Planžeta

StřížekPlanžeta (neboli střížek) je kovový kotouček připravený k ražbě mince, který musí mít předepsanou hmotnost, průměr i složení slitiny. Dnes se planžety vysekávají z válcovaného plechu, žíhají a perou; v grošovém období se mimo jiné stříhaly z plechu nůžkami.

Jiné názvy střížek, plátek, šrotlík (z německého Schrötling)
Grošové období mimo jiné čtverečky (farfule) stříhané z plechu a zakulacené nůžkami
Úprava před ražbou (groše) klopování (vyrovnání), kvečování (úprava hrany), bělení
Moderní výroba válcování plechu, vysekávání, žíhání, praní a sušení, vytvoření obruby
Pokovení (Česká republika) střížky 1, 2 a 5 Kč se před ražbou galvanicky pokovují

Historie

Planžeta je polotovar, do něhož se teprve vtlačí obraz a opis mince. Ve starověku se kotouček před ražbou zahříval, protože tehdejší razidla byla měkčí a studený kov by je rychleji opotřeboval. Teprve kalená ocelová razidla a nižší reliéf moderních mincí zahřívání před ražbou učinily zbytečným.

Jedním ze způsobů výroby střížků v českém grošovém období bylo stříhání čtverečků zvaných farfule ze stříbrného plechu; zvláštními nůžkami se pak zakulacovaly na plátky neboli šrotlíky. Drobné ostřižky (cissury) a prasklé či zlomené střížky (fracti) se vyřazovaly a vracely do mincovního díla (verku) stejné jakosti. Dobré střížky od špatných přebírali takzvaní hejíči. Vyhovující kusy se pak klopovaly (vyrovnávaly), kvečovaly (upravovala se jejich hrana), bělily a teprve potom razily. U mimořádně silných ražeb, jako byly násobky tolarů a tlusté mince, se střížky těsně před ražbou zahřívaly, aby byl kov měkčí. Kulaté střížky drobných mincí, například kruhových peněz a haléřů, se z plechu nevystřihovaly.

Zvláštním případem jsou feniky ve tvaru misky (Schüsselpfennige) Svaté říše římské, ražené hlavně v pohoří Harz až do 18. století. Jejich střížek byl větší než razidlo, takže se okraj při ražbě vytlačil vzhůru do tvaru misky.

Výroba planžety a její vliv na ražbu

Moderní výroba začíná válcováním slitiny na pás nebo plech předepsané tloušťky. Z něj se rychlolisem s minimálním odpadem vysekávají kotoučky o něco větší než hotová mince. Ty se žíhají, aby změkly, pak se perou a suší. Na stroji se jim nakonec zatlačením do drážky užší, než je jejich průměr, zvedne okraj do obruby, která chrání hotovou minci před opotřebením a umožňuje skládat mince do sloupků. U drobných mincí slouží vysekaný střížek po úpravě hrany (lorování, vroubkování) přímo k ražbě. Střížky českých oběžných mincí 1, 2 a 5 Kč se před ražbou galvanicky pokovují kovem odolným proti korozi a otěru; pokovené jsou před ražbou i plátované mince 10, 20 a 50 Kč.

Na přípravě střížku závisí, jak se ražba povede. Databáze mincovních vad Technického muzea v Brně řadí mezi vady střížku například řediny, vměstky, přeložky, krajový, prasklý nebo malý střížek a justování. Ojediněle opustí mincovnu i střížek, který vůbec nebyl ražen.

 
Design Shoptak.cz | Platforma Shoptet