Svobodné říšské město
Svobodné říšské město bylo město Svaté říše římské podřízené přímo císaři, nikoli místnímu knížeti, a zastoupené na říšském sněmu. Kategorie vznikla spojením svobodných a říšských měst, například Norimberk. Města měla rozsáhlou samosprávu a mincovní právo, jejich skutečná nezávislost se však lišila.
Historie
Ve středověké říši získávala některá města privilegia přímo od krále či císaře. Říšská města vyrůstala na panovnickém majetku, zatímco svobodná města se osvobodila od moci biskupa. Obě skupiny se v raném novověku spojily v kategorii freie und Reichsstädte.
Bezprostřednost znamenala, že mezi městem a císařem nestál zemský kníže. Měšťané si volili radu, spravovali soudy, daně a obranu podle vlastních privilegií. Ústava však často soustřeďovala moc v patricijských rodinách a neznamenala demokratickou rovnost všech obyvatel.
Města byla od pozdního středověku zvána na říšské sněmy a v trvalém sněmu měla vlastní kolegium rozdělené na rýnskou a švábskou lavici. Jejich kolektivní hlas měl jiné postavení než hlasy kurfiřtů a knížat.
Hospodářská síla vycházela z řemesel, trhů, dálkového obchodu a finančních služeb. Norimberk, Augsburg, Frankfurt, Hamburk a Lübeck měly rozdílné regionální role. Ne všechna svobodná města byla bohatá a stejná právní kategorie nezaručovala stejnou moc.
Mincovní právo mohlo vycházet z císařského privilegia, zástavy nebo starého zvyku. Městské mince nesou znak, jméno města a někdy císařskou titulaturu. Přesný emitent a norma se ověřují podle místního mincovního řádu.
Reichsdeputationshauptschluss roku 1803 většinu měst mediatizoval. Roku 1806 říše zanikla; několik měst si zachovalo nebo později obnovilo status samostatných států v Německém spolku. Hamburk a Brémy jsou spolkovými zeměmi dodnes, ale jejich moderní postavení není pokračováním stejného říšského práva beze změny.
Bezprostřednost, samospráva a městské mincovnictví
Pro určení statusu je rozhodující konkrétní datum. Město mohlo získat bezprostřednost, být zastaveno knížeti nebo mediatizováno. Moderní turistický titul „svobodné město“ není důkazem hlasu na říšském sněmu.
Městská mince se čte podle erbu, opisu, mincmistra, letopočtu a normy. Císařské jméno nemusí znamenat ražbu z císařské mincovny; mohlo vyjadřovat právní rámec privilegia.
Svobodné říšské město se liší od svobodného královského města v Uhrách a od moderního městského státu. Překlady se nesmějí zaměňovat bez uvedení říše a právního kontextu.
