Okrojená mince
Okrojená mince je mince, z jejíhož okraje někdo po ražbě ustřihl nebo opiloval část kovu, nejčastěji kvůli nelegálnímu zisku drahého kovu. Okrojenému kusu chybí část okraje i s opisem a váží méně. Činnost se nazývá okrajování a v Čechách nejvíce postihla pražské groše Vladislava II. Jagellonského.
| Co to je | mince zmenšená ustřižením nebo opilováním okraje po ražbě |
|---|---|
| Účel | nejčastěji nelegální zisk drahého kovu; u části grošů z Polska a Haliče se zvažuje přizpůsobení jiné měnové soustavě |
| Nejčastěji okrojované české mince | pražské groše Vladislava II. Jagellonského; groše Karla IV. a Jana Lucemburského hlavně v nálezech z Polska a Haliče |
| Neokrojený groš Vladislava II. Jagellonského | průměrně 2,73 g a 27,6 mm |
| Příklad silně okrojeného groše Vladislava II. Jagellonského | 1,80 g, průměr 23,5–24,2 mm |
| Ochrana proti okrajování | zdobená nebo vroubkovaná hrana mince, na které je zásah hned vidět |
Historie
Dokud mince obsahovala tolik drahého kovu, kolik odpovídalo její hodnotě, vyplácelo se z ní kov ubírat. Encyklopedie české, moravské a slezské numismatiky uvádí, že ve středověku byla hrana mincí často poškozována ostříháváním k nelegálnímu získání drahého kovu a mince silnějšího střížku nesou stopy opilování za stejným účelem.
V Čechách nejvíce postihlo okrajování pražské groše Vladislava II. Jagellonského, kde se předpokládá nelegální činnost jednotlivců. Roku 1581 našel tesař v domě pražského žida Pinkase, podezřelého z falšování mince, pod podlahou hrnec se sedmi hřivnami stříbra z okrojených a opilovaných grošů.
Okrojené groše Karla IV. a Jana Lucemburského pocházejí hlavně z nálezů v Polsku a v Haliči; silně okrojeným kusům chybí téměř celý vnější opis na líci. Badatelé jejich původ vysvětlují různě, mimo jiné přizpůsobením groše jiným měnovým soustavám; shoda mezi nimi není.
V Anglii byly ručně ražené stříbrné mince z doby před rokem 1662 tak okrojené, že ztratily důvěru zejména v cizině. Nové strojově ražené mince dostaly zdobenou a vroubkovanou hranu, která je proti okrajování chránila, a roku 1696 začala velká přemincovací akce.
Jak okrojenou minci poznat
Okrojenou minci prozrazuje chybějící nebo useknutý opis, nepravidelný obrys a nižší hmotnost. Samotná hmotnost ale nestačí: groše se razily al marco, tedy stanovený počet kusů z hřivny, a jednotlivé kusy se váhou výrazně lišily. Od okrojené mince je třeba odlišit i nastřižené denáry z 11. a 12. století, které jsou v nálezech běžné a jejichž účel není znám.
Okrojená mince je znehodnocená a nemá být dražší než neokrojený kus téhož typu; okrojené groše Vladislava II. Jagellonského mají sběratelsky malou hodnotu. Existují i okrojené padělky, takže okrojení samo pravost nedokládá. Už v roce 1772 popsal Mikuláš Adaukt Voigt okrojené groše Václava II. a Jana Lucemburského omylem jako půlgroše.