Obligace

Obligace je cenný papír na určitou částku, na nějž se rozkládá půjčka uzavřená státem (státní obligace), bankou (bankovní obligace), obcí či průmyslovým či jiným podnikem. Jedná se o dlužní úpis s předem pevně stanoveným úrokem, platný do určitého termínu, do něhož jej ten, kdo dlužní úpis vydal, musí od majitele odkoupit. Účelem obligací je získat doplňkové finanční prostředky formou úvěru.

Historie

Obligace vznikly v raném novověku jako reakce na rostoucí potřeby států a měst financovat rozsáhlé projekty, vojenské tažení a infrastrukturu. Prvními emitenty obligací byla italská města-státy ve 14. a 15. století, která potřebovala financovat obchodní expanze a válečné konflikty. Benátky vydaly jedny z prvních státních obligací již v roce 1157 pod názvem "prestiti", které sloužily k financování válek proti Byzanci. Během 16. a 17. století se systém obligací rozšířil po celé Evropě, přičemž nizozemské a anglické obligace se staly vzorem pro moderní dluhopisové trhy. V habsburské monarchii začaly být obligace systematicky využívány od 18. století k financování státních výdajů, zejména během válek. České země se seznámily s obligacemi především prostřednictvím vídeňského finančního systému, kde sloužily jako důležitý nástroj státního financování. V 19. století se obligace staly běžným nástrojem nejen států, ale také soukromých společností a bank pro získávání kapitálu na rozsáhlé investice.

Obligace fungují na principu dlužního vztahu mezi emitentem (vydavatelem) a držitelem obligace. Emitent se zavazuje vyplatit držiteli určitou částku s předem stanoveným úrokem do konkrétního termínu splatnosti. Státní obligace jsou považovány za nejbezpečnější investici, protože jsou kryty garancí státu, zatímco podnikové obligace nesou vyšší riziko, ale obvykle nabízejí vyšší úrokové výnosy. Bankovní obligace představují středně rizikovou kategorii s úrokovými sazbami odpovídajícími bonitě konkrétní banky. Obligace znějí na doručitele, což znamená, že mohou být volně převáděny bez nutnosti registrace změny vlastnictví. K jejich vydání se zapotřebí úřední souhlas od příslušných finančních úřadů, které kontrolují splnění právních požadavků a bonitu emitenta. Moderní obligace často obsahují různé dodatečné prvky jako pohyblivé úrokové sazby, možnost předčasného splacení nebo konverze na akcie. Sekundární trh s obligacemi umožňuje jejich obchodování před termínem splatnosti, přičemž jejich tržní cena se pohybuje v závislosti na úrokových sazbách a kredibilit emitenta.

Zajímavosti

• Nejstarší dochovaná obligace pochází z Benátek z roku 1623 a dnes se prodává jako sběratelský předmět
• Válečné obligace během světových válek sloužily nejen k financování, ale také jako nástroj vlastenecké propagandy
• Některé historické obligace jsou dnes bezcenné kvůli zániku emitentů, ale mají sběratelskou hodnotu
• Rakousko-uherské obligace z 19. století patří k nejhledanějším historickým cenným papírům
• Moderní digitální obligace postupně nahrazují tradiční papírové formy ve vyspělých ekonomikách