Mohučská mincovna

Mohučská mincovna (Mainz) byla jedna z nejvýznamnějších církevních mincoven Svaté říše římské, fungující od 8. století do roku 1803. Sídlo arcibiskupů-kurfiřtů, kteří měli právo volit císaře. Pro numismatiku je Mohučská mincovna klíčová jako producent zlatých guldenů a tolarů nejvyšší kvality a centrum církevního mincovnictví v Německu.

Historie Mohučské mincovny

Mohučská mincovna má kořeny v karolinské éře 8. století, kdy Mainz byl sídlem arcibiskupství. První ražby byly stříbrné denáry s obrazem svatého Martina, patrona města. Arcibiskupové získali status kurfiřtů a právo ražby zlatých mincí přímo od císaře. Mohučský zlatý gulden s arcibiskupskou mitrou a erbem se stal uznávanou měnou v celé říši. Pozice prvního kurfiřta zajišťovala prestiž mohučských ražeb.

Renesance přinesla umělecký rozkvět. Albrecht Braniborský a další arcibiskupové razili portétní tolary patřící k vrcholům německého mincovnictví. Gutenbergův vynález knihtisku v Mohuči 1450 přinesl revoluci - první tištěné mincovní řády. Reformace znamenala konflikt - Mohuč zůstala katolickou baštou. Mincovna razila protiprotestantské pamětní mince. Kvalita a umělecké zpracování rivalovaly světským mincovnám.

Třicetiletá válka devastovala arcibiskupství. Švédská okupace 1631-1636 přerušila ražbu. Barokní období vidělo obnovu - mohučské dukáty a tolary s barokními portréty arcibiskupů. Francouzské revoluční války znamenaly konec - Mohuč okupována 1792-1793 a 1798. Reichsdeputationshauptschluss 1803 sekularizoval církevní státy. Poslední arcibiskup-kurfiřt Friedrich Karl Joseph uprchl, mincovna uzavřena. Tisíciletá tradice církevního mincovnictví skončila.

Organizace a technologie

Mohučská mincovna sídlila v arcibiskupském paláci u dómu. Hofmünzmeister jmenovaný arcibiskupem řídil provoz. Přísné cechovní předpisy zajišťovaly kvalitu. Italští rytci přinášeli umělecké inovace. Rýn poskytoval vodní sílu pro stroje. Zlato z cel na říčním obchodu financovalo ražbu. Mohučská zkušebna byla nejrespektovanější v Porýní.

Produkce dosahovala statisíců guldenů ročně. Mincovní značky - kolo (znak Mohuče), mitra, erb arcibiskupa. Export mohučských mincí po celé říši a do Nizozemska. Technické inovace včetně prvního použití šroubového lisu v Porýní. Církevní motivy - svatí, biblické scény - ovlivnily sakrální numismatiku. Sbírka v Landesmuseum Mainz dokumentuje církevní mincovnictví.

Zajímavosti

• Mohučský arcibiskup měl právo razit mince se svým portrétem ještě za života
• Gutenberg vytiskl první mincovní katalog v Mohuči 1461
• Arcibiskup Willigis razil největší středověký zlatý multiple - 10 dukátů
• Napoleon osobně zabavil mohučský mincovní poklad 1798 - 2 miliony guldenů
• Poslední mohučský dukát 1803 se prodal za 500 tisíc eur
• V bývalé mincovně dnes sídlí Gutenbergovo muzeum - od mincí ke knihám