Pohanství

Pohanství je souhrnné označení pro předkřesťanská náboženství a kultovní praktiky, které se vyznačovaly uctíváním přírodních sil, více bohů nebo duchů předků. V numismatice se pohanské motivy objevují na mincích starověkých civilizací i raně středověkých ražbách, kde zobrazení bohů, mytických tvorů a kultovních symbolů tvořilo základní ikonografický repertoár mincovního umění až do prosazení křesťanství.

Historie

Pojem pohanství vznikl až s nástupem křesťanství jako označení pro všechna nekřesťanská náboženství. Samotné slovo pochází z latinského výrazu paganus, který původně znamenal venkovan či civilista. Křesťané tento termín začali používat ve 4. století našeho letopočtu pro označení těch, kdo zůstávali věrni starým bohům, protože právě na venkově se předkřesťanské kulty udržely nejdéle. V českém prostředí se pojem pohan objevuje již ve staroslověnských textech 9. století.

Pohanská náboženství existovala ve všech starověkých civilizacích, které razily první mince. V Lýdii, kolébce mincovnictví ze 7. století před naším letopočtem, se na prvních elektrových ražbách objevovaly symboly bohyně Kybelé. Řecké městské státy od 6. století před naším letopočtem razily mince s vyobrazeními svých ochranných božstev – Athény s Athénou, Korint s Poseidónem, Efesos s Artemidou. Každé město tak vyjadřovalo svou náboženskou identitu a prosilo o božskou ochranu svého oběživa.

Keltské kmeny ve střední Evropě vytvořily od 3. století před naším letopočtem vlastní mincovní tradici, která kombinovala řecké vzory s domácími pohansk‌ými symboly. Na keltských mincích nacházíme stylizovaná zobrazení koní, kance, vlků a abstraktních symbolů spojených s druidským kultem. Germánské kmeny, které začaly razit vlastní mince až v období stěhování národů, používaly runové znaky a symboly spojené s kultem Ódina, Thóra a dalších severských bohů.

Slovanské pohanství se v mincovnictví projevilo minimálně, protože většina slovanských kmenů přijala křesťanství ještě před zahájením vlastních ražeb. Výjimkou jsou některé rané polské a ruské denáry z 10. století, na kterých se objevují předkřesťanské symboly jako sluneční kola nebo stylizované zobrazení Svaroga. České denáry knížete Boleslava I. z druhé poloviny 10. století ještě nesou pohanské prvky v podobě ptačích symbolů a geometrických vzorů odvozených z předkřesťanské symboliky.

Oficiální konec pohanství v Římské říši nastal roku 380, kdy císař Theodosius vydal edikt Cunctos populos ustanovující křesťanství jako jediné povolené náboženství. Na mincích postupně mizely tradiční pohanské motivy a byly nahrazovány křesťanskými symboly. Poslední výrazně pohanské ražby v Evropě pocházejí z Pobaltí, kde Litva jako poslední evropský stát přijala křesťanství až roku 1387. Vikingské oblasti Skandinávie postupně christianizovaly mezi 10. a 12. stoletím, což se odrazilo i na tamních ražbách.

V českých zemích končí pohanství oficiálně křtem knížete Bořivoje kolem roku 883, ačkoliv pohanské zvyky přežívaly na venkově ještě několik století. Svatý Václav podle legend bojoval proti zbytk‌ům pohanství, což se symbolicky odrazilo i na jeho denárech s křesťanskou symbolikou. Definitivní konec pohanských motivů na českých mincích nastal za vlády Boleslava II. na konci 10. století, kdy se na ražbách prosadily výhradně křesťanské symboly.

Pohanské symboly v numismatice

Pohanská symbolika na mincích představuje komplexní systém zobrazení, který odrážel náboženské představy různých kultur. Nejčastějšími motivy byly antropomorfní zobrazení bohů a bohyň, které často doprovázely jejich posvátná zvířata nebo atributy. Na řeckých a římských mincích tak nacházíme orla jako symbol Dia, sovu Athény, páva Héry či delfína Apollóna. Tyto symboly fungovaly jako vizuální jazyk srozumitelný napříč celým antickým světem.

Zvířecí motivy měly v pohanském mincovnictví zvláštní význam. Býk symbolizoval plodnost a sílu, objevuje se na mincích z Thrákie, Samu či kampánských měst. Lev představoval královskou moc a sluneční božstva, dominuje zejména na maloasijských ražbách. Kůň, oblíbený u Keltů a Germánů, symbolizoval rychlost, svobodu a spojení s posmrtným životem. Had či drak reprezentoval podsvětní síly a moudrost, zatímco orel ztělesňoval nebeskou sféru.

Rostlinné motivy pohanských mincí zahrnovaly posvátné stromy a plody. Olivová ratolest na athénských mincích odkazovala na posvátný strom bohyně Athény, palmová větev symbolizovala vítězství, vinná réva představovala Dionýsa a úrodu. Obilný klas na mincích z řeckých kolonií v Černomoří uctíval bohyni Demétér a zajišťoval úrodnost.

Zajímavosti

• Některé pohanské amulety ve tvaru mincí se nosily jako ochrana proti zlým duchům – tyto pseudomince s magickými symboly se nazývají brakteáty a pocházejí zejména ze severní Evropy
• Poslední oficiálně ražené mince s pohanskou tematikou v Evropě byly litevské groše velkoknížete Algirdase z poloviny 14. století se symbolem Gediminových sloupů
• V Indii a jihovýchodní Asii se pohanské motivy hinduismu a buddhismu na mincích používají dodnes, což představuje nepřerušenou tradici trvající přes 2000 let
• Vikingové často razili napodobeniny křesťanských mincí, ale nahrazovali kříž Thórovým kladivem, čímž vytvářeli zajímavý hybrid pohanské a křesťanské symboliky
• Renesanční a novověké medaile někdy záměrně používaly antické pohanské motivy jako vyjádření humanistických ideálů a obdivu ke klasické vzdělanosti