Mincovna St. Veit
Mincovna St. Veit pracovala v korutanském městě Sankt Veit an der Glan, které bylo do roku 1518 hlavním městem Korutan. Razila feniky korutanských vévodů ze Spanheimu, od 16. století habsburské zlaté, tolarové i drobné mince a roku 1714 v ní vznikl poslední tolar ražený pro Korutany.
| Poloha | Sankt Veit an der Glan, Korutany, Rakousko |
|---|---|
| Vévodská mincovna | feniky Bernharda ze Spanheimu (1202–1256) |
| Soukromá ražba | od roku 1515 na základě práva od Maxmiliána I. |
| Zeměpanská mincovna | obnovena roku 1526 |
| Poslední korutanský tolar | 1714, Karel VI. |
Historie
Sankt Veit vznikl na křižovatce cest z Podunají k Jadranu a na západ k Villachu. Roku 1122 se korutanskými vévody stali Spanheimové a koncem 12. století sem postupně přenesli své sídlo z hradu Freiberg. Roku 1199 je Sankt Veit uváděn jako trh, roku 1224 poprvé jako město. Největšího rozkvětu dosáhl za vévody Bernharda ze Spanheimu (1202–1256), zetě českého krále Přemysla Otakara I., který město opevnil hradbami a vystavěl tu hrad.
Když Korutany roku 1335 připadly Habsburkům, přestal být Sankt Veit sídlem panovníka, ale zůstaly v něm zemské úřady; od roku 1450 je v listinách nazýván hlavním městem. V letech 1473–1492 pustošily okolí turecké nájezdy a roku 1480 poškodili předměstí obléhající Uhři. Roku 1518 přestal být Sankt Veit hlavním městem a stavovské úřady se postupně přestěhovaly do Klagenfurtu.
Roku 1515 udělil císař Maxmilián I. právo razit v Sankt Veitu Pankrazi Hamelovi a Hieronymu Kirchpucherovi z Villachu. Jejich soukromá mincovna razila pod předepsanou jakostí a zemský sněm roku 1518 ražbu zastavil; Ferdinand I. soukromou mincovnu roku 1524 zrušil. Roku 1526 byla obnovena jako zeměpanská a Kirchpucher se do ní vrátil jako mincmistr.
Ražby
Ve 13. století byl hlavní mincí východních Alp stříbrný fenik ražený podle vzoru z korutanského Friesachu. Feniky vévody Bernharda s postavou vévody držícího korouhev a meč přiřazuje rakouský korpus mincí (CNA I) mincovně v Sankt Veitu.
Za Habsburků zde vznikaly zlaté ražby – například pětidukát Ferdinanda II. z roku 1628 – i tolary a jejich díly. Na obrázku je vzácný čtvrttolar Leopolda I. z roku 1704: poprsí císaře v kosočtverci s hodnotou 1/4 pod ním, na rubu dvouhlavý orel s korutanským štítkem a rozděleným letopočtem. Ražba pokračovala i za Karla VI. – z let 1713 a 1714 jsou doloženy trojkrejcary a roku 1714 zde vznikl poslední tolar pro Korutany.