umožnily přesný kruhový tvar a zabezpečení hrany vroubkováním nebo nápisem, které mělo ztížit ostřihávání kovu a usnadnit odhalení manipulace.
Na konci 17. století stát řešil masové opotřebení a padělání stříbrných kladivových mincí. Král Vilém III. proto roku 1696 vyhlásil velkou přerážku stříbrného oběživa (Great Recoinage). Téhož roku nastoupil do mincovny Isaac Newton jako správce (warden) a v letech 1699–1727 ji řídil jako přednosta (master); zvýšil přesnost a zabezpečení britských mincí.
Na začátku 19. století už Tower kapacitně nevyhovoval. V letech 1805–1809 vznikla na Tower Hill nová budova podle návrhu Jamese Johnsona, postavená Robertem Smirkem, a roku 1812 se přesun mincovny stal oficiálním (dnešní areál Royal Mint Court). Když vláda 1. března 1966 oznámila decimalizaci měny, bylo jasné, že ani Tower Hill nestačí. V srpnu 1967 začala stavba nové mincovny v Llantrisantu ve Walesu, jejíž první etapu 17. prosince 1968 za přítomnosti královny Alžběty II. formálně otevřeli. Londýnské pracoviště výrobu postupně utlumilo a poslední mince, zlatý sovereign, se v Londýně razila v listopadu 1975.
Ražby a mincovní značky
Londýnská mincovna razila celý průřez anglických a britských mincí: od středověkých penny a groatů přes zlaté noble, guineje a sovereigny až po decimální oběživo. Středověké londýnské mince uvádějí místo ražby v opisu, například CIVITAS LONDON na penny a groších; novověké londýnské mince už mincovní značku podle místa ražby nenesou; písmeno mají sovereigny z poboček královské mincovny – S (Sydney), M (Melbourne), P (Perth), C (Ottawa), I (Bombaj) a SA (Pretorie). Na hraně strojně ražených mincí stojí vroubkování nebo nápis, například DECUS ET TUTAMEN („ozdoba a ochrana“), který chránil minci proti ostřihávání.
