Pengo

Pengő byla maďarská státní měna používaná od 1. ledna 1927 do 31. července 1946. Dělila se na 100 fillérů a nahradila silně znehodnocenou maďarskou korunu. Po druhé světové válce ji zničila mimořádná hyperinflace; 1. srpna 1946 ji vystřídal forint v kurzu 4 × 10²⁹ pengő za 1 forint.

Vznik a podoba měny

Pengő vzniklo jako součást stabilizace maďarské měny po poválečné inflaci koruny. První bankovky byly vydány už na konci roku 1926 a nová měna vstoupila do oběhu 1. ledna 1927 v poměru 1 pengő za 12 500 korun. Dělila se na 100 fillérů. Název pengő souvisí s maďarským výrazem pro zvonivý zvuk kvalitní kovové mince.

V oběhu byly mince ve fillérech i pengő a bankovky vydávané Maďarskou národní bankou. Jejich výtvarná podoba pracovala s maďarským státním znakem, svatoštěpánskou korunou, historickými osobnostmi a alegoriemi. Složení mincí a nabídka nominálů se v průběhu existence měny měnily podle cen kovů a hospodářských podmínek.

Stabilitu pengő nejprve narušila světová hospodářská krize a později především náklady a důsledky druhé světové války. Na jejím konci bylo Maďarsko zasaženo rozsáhlými škodami, poklesem výroby, nedostatkem zboží, rozvrácenými veřejnými příjmy a reparačními závazky. Rychlé zvyšování množství peněz v oběhu pak urychlilo ztrátu jejich kupní síly.

Hyperinflace roku 1946

Nejprudší fáze inflace přišla v první polovině roku 1946. Nominální hodnoty bankovek rostly tak rychle, že se kromě pengő používaly jednotky milpengő pro milion pengő a b.-pengő pro bilion pengő v maďarském číselném názvosloví. Bankovka 100 milionů b.-pengő představovala 10²⁰ pengő a stala se nejvyšší nominální hodnotou uvedenou do oběhu. Ještě vyšší bankovka byla vytištěna, ale do oběhu se nedostala.

Vedle běžného pengő vzniklo také daňové pengő neboli adópengő. Původně sloužilo jako průběžně přepočítávaná účetní jednotka pro daně, později se objevilo i na platidlech. Každodenní ceny se měnily v tak krátkých intervalech, že mince ztratily praktický význam a bankovky s nedávno vysokými částkami brzy nestačily ani na malé nákupy.

Hyperinflace se zastavila zavedením forintu 1. srpna 1946. Přepočet byl stanoven na 4 × 10²⁹ pengő za jeden forint, tedy 400 000 kvadrilionů pengő podle české dlouhé číselné škály. Reforma spojila novou účetní jednotku s omezením emise peněz, obnovením daňových příjmů a stabilizací nabídky zboží.

Pengő jako sběratelský předmět

Mince z první části období a bankovky před hyperinflací dokumentují běžně fungující měnu meziválečného Maďarska. Pozdní papírová platidla naopak názorně ukazují rychlost znehodnocení: opakují podobné motivy a barevná řešení, ale nesou stále vyšší násobky. Při určování je nutné rozlišit pengő, milpengő, b.-pengő a adópengő, protože podobně vyhlížející číslo může představovat zcela odlišnou hodnotu.

Sběratelskou cenu neurčuje množství nul samo o sobě. Rozhodují zejména vzácnost konkrétní emise, stav, série, podpisy a to, zda byla bankovka skutečně vydána do oběhu. Mnohé vysoké nominály byly vytištěny ve velkém množství a zůstávají dostupnými doklady historické hyperinflace.