Mincovna Goslar

Mincovna Goslar razila mince ve městě Goslar v Dolním Sasku na severním okraji pohoří Harz, které zbohatlo na stříbře z dolu Rammelsberg. Ve středověku zde razili římští císařové, od roku 1290 svobodné říšské město, jehož ražba skončila roku 1764. V Goslaru vznikl i první mariánský groš.

Historie

Hornická osada u Rammelsbergu je poprvé zmíněna roku 979. Stříbro z dolu přivedlo do Goslaru panovníky: Jindřich II. Svatý tu roku 1009 svolal první říšskou synodu a Konrád II. Sálský podle tradice roku 1025 položil základní kámen císařské falce. Za Jindřicha III. Černého se Goslar stal jeho nejoblíbenějším sídlem, kde během sedmnácti let vlády uspořádal osmnáct sněmů. Kronikáři město nazývali „severním Římem“. Z doby sálských císařů pocházejí goslarské denáry s hlavami patronů zdejšího kostela, apoštolů Šimona a Judy.

Roku 1290 získala goslarská rada nejdůležitější práva říšského fojta a Goslar se stal svobodným říšským městem. V městské radě zasedali zástupci kupců, mincířů, kramářů, pekařů, ševců a řezníků. Město razilo vlastní mince. Od roku 1477 to byl takzvaný selský groš, na jehož rubu lid v nezřetelně vyražených postavách apoštolů viděl sedláky, a na počátku 16. století zde poprvé vznikl mariánský groš s obrazem Panny Marie, který pak převzaly Brunšvik, Hildesheim a další mincovny. V únoru 1622, v době kiprů a vipprů, se Goslarem prohnalo povstání tkalců, které se obrátilo i proti mincířům.

Ražba říšského města skončila roku 1764; posledním mincmistrem byl H. C. R. Friese. Roku 1802 Goslar připadl Prusku a o rok později oficiálně ztratil postavení říšského města. Důl Rammelsberg byl uzavřen roku 1988 a od roku 1992 je spolu se starým městem Goslaru zapsán na seznam světového dědictví UNESCO.

Oto-adelheidské denáry

K mincím spojovaným s Goslarem patří i oto-adelheidské denáry. Na líci nesou kříž, v jehož úhlech je jméno OTTO, na rubu stylizovaný dřevěný kostelík s opisem jména Adelheid. Jsou pojmenované po králi Otovi III. a jeho babičce Adéle Burgundské, která za nezletilého vnuka vládla. Razily se od doby krátce po roce 983 a jejich obraz se v nezměněné podobě opakoval až do poloviny 11. století. Za mincovní místo se tradičně považuje Goslar nebo Magdeburg, podle novějšího výkladu je razilo více mincoven v oblasti mezi Hildesheimem a Quedlinburgem. Denáry vážily 1,25–1,5 g, ve velkém množství se nacházejí ve skandinávských pokladech a objevily se i v českých nálezech v Žatci (1937) a v Kelči (1938).