Praha

Pražská mincovna byla nejdůležitější ražební dílnou na území českých zemí, která fungovala s přestávkami od raného středověku až do roku 1856. Její produkce zahrnovala české denáry, groše, tolary, dukáty a další mince, které tvořily základ měnového oběhu v českém státě po více než osm století.

Historie

Počátky ražby mincí v Praze spadají do období vlády prvních českých knížat, pravděpodobně do první poloviny 10. století. Zatímco starší bádání spojovalo vznik mincovny s vládou Boleslava I. nebo Boleslava II., současné archeologické výzkumy a rozbory nejstarších denárů naznačují možnost ještě ranějšího datování, snad již do 50. až 70. let 10. století. Zpráva cestovatelů Ibráhíma ibn Jákúba z roku 965 dokládá existenci mincí v českých zemích, což potvrzuje funkční ražební činnost v této době.

Původní umístění mincovní dílny bylo pravděpodobně v areálu pražského podhradí, v prostoru významného obchodního střediska na Malé Straně, odkud byla později přesunuta na Pražský hrad. Svědčí o tom nápis PRAGA CIVITAS na některých raných ražbách. V 11. a 12. století zde byly raženy denáry postupně všech českých panovníků, včetně Vladivoje, Jaromíra a dalších přemyslovských knížat.

Významný mezník představuje rok 1300, kdy začala ražba pražských grošů za vlády Václava II. Tyto kvalitní stříbrné mince se staly dominantní měnou ve střední Evropě. Mincovna však čelila konkurenci kutnohorské ražebny, která vznikla v roce 1325 a postupně převzala hlavní roli v produkci grošů. Praha si přesto udržela postavení důležitého centra pro ražbu zlatých mincí, především florénů Jana Lucemburského a dukátů Karla IV. a Václava IV.

Za husitských válek došlo k dočasnému útlumu činnosti. Obnova nastala až po roce 1420, kdy vznikla mincovna v Hankově domě na Celetné ulici a později v domě pražského arcibiskupa Albíka z Uničova. V roce 1527 byl na zemském sněmu přijat důležitý dokument o reorganizaci mincovnictví, který vedl k zavedení samostatné činnosti mincovny na Starém Městě pražském od roku 1539. Prvním mincmistrem se stal Kašpar Sauermann, po něm následovali významní odborníci jako Jan z Vartenberka nebo Albrecht z Gutštejna.

Období 16. a 17. století představovalo zlatou éru pražské ražby. Mincovna produkovala širokou škálu nominálů od drobných krejcarů přes tolary až po reprezentativní vícenásobné dukáty. Za vlády Ferdinanda I. došlo k významnému rozšíření sortimentu a objemu výroby. Jeho nástupci pokračovali v této tradici, přičemž kvalita pražských ražeb patřila k nejvyšším v habsburské monarchii.

V 18. století prošla mincovna modernizací, zejména po zavedení tolarové měny v roce 1573. Významné změny přinesla vláda Marie Terezie, kdy byla roku 1740 zavedena nová značka mincovny označená písmenem C. Pod vedením mincmistrů jako František Scharff nebo Petr Erdmann dosáhla výroba vysoké technické úrovně. Poslední etapa existence pražské mincovny spadá do první poloviny 19. století, kdy ještě razila konvenční měnu včetně tolarů a krejcarů. Definitivní konec přišel 3. ledna 1856, kdy byla činnost ražebny úředně zastavena a 19. března téhož roku byla mincovna trvale uzavřena.

Technologie výroby a organizace

Pražská mincovna prošla během své existence významnými technologickými změnami. Od ručního tepání mincí ve středověku přešla v novověku k používání vřetenových lisů a později k parním strojům. Organizačně spadala pod správu nejvyššího mincmistra, který dohlížel na kvalitu ražeb a dodržování mincovních předpisů.

Mincovní dílna zaměstnávala řadu specializovaných řemeslníků - rytce razidel, pregéře, zkušební mistry a další odborníky. Každý mincmistr používal vlastní značku, která umožňuje přesnou identifikaci období vzniku konkrétních ražeb. Například písmeno C označovalo pražskou provenienci v letech 1828-1830, kdy byla mincovna dočasně obnovena.

Sortiment vyráběných mincí byl mimořádně pestrý. Vedle běžných oběžných nominálů vznikaly v Praze také reprezentativní ražby pro panovnický dvůr, pamětní mince k významným událostem a zkušební ražby nových nominálů. Zvláštní kategorii tvořily soukromé ražby šlechtických rodů, které měly právo razit vlastní mince.

Zajímavosti

• Nejcennější ražbou pražské mincovny byl desetidukát Ferdinanda III. z roku 1629, určený jako diplomatický dar
• V době třicetileté války razila mincovna nouzové kožené peníze, když docházelo kov na běžné ražby
• Poslední mincí vyraženou v Praze byl dvacetikrejcar z roku 1856, dnes velmi ceněný sběratelský artikl
• Budova mincovny na Starém Městě byla po ukončení provozu přestavěna, dnes v jejích prostorách sídlí část Národního archivu
• Některé pražské ražby 17. století obsahovaly tajné značky proti padělatelům, rozpoznatelné pouze zkušeným znalcům